ročník 45/2004:
                   
043Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Víra navzdory
Zastavení
Svět z Boží perspektivy
Ty se na to koukáš?
Co k tomu Bible?
Jak často se koukáte na televizi a na co?
TV Blues
Války
Důležitý je kontakt s lidmi
ejhle člověk - ejhle obraz
Na většině lidí to není vidět
Když husité zapějí
Nuda v Brně
www.meatrix.org
Imre Kertész Člověk bez osudu
Co bylo
Co bude
Břemena jedni druhých nesme...
Nemoc jménem Island
Mládež se radila a volila
Neviditelný inkoust
Otázkami k podstatě
Křížovka
Jeronymova jednota
I want to thank you
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Koncert  
Když husité zapějí
Jonáš Hájek
 
Dne 15. 1. 2004 se na Husitské teologické fakultě uskutečnil minifestival, přesněji koncert tří hudebních těles, skrytý pod názvem Gruppenfest. Již plakát, jak grafickou úpravou tak svým obsahem, napovídal, že nepůjde na akademické (natožpak teologické) půdě o akci zcela běžnou.
     Už úvodní skupina Goro ukázala žánr, kterým jasně dala najevo charakter celého večerního programu. Goro je hardrocková skupina s klasickým základem bicí, baskytara, kytara plus zpěvák s kytarou. Jejich hudba je velice hutná, stojící na rytmice, melodická stránka však poněkud zaniká v rachotu dvou kytar, z nichž ani o jedné nelze mluvit jako o první.
     Zpestřením a vyvážením programu byla skupina výtvarníka Rudolfa Brančovského – Veselá Zubatá. V prostředí brněnské klubové scény se o Veselé Zubaté dá mluvit jako o legendě, nicméně současná pražská formace této skupiny hrající vtipné melodické písničky zde v Praze ještě nedošla někdejší popularity. Ačkoli v poslední době výrazně přitvrdila a okořenila svůj zvuk, neztratila svoji tvář a hudba je i nadále plná instrumentálních nápadů a vtípků. Tak i texty srší jazykovou hrou a humorem, ač leckdy zpracovávají vážná témata.
     Jako poslední zahrála z větší části dívčí skupina Gaia Mesiah. Zde je nutné potlačit veškeré předsudky o jemnosti žen, protože toto seskupení hrající hudbu nejpodobnější snad Rage against the machine není nic, co by posluchače jen tak hladilo. Za obrovskou energii, kterou tato skupina dokázala okamžitě přenést na publikum, může především zpěvačka, která předvedla koncert nepřetržitých tanečních kreací, a kytaristka, majíc v ruce jediný melodický nástroj v kapele, ukázala své vynikající instrumentální schopnosti.
     Celá akce probíhala ve velké posluchárně HTF, pod dohledem Jana Husa, který ve své nadživotní velikosti sledoval vše z poslední řady. Po celou dobu byl k disposici bar a hlavně místnost se stolky, kde si u skleničky mohli účastníci povídat, nerušeni hlasitou hudbou, což často nebývá na podobných akcích dostatečně vyřešeno.
 
Film  
Nuda v Brně
Mirka Fůrová
 
Tak možná jdu s křížkem po funuse, protože tenhle film běží už dlouho. Ale možná jste na tom jako já, chystáte se, ale ta správná nálada pořád nikde. Když jsem se konečně vypravila, čekala jsem nabito, ale v jednom ze sálů multikina Cinemas Nový Smíchov nás sedělo asi deset, všichni, jako správní absolventi českého školství, v posledních dvou zadních řadách. Jenže stejně to tu vypadá při mnoha dalších filmech, tohle o jejich kvalitě rozhodně nevypovídá.
     Nuda v Brně vás vtáhne od prvního okamžiku. Nic tu není nudné, ani příběh, respektive příběhy, které se časem vzájemně propojí, ani režijní nápady s mnohoznačností věcí, a tím pádem jeden příběh navíc. Film sám je natočený jako koláž děje a krátkého komentáře, který charakterizuje postavy a trochu připomíná z poslední doby komentář k Amélii z Montmartru. Tak se dovídáme, že hlavní hrdina Standa má zvláštní školu, nejradši má svého staršího bráchu a píše si s Olinkou. Fakticky, ale i jen časově, se právě kolem jejich schůzky, která se uskuteční „dnes večer“ v Brně, v městě, kde Olinka žije, točí příběhy zbývajících hrdinů filmu, stejně jako pro Standu a Olgu zlomové, ne typické, ale přece jen ne výjimečné. Říkám ne výjimečné, protože jsou to především příběhy o lásce a jejím hledání, z nich ten Standův a Olinčin je největší. Co si přát víc, prostě taková obyčejná nuda.
     Ještě musím připomenout, že pod scénářem jako spoluautor a pod hudbou je podepsaný Standa alias i herecky skvělý Jan Budař.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Když husité zapějí:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Nuda v Brně:    | vložit příspěvek |