ročník 45/2004:
                   
044Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Tak nám zabili kantora...
Zastavení
Silné kafe
Ty jsi také krásný?
Co k tomu Bible?
Vyjmenujte pět svých kladných vlastností
Apokryfní Ester
Demokracie
Žijeme bez sobot a nedělí
Žijeme spolu s nimi
Má drahá ekologie...
Martin A. Hansen Lhář
Co bylo
Co bude
Nárok na můj volný čas
O místě, kde sloni dávají dobrou noc, aneb „mzungu“ v Keni
Pán prstenů: Návrat Krále
Ošatka ze slámy
4. bál poličského seniorátu
ČCE pomohla Rolničce
Příběh více smysly
ad: Marťani,střezte se!
ad: Marťani,střezte se!
ad: Liturgie M.Kitta: Co k tomu Bible?
Dobré místo na iternetu
Křížovka
Personální fond
S Pánem Bohem
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Zjevení  
Silné kafe
Zdeněk Šorm
 
Vidět v nějakém zřízení přímo výkonný orgán ďábla, to je pro nás trochu silné kafe. Na to nemáme žaludek. Ani panovníky z Boží vůle bychom dneska asi nestrávili. Tyhle krajnosti přenecháváme jiným. Po všech historických zkušenostech s posvěcováním i démonizováním státní moci jsme si vědomi, k jakým hororům při tom může dojít. Je to příliš tenký led, než abychom se na něj odvážili vstoupit. Nicméně Bible se i v těchto krajnostech pohybuje. (Ten druhý extrém najdete také ve 13. kapitole, tentokrát listu do Říma.) Nejde je jednoduše vypustit. Naopak, bez nich máme asi vždycky tendenci k lhostejnosti, která prostě nechává věci plynout a nevidí důvod ani k podpoře a srozuměnému respektu, ani k výraznému odporu. Odpovědnost bez rizika neexistuje. Biblickým řešením není zlatá střední cesta, je zkrátka třeba kritičtěji zkoumat a rozlišovat, kdy stát své pověření plní a kdy svoji pravomoc překračuje.
     A kritičnosti a střízlivosti není nikdy dost. Ďábel je totiž opice boží. Netvoří, pouze kopíruje. Pokud se na tu rohatou šelmu nebudete dívat optikou pohádek, zjistíte, že nemá nic společného s čertem, za to ale jako by tu Jan obkreslil svého Beránka. Dokonce i toho Michaela, který bojoval s drakem, tady najdete (nápověda: jméno Michael lze přeložit otázkou „Kdo je jako Bůh?“). Zlo napodobuje dobro, ďábel se tváří jako Bůh, totalitní režimy se prezentují jako vymítači zlého a spasitelé a mají také svoje náboženské rituály. Však ono ani rouhání nesouvisí tolik s ateizmem jako s braním Božího jména nadarmo.
     Od věřícího člověka, který chce navíc povzbudit své bratry v době těžkého pronásledování, bychom ovšem čekali, že moc takové totality zpochybní, čekali bychom ujištění, že její vítězství nikdy nebude úplné. Jan však svým čtenářům vzkazuje pravý opak. Potvrzuje, že před její mocí nebude úniku. Kdo má jít do vězení, půjde. Kdo má zemřít mečem, zemře mečem. Je to řečeno jednoznačně, natvrdo. Proč? Může to snad někoho posílit? Paradoxně může. Kdo chce názornou ilustraci, ať si přečte povídku „Past“ ze sbírky „Obžalovací spis“ od Viktora Fischla. Vidina, že je možné obstát, a přitom se vyhnout osudovému střetu, představuje jeden z nejrafinovanějších způsobů, jak člověka zlomit. Totalitní režimy vždycky nabízely zdánlivou možnost, jak vyhovět jejich nátlaku, a přitom si nezadat. Právě proto ji Jan bourá, planou naději nedává. Ta Boží zní jinak: „Na světě soužení míti budete, ale doufejte, já jsem přemohl svět.“ Jan se jí drží. Moc šelmy bude totální, ale jen do času. Vyhradil jí 42 měsíce, tedy 3,5 roku. A konečný výsledek padne u Jana vždycky až při sedmičce. Vydržte, jsme v poločase.
 
 
Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o desti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha.
     Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc.
     Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou; klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: „Kdo se může rovnat té šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?“
     A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce.
     A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi.
     bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka.
     Kdo má uši, slyš!
     Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru.
Zjevení 13,1 – 10
 
 
 
Diskusní fórum k článku Silné kafe:    | vložit příspěvek |