ročník 45/2004:
                   
044Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Tak nám zabili kantora...
Zastavení
Silné kafe
Ty jsi také krásný?
Co k tomu Bible?
Vyjmenujte pět svých kladných vlastností
Apokryfní Ester
Demokracie
Žijeme bez sobot a nedělí
Žijeme spolu s nimi
Má drahá ekologie...
Martin A. Hansen Lhář
Co bylo
Co bude
Nárok na můj volný čas
O místě, kde sloni dávají dobrou noc, aneb „mzungu“ v Keni
Pán prstenů: Návrat Krále
Ošatka ze slámy
4. bál poličského seniorátu
ČCE pomohla Rolničce
Příběh více smysly
ad: Marťani,střezte se!
ad: Marťani,střezte se!
ad: Liturgie M.Kitta: Co k tomu Bible?
Dobré místo na iternetu
Křížovka
Personální fond
S Pánem Bohem
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Povolání
Žijeme
bez sobot a nedělí

Rozhovor s Miroslavem Cejnarem, správcem střediska Sola fide
ptala se Eva Drozdová
 
foto: Eva Drozdová
Tvé jméno je známé hlavně církevním čtyřicátníkům, kteří mají rádi hory. „To je ten z Janských Lázní.“ Jak bys pojmenoval své povolání, co děláš?
     Když se takhle ptáš, zdá se mi, že mi nahráváš, abych vymyslel něco pěkného, vtipného, ale asi tě zklamu, nic mi nenapadá. Takže suchá fakta - pracuji jako správce církevního střediska v Krkonoších.
 
Kdy přišlo rozhodnutí, že budeš dělat vedoucího církevního rekreačního zařízení?
     Neřekl bych, že přišlo rozhodnutí. Já to vnímám spíš, že se událo. Vystudoval jsem stavební fakultu, obor geodézie. Mimochodem, to je moc hezké povolání a jistě by stálo za pozornost, kolik nás geodetů-evangelíků je. Po studiích jsem bydlel v centru Prahy a jak se tak jednou cestou domů prodírám zácpou aut, čmoudem a hlukem, přestalo se mi v hlavním městě líbit. V té době se uvolnilo Sola fide - rekreační zařízení ve správě synodní rady. Janské Lázně jsem moc neznal, věděl jsem však, že jsou uprostřed lesů, v krásných Krkonoších, a to mi stačilo.
 
Co by měl takový člověk ovládat a znát?
     V době mého nástupu měla stará budova Sola fide své nezapomenutelné kouzlo. Ubytování bylo na dvoupokojích, v malé kuchyňce jeden dvouvařič a neuvěřitelně tam vrzaly schody. Základem práce bylo to, co zná každý vesnický kluk, který bydlí v rodinném domku. Topení v kotli, skládání uhlí, příprava dříví, údržbářské práce, drobné opravy instalatérské a elektrikářské. V létě úprava okolí, v zimě házení sněhu. Navíc příprava snídaní, praní prádla, mandlování, úklid, převlékání postelí. Staré Sola fide se v roce 1989 dočkalo přestavby, a tak jsem od roku 1991 začal pracovat v novém domě. Náplň práce se rozšířila. Správce sice nemusí umět vařit - i když si myslím, že by to bylo velmi dobré - ale musí znát kuchařské normy a hygienické předpisy. A k tomu předpisy o provozu kotelny, bezpečnostní, požární, vyhlášky, daně. Naštěstí vyhlášky nejsou jediná náplň jeho práce. V kostce se dá říci, že pracuje s personálem na zajištění provozu domu, stará se o spokojenost hostí. Potřebných znalostí je celkem dost. Dneska si ovšem můžeš spoustu služeb zaplatit. Co však považuji za nejdůležitější předpoklad, aby někdo tuhle práci mohl slušně dělat, je, že musí mít rád lidi. A věř mi, že kdykoliv přijedu do nějakého penzionu, kempu či hotelu, ihned poznám, na čem v tomto směru jsem.
 
Co je největší radostí ve tvé práci? Určitě jsou i nějaké těžkosti, jaké?
     Za největší radost ve své práci považuji příležitost k setkávání. V našich sborech je „ukryto“ mnoho báječných lidí. S některými jsme navázali taková zvláštní přátelství. Vidíme se jen jednou za čas, ale máme k sobě podivuhodně blízko. Na různých kurzech či školeních jsem slyšel nezapomenutelné přednášky i kázání. Představ si, že jsem třeba poznal 101 letou paní, která k nám přijížděla na pobyt autobusem. Na nádraží na ni čekaly její osmdesátileté přítelkyně a ona se zlobila, když jí chtěly pomoct se zavazadlem. A potom nám večer vyprávěla, jak se žilo v době jejího mládí. Poznal jsem sestru z Vinohrad, která zakládala vesničky SOS a kterou obdivuji pro jejího mladistvého ducha. Nemohu pokračovat, protože bych na někoho mohl zapomenout a hlavně tohle má být minirozhovor, nikoliv kniha vzpomínek. Těch setkání, která jsou přes generace, je opravdu hodně.
     Těžkosti? Já myslím, že nejhorší je, že žijeme bez sobot a nedělí. Bez možnosti vysadit. Všimni si, že používám množné číslo, protože v tomto problému jedem celá rodina. Když si chceme odpočinout, musíme někam ujet nebo utéci do hor. Fakt. Doma stále zvoní telefon, někdo klepe a hned se musí něco řešit.
 
Vím o tobě, že jsi ordinovaný presbyter. Vnímáš tyto dvě své služby v součinnosti?
     Myslíš službu správcovství a službu ordinovaného presbytera? Pokud se týká charakteru domu, tak to ano. Já se snažím, aby Sola fide mělo křesťanský charakter. Tím myslím náplň pobytu, která nekončí jen ubytováním a stravou. A tam mi vědomí, že patřím do církve, moc pomáhá. A mám vnitřní přání, aby ranní zastavení před začátkem dne pomáhala i našim hostům. Ale jinak je to stejné jako u každé jiné profese. Buďto ji děláš dobře, nebo špatně.
 
Děkuji za rozhovor.
Kontakt na rekreační středisko Sola fide:
Miroslav Cejnar, Dům Sola fide čp. 14, 542 25 Jánské Lázně, telefon/fax: 499 875 425, solafide@mbox.vol.cz
 
foto: Eva Drozdová
 
 
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Žijeme bez sobot a nedělí:    | vložit příspěvek |