ročník 47/2006:
                   
061Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Milí čtenáři
Citát
Co to znamená být Božím Synem? Mt 14, 22-33
Proč fandíme?
Mé fanouškovství
Její deníček, neděle
Jeho deníček, neděle
Co se vám ne/líbí na fandění?
Vox populi
Víra a fanouškovství
Subkultury a hnutí mládeže
Apoštol Petr
Krvavá neděle - Rusko, 22.1. 1905
Z redakce
Seniorátník
Jeronym s míchačkou aneb Jeronymova jednota
RE(6):FWD: Dobrý den!
SMS recenze
Na byt z toho nenašetříš
Islám
Z archívů FBI
Taková praktická čeština
Losí karbanátky
Na tom poli širém
Emilie Veverková - Znovu bych mu ruku podala!
Věž bláznů
Růže pro Algernon
Svatí blázni
Bylo
Bude
Kreslený vtip
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
NA TOM POLI ŠIRÉM
Eliška Svobodová

12. listopadu vystoupila v krasnické hospodě U Partyzána kytaristka a zpěvačka Dagmar Voňková – Andrtová.
Tvorba této těžce zařaditelné písničkářky je mnohovrstevná – slučuje v ní tradice folkového zpěvu spolu se soulovým kytarovým projevem. Proslavila se zejména novým přístupem ke hře na kytaru – tzv. tepanou technikou. Pojem folková píseň tak u ní dostává zcela nový rozměr – hraje příklepy prstů přímo na hmatníku, ale nejen to: buší do kytary pěstí, škrábe nehty po strunách…V jejích rukou se tento nástroj mění ve zdroj nejrůznějších zvuků, nad nimiž se nese její hlas. Jan Dobiáš v knize Broukání na duši napsal: „Ona nehraje na kytaru, ona hraje kytarou.“ Často před samotnou písní popíše místo, které ji inspirovalo - údolí, stromy, louky, studánky, boží muka, vanoucí vítr v Podkrkonoší, či v Posázaví a otevře tak dveře do světa, do kterého nás potom během písně zavede. Tím, že její tvorba čerpá ze slovanských kořenů, rozeznívá tak strunu, kterou v sobě nosíme, ale mnohdy o ní ani nevíme. Při poslechu jejích harmonicky bohatých písní tuhne krev v žilách, umírají v nich krásní mládenci, mladé vdovy a objevují se motivy, jaké známe z lidových balad.
Oldřich Janota o Dagmar Voňkové prohlásil, že „jako jediná dokázala vystoupit z potupné kategorie českého folku do světové hudby“ - v roce 1987 vystupovala na největším evropském festivalu v dánském Roksilde, kde hrála pro 180 000 návštěvníků. Z diskografie stojí za povšimnutí zejména v loňském roce vydané dvojalbum Milí moji, které obsahuje nahrávky z let 1976 – 1996 a zachycuje tak významnou část jejího hudebního vývoje.
Vladimír Veit Dagmar Voňkové vzkázal: „(…) Tvoje písničky si lidé budou moci pouštět ještě dlouho potom, co dnešní poptajtrdlíci budou asi tak zajímavý jako výsledky hry v gorodky na Zakarpatské Ukrajině v devatenáctém století.“
 
 
HUDBA
 
 

 
 
EMILIE VEVERKOVÁ - ZNOVU BYCH MU RUKU PODALA!
Marie Stolařová
 
Nebaví-li vás příliš obecný dějepis, ale zajímají-li vás skutečné lidské osudy, pak tuto nenápadnou knížku doporučuji vřele. Nejde o dobu dávnou, pamětníci ještě žijí. Proto je tak důležité, aby autentické zážitky byly zaznamenány. Týká se jednoho zapáleného sociálního demokrata a novináře ze Sudet, konkrétně z Liberce, jménem Josef Veverka. Tento člověk pro svůj nekompromisní postoj vůči nacistům a později komunistům strávil v kriminálech celkem 17 let. Hlavním hrdinou však není on, ale jeho žena.
Paměti začínají vzpomínkami na předky a na šťastné dětství, mládí, až do svatby. Čtou se příjemně. Pak ale téměř náhle vtrhne do soukromého života rok 37 a následující, a již nic není jenom soukromé. Dějiny vláčí osudem angažované rodiny velmi nemilosrdně.
Válku kupodivu přečkali, krátce se nadechli nové budoucnosti, ale co přišlo potom, bylo na mnohem delší dech. Paní Veverková se čtyřmi dětmi zůstala na nekonečně dlouho dobu sama. Nejenže neměli tátu doma, ale všichni si to odskákali (aniž měli jakoukoli možnost volby). Přesto vypráví o životě široké rodiny, tak jak se odvíjel, bez zahořklosti. Nevynechá žádnou dobrou událost, žádnou dobrou zkušenost s lidmi kolem sebe.
Kdyby vám nebylo moc jasné, jak vlastně vypadal ten socialismus, přečtěte si tyto paměti. Nejsou ani sentimentální, ani nadnesené, zato pravdivé a věrohodné. A dokládají, co to znamená, když člověk nežije jenom sám pro sebe.
 
 
KNIHA
 
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Na tom poli širém:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Emilie Veverková - Znovu bych mu ruku podala!:    | vložit příspěvek |