ročník 45/2004:
                   
044Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Tak nám zabili kantora...
Zastavení
Silné kafe
Ty jsi také krásný?
Co k tomu Bible?
Vyjmenujte pět svých kladných vlastností
Apokryfní Ester
Demokracie
Žijeme bez sobot a nedělí
Žijeme spolu s nimi
Má drahá ekologie...
Martin A. Hansen Lhář
Co bylo
Co bude
Nárok na můj volný čas
O místě, kde sloni dávají dobrou noc, aneb „mzungu“ v Keni
Pán prstenů: Návrat Krále
Ošatka ze slámy
4. bál poličského seniorátu
ČCE pomohla Rolničce
Příběh více smysly
ad: Marťani,střezte se!
ad: Marťani,střezte se!
ad: Liturgie M.Kitta: Co k tomu Bible?
Dobré místo na iternetu
Křížovka
Personální fond
S Pánem Bohem
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Úvodník  
Tak nám zabili kantora...
Luboš Kratochvíl
 
…řekla posluhovačka dobrého vojáka Švejka. „A kterýho, paní Müllerová, já znám dva,“ pokračoval Švejk. „Jeden, to byl prej strašně hodnej člověk, náročnej, ale ty študenty naučil. A vo tom druhým říkali, že si o sobě myslel kdovíco, ponižoval takový ty ušlápnutý a nedalo se s ním vydržet.“ „Ale to byl von, pane,“ řekla paní Müllerová. „Kterej von?“ optal se Švejk. „No voba ty vo kterejch mluvjej, byl von!“
     Těžko v našich krajích hledat školu, na které by neučili tak rozporně vnímaní kantoři. Těžko se taky smířit s tím, že už i u nás se po vzoru otevřeného západního světa vraždí přímo za katedrou. Pokrok nezastavíš.
     Nevím, jaký byl ve skutečnosti zavražděný kantor, ještě méně vím o učni, který porušil Boží výsadu a sáhl mu na život.
     Hned se ale začalo mluvit o tom, že dnešní mládež je průbojnější (nebo drzejší?), otevřenější (nebo sprostší?) a více diskutující (nebo otravující?) než řekněme před patnácti lety. Pořád jsou ale mezi žáky „panenky sedávající v koutě“, ke kterým se prý počítal i učeň ze Svitav. V každé třídě sedí aspoň jedna. Aniž by po tom toužily, stávají se terčem posměchu, ústrků od průbojných spolužáků (těm to budiž v jejich telecím věku odpuštěno) a často i učitelů, jimž to lze odpustit jen velmi těžko.
     Před patnácti lety stejně jako dnes byli a jsou učitelé chápající i arogantní. Ti první dokážou zakřiknuté protihráče ve školní lavici zaujmout a strhnout svým přístupem do svého týmu. Ti druzí mohou z tichých panenek udělat vrahy.
     Diskutovat hodinu o násilí až po tragédii a přistoupit k tomu jako k poučení těch průbojných otevřených grázlíků zkažených akčními filmy nemá cenu, když nebezpečí číhá jinde. Tichá voda břehy mele, zabíjí i učitele.
     Drazí současní i budoucí kantoři – mějte prosím na paměti, že tvory sedící v lavici nepřevyšujete před Božím okem ani o píď. Telátka to ocení a bez dlouhých debat budou ráda, že jste naživu.
   
 
 
 
Diskusní fórum k článku Tak nám zabili kantora...:    | vložit příspěvek |