ročník 45/2004:
                   
044Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Tak nám zabili kantora...
Zastavení
Silné kafe
Ty jsi také krásný?
Co k tomu Bible?
Vyjmenujte pět svých kladných vlastností
Apokryfní Ester
Demokracie
Žijeme bez sobot a nedělí
Žijeme spolu s nimi
Má drahá ekologie...
Martin A. Hansen Lhář
Co bylo
Co bude
Nárok na můj volný čas
O místě, kde sloni dávají dobrou noc, aneb „mzungu“ v Keni
Pán prstenů: Návrat Krále
Ošatka ze slámy
4. bál poličského seniorátu
ČCE pomohla Rolničce
Příběh více smysly
ad: Marťani,střezte se!
ad: Marťani,střezte se!
ad: Liturgie M.Kitta: Co k tomu Bible?
Dobré místo na iternetu
Křížovka
Personální fond
S Pánem Bohem
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Dělníci víry
Žijeme spolu
s nimi

 Eva Drozdová představuje Jeana Vaniera a společenství V + S
ptala se Marie Medková
 
foto: Eva Drozdová
Jak vznikla Víra a světlo? Kde všude ve světě a kde doma se s ní můžeme setkat?
     Vznik hnutí Víra a světlo se datuje k Velikonocům v roce 1971, kdy byla uspořádána pouť do Lourdes; zpočátku byli lidé s postižením na této pouti nevítaní. Logickým důsledkem jedné pouti do Lourdes bylo vytvoření společenství, které sdružuje lidi s mentálním postižením, jejich rodiče a přátele. U zrodu myšlenky těchto komunit stál Jean Vanier a sociální pedagožka Marie-Héle Mathieu.
     Jean Vanier byl před nedávnem na pozvání společenství V+S v České republice. Narodil se v roce 1928 jako syn guvernéra Kanady. Pár let působil u anglického námořnictva, poté u kanadského královského námořnictva. V roce 1950 opustil námořnictvo, odjel do Francie a pracoval na doktorátu filosofie, který obdržel od Katolického institutu v Paříži. V roce 1964 s dvěma muži s vývojovým postižením založil Archu, společenství mužů a žen s postižením (dnes to jsou komunitní domy pro osoby s postižením). V roce 1968, V Marylake (Ontario) byla po Vanierově promluvě založena komunita nazvaná „Víra a Sdílení“, kde se lidé scházeli jednou za měsíc, aby společně sdíleli evangelium. V roce 1971 založil s Marie Hélna Mathieu „Víru a Světlo“. Do roku 1981 nesl Jean Vanier zodpovědnost za Archu v Trosly Breuil a za Mezinárodní federaci Archy. Jeho bydliště je stále v jednom z domů v Trosly, ale je často na cestách po celém světě, kde se podílí například na různých duchovních cvičeních nebo promlouvá k širokému publiku.
     Jean Vanier je rozhodný a vytrvalý. Je to autorita, která řídí kroky a činy ostatních osob. Není pro něj důležité být na přídi lodi a udávat směr. Ten směr jednou naznačil a teď z kapitánského můstku pozoruje „svou“ flotilu, která pluje pospolu.
 
Zmínila jsi „Archu“, můžeš ji víc přiblížit?
     Za socialismu zprofanovaná Kristova slova „aby všichni byli jedno“ jsou posláním komunitních domů Archa. V polovině šedesátých let se Jean Vanier ujal dvou lidí s postižením a koupil dům, kde bydleli. Tak vznikl první komunitní dům. Dnes jsou takové domy ve 23 zemích na světě, v České republice takový není. Domy Archy mají své „zodpovědné“, lidé s postižením jsou už většinou dospělí, mladí lidé („asistenti“), přijíždějící z různých koutů světa, zde zůstávají delší dobu. Postižení u osob bydlících v jednom domě je zpravidla stejné nebo podobné. Zodpovědní a asistenti zajišťují chod celého domu, domácnosti, pracují s osobami v dílnách. Se vším jim ale pomáhají právě osoby s postižením – komunita není „dělaná pro ně“, komunita je „žita spolu s nimi“.
 
A proč tedy existují společenství Víra a světlo?
     Ne všechny osoby s postižením dokáží, mohou, chtějí nebo smějí žít bez rodičů v domech spolu s ostatními lidmi s postižením. Osoby ve V+S nebydlí trvale pohromadě, jde o společenství, kde se členové setkávají pravidelně i několikrát v měsíci a na víkendových akcích. Vyjíždějí spolu ale i na rekreace a tábory. Kromě pravidelných setkání se setkávají během týdne v běžných situacích – doprovod do školy, odpolední hlídání apod. Komunitní ráz těchto společenství spočívá v tom, že spolu žijí jako jedna velká rodina, jejíž členové již nežijí na jednom místě, ale přesto se vídávají velmi často – děti, rodiče a přátelé si postupem času vytvoří pouta, která jsou prohlubována skrze vzájemné sdílení radostí i problémů.
     Společenství Víra a světlo jsou po celém světě, v Evropě, Africe, Asii, Severní a Jižní Americe, dnes je jich na 1500. V Čechách jsou v současnosti čtyři tato společenství, v Praze jedno a v Brně tři menší, vzniklá rozdělením jednoho velkého.
     Já sama jsem krátký čas žila v komunitě Archa v polské Wieliczce. Větší zkušenosti mám se společenstvími V+S, už třetím rokem patřím do pražského společenství, v této době jsem koordinátorem společenství.
 
Jak jsou společenství V+S organizovaná?
     Pro mne bylo milým překvapením, jak organizace založená a spravovaná převážně lidmi z katolické církve má vybudovanou organizační strukturu velmi podobnou synodně-presbyternímu zřízení v ČCE. Každé společenství má svého koordinátora (laik) a kaplana (kazatel), má také koordinační tým složený z rodičů, přátel a pokud je to možné, je tu i osoba s postižením (staršovstvo). Koordinátor komunity slouží jako představený, musí rozhodovat a velmi často také mluvit. Kaplan, ač sám člen koordinačního týmu, především naslouchá. Pokud je v zemi více společenství, je tu tzv. národní rada, národní koordinátor a národní kaplan. Podle stejného systému to pokračuje do zemí, zón a světa.
 
O koho se stará, komu je určena?
     Když se takhle ptáš, tak ti mám chuť říct, že se vlastně nestará o nikoho, pro žádného ze společenství není vyvíjena soustředěná integrační činnost – řečeno vyhláškovým jazykem. Jde nám o přirozené soužití lidí s postižením a nás bez diagnózy. V centru společenství jsou lidé s různým stupněm mentálního postižení, s nimi tu jsou také jejich rodiče spolu se zdravými sourozenci. Tzv. asistenční službu zde zajišťují převážně mladí lidé. Většinou si neříkají asistenti, ale přátelé – tuto službu vnímají recipročně, nejde jim jen o výpomoc, ale o budování vztahu s jejich handicapovanými přáteli.
     Budu citovat z Charty a konstituce V+S: Hnutí Víra a Světlo je založeno na víře, že každá osoba s postižením je plně člověkem se všemi právy lidské bytosti, především s právem být milován, uznáván a respektován pro sebe samého, a to i v rozhodnutích, která činí; také s právem přijímat jakoukoli pomoc nezbytnou pro rozvíjení se po stránce duchovní i lidské. foto: Eva DrozdováHnutí Víra a Světlo také věří, že každý člověk, zdravý či postižený, je stejně milován Bohem a že v něm žije Ježíš, i když to může dotyčná osoba stěží vyjádřit.
 
Je křesťanská / ekumenická?
     Domy Archa a společenství Víra a Světlo vznikly na půdě katolické církve. Také díky svému zakladateli a otevřenosti je možné bez studu a patosu tvrdit, že to jsou ekumenická hnutí, tzn. hnutí lidí různých křesťanských denominací. Spiritualita je zde velmi důležitá. Ve většině jsme věřící lidé a tak „to podle toho vypadá“. Lidem nehlásícím se k církvi hlavu netrháme, církevní příslušnost předem ani zadem nezjišťujeme, není to tak důležité. Důležité je dokázat být spolu. Je ale pravdou, že většinově protestantské společenství V+S v Praze je raritou, která se neobešla bez komentářů a jednání. Někde jsem se dočetla, že členy společenství Víry a Světla ve světě jsou i Židé nebo hinduisté.
 
Víc o Domech Archa najdete na adrese http://www.larche.org a v začátcích fungování je také adresa http://www.viraasvetlo.evangnet.cz.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Žijeme spolu s nimi:    | vložit příspěvek |