ročník 45/2004:
                   
044Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Tak nám zabili kantora...
Zastavení
Silné kafe
Ty jsi také krásný?
Co k tomu Bible?
Vyjmenujte pět svých kladných vlastností
Apokryfní Ester
Demokracie
Žijeme bez sobot a nedělí
Žijeme spolu s nimi
Má drahá ekologie...
Martin A. Hansen Lhář
Co bylo
Co bude
Nárok na můj volný čas
O místě, kde sloni dávají dobrou noc, aneb „mzungu“ v Keni
Pán prstenů: Návrat Krále
Ošatka ze slámy
4. bál poličského seniorátu
ČCE pomohla Rolničce
Příběh více smysly
ad: Marťani,střezte se!
ad: Marťani,střezte se!
ad: Liturgie M.Kitta: Co k tomu Bible?
Dobré místo na iternetu
Křížovka
Personální fond
S Pánem Bohem
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Z cest  
O místě, kde sloni dávají dobrou noc,
aneb „mzungu“ v Keni
Martina Janská - část I.
 
 
 
 
Hurá do Keni…
     Čím začít? Možná jednoduše překladem toho svahilského slova z nadpisu - „mzungu“ znamená běloch, bílý nebo prostě ten s bílou kůží. Označení je to v Africe vcelku běžné pro lidi z Evropy a ze Států. Popravdě tyto dva původy od sebe v Africe rozlišit nejde, všichni, kdo nejsou černí, jsou prostě „mzungu“.
     Svůj výlet do Keni jsem plánovala od jara letošního roku, chtěla jsem jet na dobu ne moc dlouhou, aby mi něco v Evropě neuteklo, a ne moc krátkou, abych se v Keni stačila alespoň trochu rozhlédnout a pronikla do tajů místní komunity a zvyků. Tři měsíce byly nakonec jakýmsi kompromisem a navíc jsem si prodloužila léto.
     Zároveň jsem nechtěla jet jako typický turista, popravdě bych na to ani neměla dost peněz, ale také mi šlo o to mít možnost setkávat se s lidmi, a to bych bydlením po hotelech a procházkami s průvodcem z cestovní kanceláře a se zbytkem výpravy asi nezažila. Proto jsem uvítala možnost odjet jako dobrovolník občanského sdružení „Hnutí humanistů“, kteří v ČR realizují projekt „Adopce na dálku“ (finanční podpora žáků základních škol v Keni). S jejich představiteli jsme před odjezdem zvažovali možnosti, jak a kde v Keni konkrétně pomoci, až přišel nápad vyučovat práci na počítači – od ovládání myši, psaní na klávesnici až po psaní a ukládání textů ve Wordu, nejjednodušší uživatelské aplikaci. Od jednoho českého dárce jsem do Keni vezla vyřazený notebook, který měl sloužit k výuce počítačů a který se poté stal vlastnictvím svépomocné skupiny Tumaini ve vesnici Marmanet na severu Keni.
     Plán a časový rozvrh byl jasný, co mi však jasné nebylo a co jsem až do přistání v Keni nemohla tušit, bylo, jak mě tamní lidé přijmou, jaké budou mít očekávání a jak se smířím s jejich zvyky a tradicemi, které budou určitě na míle vzdálené tomu, co z Evropy znám.
 
Nairobi, jak jej neznáte
     První dojmy z Keni byly opravdu rozporuplné. Strávila jsem totiž první týden v hlavním městě Nairobi, které je rušné, živé, divoké, silnice ve městě jsou několikaproudé, mezi auty a autobusy se proplétají prodavači slunečních brýlí, mobilních telefonů, nabíječek, hodinek, kapesníků a novin. Jsou neuvěřitelně rychlí, hbití a mrštní, auta je míjí jen o fous, chybí opravdu jen pár centimetrů, ale nikomu z prodavačů se nic nestane. Na ulicích se prodává úplně všechno - pražená kukuřice, manga, avokáda, ananasy, banány, rajčata, cibule, zelí, spousta zeleniny a ovoce, boty, oblečení, potřeby pro domácnost, mýdla, petrolej, baterky, dráty, provazy, koše a kbelíky. Často na ulici také najdete švadlenu sedící za šicím strojem nebo čističe bot dřepícího před stoličkou, určenou zákazníkům, v obležení několika kartáčů, krabiček s krémy na boty a pestrobarevných tkaniček. To ani nemluvím o prodavačích sladkostí, bonbonů, sušenek a žvýkaček, kteří sedí u svých titěrných stolečků snad na každém rohu. V Keni na ulici nakoupíte prostě úplně všechno.
 
Pouliční prodej
     Pouliční prodej a doprava v Keni byla nová a zajímavá věc, co ale bylo odrazující a co mě stálo hodně silné vůle, bylo seznámení s nairobskými slumy. Jsou to okrajové části města, kde žije na malém místě velké množství lidí a kde nefunguje žádná infrastruktura a kde to po krátkém čase vypadá jako na smetišti. Není kanalizace, pitná voda, silnice ani chodníky, nefunguje sběr a odvoz odpadků, domy jsou spíš nedostavěné ruiny než lidské příbytky. Jsou to přízemní budky z kamene, betonu nebo dřeva s plechovou nebo igelitovou střechou. Mezi hromadami zapáchajících a někdy i doutnajících odpadků se po ulici batolí špinavé děti, běhají slepice, kachny, kozy. Mezi loužemi špinavé vody můžete klidně narazit na stánek s občerstvením nebo dokonce na řezníka, který má ve výloze vystavené celé půlky skopového nebo hovězího obalené hejnem much a před svým stánkem ještě většinou smaží zákazníkům takové lahůdky jako hovězí střívka nebo žaludek. Zápach z toho všeho je tak silný, že po čase už nejste s to rozeznat, jestli cítíte pečené maso, doutnající hromadu igelitu nebo hejno slepic.
 
Marmanet – vesnička má středisková
     Po krátkém, ale náročném týdnu v Nairobi jsem se opravdu moc těšila na Marmanet. Bylo to místo mého určení, kde jsem měla zůstat po celých 5 týdnů a kde jsem s pomocí předsedy tamní svépomocné skupiny Stevem Kagoiyou měla zorganizovat a zajistit počítačové kurzy. foto: Martina Janská
     Marmanet je vesnice čítající pár set lidí, domky a stánky jsou roztroušené okolo hlavní silnice, která vede z Nyahururu do Rumuruti. Mají tam cosi jako „náves“, centrum města, kde jsou v kruhu rozestavěné všechny ty nezbytné stánky se vším možným a kde je uprostřed obrovská díra v zemi, kam lidé zahazují odpadky. V té jámě občas skončí zvědavá koza nebo osel, kteří se po vesnici úplně svobodně pohybují. Nad návsí se tyčí monument města a zároveň největší místní stavba – katolický kostel. Jeho pozemek je uklizen a zkrášlen květinami, cestičky sypané pískem, a když jdete v neděli na bohoslužbu, máte dojem, že je celá Keňa čistá jako lilie a že všichni chodí oblečeni jen ve svátečním a že jsou snad celá vesnice katolíci, neboť kostel praská ve švech. Tento pocit vás ale opustí jakmile vyjdete z kostela a procházíte přes Marmanet směrem k hlavní silnici, míjíte onu „odpadovou jámu“ a zároveň vidíte odpadky i všude jinde.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku O místě, kde sloni dávají dobrou noc, aneb „mzungu“ v Keni:    | vložit příspěvek |