ročník 47/2006:
                   
061Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Milí čtenáři
Citát
Co to znamená být Božím Synem? Mt 14, 22-33
Proč fandíme?
Mé fanouškovství
Její deníček, neděle
Jeho deníček, neděle
Co se vám ne/líbí na fandění?
Vox populi
Víra a fanouškovství
Subkultury a hnutí mládeže
Apoštol Petr
Krvavá neděle - Rusko, 22.1. 1905
Z redakce
Seniorátník
Jeronym s míchačkou aneb Jeronymova jednota
RE(6):FWD: Dobrý den!
SMS recenze
Na byt z toho nenašetříš
Islám
Z archívů FBI
Taková praktická čeština
Losí karbanátky
Na tom poli širém
Emilie Veverková - Znovu bych mu ruku podala!
Věž bláznů
Růže pro Algernon
Svatí blázni
Bylo
Bude
Kreslený vtip
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
LOSÍ KARBANÁTKY
Olcha Ferjenčíková

 
Vydali byste se v šestnácti na rok do cizí země? A natož do Skandinávie, která je proslulá krutými zimami a nepřístupnými lidmi? Třeba to je ale úplně jinak - o svou zkušenost se s námi podělí Kuba Ferjenčík.

Kdepak vůbec jsi?
Ahoj, zdravím z farmy na jihovýchodě Norska. Do Osla to je kousek (na norský poměry) - jenom 70 km severozápadně. K moři to mám asi 40 km a Švédsko je co by kamenem dohodil. Přived mě sem studijní program AFS pro studenty, kteří chtějí poznat život v zahraničí.

A jak na tebe Norsko působí?
Norská krajina je úplně fantastická. Samej les, jezero, žádný továrny... bohužel jsem ještě neviděl fjordy, ale na jaře se to chystám napravit. Norové se o svoji zemi pečlivě starají a jsou na ni hodní. Na druhou stranu se tu všechno shromažďuje do obrovskejch center. Je těžký v malým krámku vydělat ty obrovský peníze, který potřebuješ, abys tu mohla žít. Tohle znamená, že tu je jedna střední škola pro celej region, jako obchody jenom supermarkety, jedno velký nádraží atd.

Jak se dorozumíváš?
Na začátku jsem mluvil anglicky, ale protože jsem pilný student, tak teď už norsky nebo rukama nohama:-). Taky u sebe hodně nosim slovník.

Liší se tvůj denní program nějak výrazně od toho, kterýs měl doma?
Jojo. Norové maj úplně jinak uspořádanej den. Ráno vstávám v 7:20 a snídám společně s rodinou. Pak jedu 4 km do školy (teď už autobusem, na podzim na kole), výuka začíná o půl deváté. Všechny obory jsou v jedný škole spolu, což je dobrý. Nejsou pak takový propasti mezi lidma z gymplu a z učňáku. Ve škole jsem až do tří (tedy osm vyučovacích hodin oproti českým šesti), kdy přijížděj školní autobusy. Taky tam obědvám - chleby přinesené z domova. Třikrát v týdnu mám fotbalové tréninky. Jinak doma pomáhám rodičům s prací na farmě (už umím i s traktorem) a válím se. Hlavní, teplé jídlo se jí až večer kolem deváté.Takže pak v noci trávím:o). V pokoji mám kamna na dřevo a k tomu ještě elektrický kamínka, i přesto tu ale je zima až svinská. V Norsku jsou totiž jenom dřevěný domy, který vůbec neizolujou.

Říkáš, že jsi v rodině: Jaká je?
Rodina je v pohodě. Rodiče jsou spíš přezaměstnaní, protože musí zvládat farmu a ještě „normálně“ pracovat – táta je programátor a máma má poloviční úvazek v domě pro postižený, takže je zvyklá si hodně povídat. Jinak mám dvanáctiletýho bráchu. Ten mě vzal víc než dobře a já poprvý v životě vykonávám roli staršího bráchy. Mám ještě dvě ségry. Těm je ale víc jak 30 a už maj vlastní děti. To znamená, že jsem taky šestinásobnej strejda :o). Na farmě máme stádo ovcí se dvěma berany, psy, slepice a ještě nám patří kopec s přilehlým lesem (ostatně kopce tu jsou všude). Skoro nepoužíváme chemikálie, takže při sklizni bylo pole plný plevele. Je to ale šetrnější k přírodě, i když si člověk tolik nevydělá.

 
Jak si rozumíš se spolužáky, jsou v Norsku lidi jiní než u nás?
Lidi tu jsou takový odtažitější a strašně dlouho trvá, než se člověk s někým skamarádí. Pak jsou ale moc v pohodě. Jen tady nevidíš emoce – nezažil jsem, že by někdo brečel nebo nějak moc jásal. A vůbec nenadávaj. Třeba jsme se na jednom kruhovým objezdu málem vybourali kvůli jinýmu řidiči – a táta jel úplně v klidu dál. Určitě to je daný trochu bohatstvím (Norsko má roční zisk 30 mld US dolarů pouze z ropy, většinu z těchhle peněz si ale ukládaj na ,,horší časy“) – ale spíš to je prostě „mentalita vikingů“ :-). Naštěstí je tady všude hafo uprchlíků, který jsou úplně jiný (třeba z jihovýchodní Asie, Bosny, různých afrických zemí...). S těma se kamarádím nejvíc. Třeba ve fotbalovým týmu máme 5 kluků z Íranu, kluka z Filipín, Libérie, Čecha a koučuje tomu Rus.

Trošku jsi nakousl, co se ti v Norsku nelíbí…
Tak třeba: solená lékořice (Lakris), pak že je tu opravdu ale opravdu draho, že v zimě hrajou fotbal na škváře a že tu všechno má řád (doma, ve škole, na fotbale…) Ale dobrý věci ani vypočítávat nebudu, protože by se sem nevešly. Jen když jsem šel sám k doktorovi a on mi říkal, že i devatenáctiletí kluci k němu choděj s rodičema, tak jsem se divil. Zdejší škola je hodně svázaná pravidly, nikomu to ale nepřijde, protože je už maj v krvi. Jen lidi pak nejsou moc samostatný.

Co tě napadá, když vzpomínáš na domov?
Po pravdě na Čechy moc nemyslím, a když, tak spíš zjišťuju, jak jsem se tu strašně změnil (snad k lepšímu :o) ). Přestal jsem být leaderem v kolektivu. Teď jsem šedá myška v koutku, která moc neříká svoje názory a je příjemná na všechny kolem sebe...

 
Ty se celý rok nepodíváš domů, viď? Není to v šestnácti trochu brzo?
Za prvé: kdy by to mělo bejt jindy? A pak: jde o to, jak chápeš slovo Domov. Já jsem si ho těsně po odjezdu definoval jako místo, kde se můžeš zadarmo osprchovat, vyspat, popovídat si a dostaneš tam jídlo a tak... Sečteno podtrženo: domů se opravdu nepodívám, protože doma už jsem.
Jinak jsem trochu věděl, co mě čeká, protože jsem měl v Čechách na rok bráchu z Japonska a pak ještě ségru z Německa (viz rozhovor s Lydií Hähnel v č. 7/2005, pozn. red.). Kdybych neviděl, co jim dal pobyt v naší zemičce, možná bych se ani nikdy neodhodlal odjet.

Zatím největší zážitek...?
…Lov na losy. Chtěl jsem to zkusit, protože vím, že už to jindy nezažiju. Fy faen!! No to bylo maso. Viděli jste někdy oči mrtvýho losa?? Takový krásný zvířata a voni je zabíjej... (ale je fakt, že elg karboneder - losí karbanátky - jsou moc chutný). Nejhorší bylo zpracovávání toho zvířete. Takové ukroucení nohy v koleni je pro mne jako aktivního fotbalistu hrozný. Když jsem viděl, jak to je lehký, tak se teď docela bojím vyběhnout s kopačkama na trávník.

Ha det bra Hilsen Kuba fra Tsjekkia
 
 
CESTOPISY
 
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Losí karbanátky:    | vložit příspěvek |