ročník 47/2006:
                   
062Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Pro a proti kompromisu
Citát
Hle, pravý Izraelita
Katastrofy
Rádce na každý den
Co je pro vás katastrofa?
Vox populi
Víra a katastrofy
Jakub a Jan Zebedeovi
Českobratrská identita? - I
14. únor 2006 - 130 let od patentování telefonu
Vůdce dorostu a mládeže
Seniorátník
První mezi rovnými - synodní rada
I vy autorem světové encyklopedie!
SMS recenze
Hnutí skindeads
Petice za lepší Evropu
Výchova dětí v oboru výtvarném
Založíme sociologickou poradnu evangelickou
V kolébce kultury
Da Vinciho kód
Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce
Machina mundi
Mrtvá nevěsta Tima Burtona
O chocholouškovi
Bylo
Bude
Kreslený vtip
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
VÝCHOVA DĚTÍ V OBORU VÝTVARNÉM
rozhovor s Blahoslavou Procházkovou
Michal Richter

 
Paní Blahoslava Procházková se narodila v roce 1948 v České Lípě, vystudovala Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor výtvarná výchova, a estetiku na FFUK.
V Čáslavi, kde žije a kde navštěvuje tamní sbor ČCE, založila Soukromý výtvarný obor. Navštěvují ho děti všech věkových kategorií.


Jak jste přišla na nápad založit výtvarný obor?
Původně jsem vyučovala výtvarnou výchovu v lidové škole umění. Kvůli neshodám s vedením jsem to místo opustila s rozhodnutím věnovat se našemu rodinnému penzionu. Když jsem se loučila se svými žáky, bylo to velmi silné. Říkali, že odejdou taky. To byl pro mě velký impuls. Začala jsem přemýšlet o jiných prostorách k výuce. Půl roku jsem vedla výtvarný kroužek při základní škole. To bylo problematické pro systém základní školy, protože jsem vyučovala i středoškoláky a předškoláky. Pochopila jsem, že musím odejít a založit svůj vlastní výtvarný obor. Manželovi se podařilo koupit sousední dům, tam se nový obor usídlil. To se moc hodí, někdy u nás zazvoní žák třeba v sobotu, poprosí mě, jestli by nemohl jít do třídy, že má zrovna velkou chuť pokračovat v práci. Já mu to dovolím a do třídy ho doprovodím. Kdyby stála škola na druhém konci města, tak by to nešlo.

Kolik máte žáku a v jakém rozsahu poskytujete výuku?

Učím celkem pět tříd, v nichž je dohromady kolem padesáti žáků. Každou třídu vyučuju v rozsahu tří vyučovacích hodin týdně.

V čem spatřujete výhody toho, že vedete svůj vlastní výtvarný obor?
Mám větší radost z práce, protože mě nezatěžuje žádné zbytečné papírování. Přináší to daleko větší svobodu. Nemusím se řídit žádnou ze shora předepsanou osnovou, při výuce postupujeme podle toho, jak děti zrají. To se nedá nijak urychlit.

Co dětem přináší rozvíjení výtvarných schopností, proč je to důležité?
Děti si tak pěstují oko, učí se dívat, vidět barvy, tvary, proporce a krásu. To, že vidíme krásu, není vůbec samozřejmé. Taky si cvičí ruku, aby je poslouchala. Chození do výtvarného oboru může vypadat v porovnání s jazykovými a počítačovými kroužky zbytečné. Bez jazykových a počítačových znalostí se děti do budoucna neobejdou. To, co dětem přináší výtvarná činnost sice není tak viditelné, ale obohacuje to jejich vnitřní život a pomáhá to rozvoji harmonické osobnosti. Všímám si toho, jak dnes děti často mají spoustu oblečení a počítačových her, ale chybí jim láska, jejich život se odehrává jen ve spotřební rovině - a já se snažím jim přinést něco jiného, zaplnit tu mezeru. My spolu prožíváme úžasná dobrodružství při vytváření nejrůznějších témat.

Jak volíte témata?
Téma musí nejdřív zaujmout mě, musím být pořádně zapálená, potom můžu přenést jiskru i na své žáky. Dřív jsme hodně pracovali s pohádkami, přečetli si příběh a potom ho zpracovávali, to už mě moc nebaví. Teď se inspiruju všedními věcmi a činnostmi, konkrétní předměty si můžeme vzít do ruky a přemýšlet nad nimi.

Jaké téma jste zpracovávali v poslední době?
Námětem letošní vánoční výstavy byly kuchyňské práce. Přitom jsme se hodně zabývali prací se stíny. Přinesla jsem z domova mimo jiné různé mlecí strojky, abych něčím zaujala taky kluky. Osvětlování z několika bodů současně nám pomohlo vidět kuchyňské nástroje, o kterých si myslíme, že je důvěrně známe, ze všech stran. Mnohdy nám i zrušilo hranice pevného tvaru.

Myslíte si, že se vám podařilo děti zaujmout?
Ano. Jak jsem přemisťovala světelný zdroj, tak se nám před očima objevovaly kouzelné pohledy. Až v jednu chvíli děti vykřikly: „Teď to nechte, takhle je to dokonalé“. To byl ten záblesk nadšení, na který jsem čekala. Začali jsme tvořit, děti pracovaly tak zaujatě a v tichu, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Vždycky se to ale nepovede. Někdy připravím téma, a když přijdu do třídy, tak zjistím, že děti nemají tu správnou náladu, správné soustředění. Občas mám touhu vrhnout se na nějaké téma, ale nevím jak ho uchopit, potom čekám až dozraje čas... Někdy přijdu na to, že je to pro děti příliš velká kláda, tak rychle přejdeme k něčemu jinému, když se nám nedaří, tak to děti většinou dost srazí a to není dobře.

Co je při umělecké tvorbě nejdůležitější?
Umění je hlavně o upřímnosti, dostat sama sebe na papír. Proto nechávám dětem hodně svobody. Nadhodím téma, trochu je postrčím a pak sleduju, jak samo roste. Než se pustíme do ztvárňování námětu, tak o něm přemýšlíme, někdy si prohlížíme knížky, například o přírodě nebo o architektuře, necháváme zrát myšlenky, hledáme inspiraci. Někdy nechám děti, ať si samy zvolí techniku.

Máte nějaký sen?
Sním o tom, že se s dětmi vypravíme do přírody, na prázdniny, a budeme malovat Školu Malého stromu. Chtěla bych, aby se jim ty stromy a vůbec celá příroda dostala pěkně pod kůži.

S jakou věkovou skupinou pracujete nejraději?
Ze začátku jsem měla problémy s komunikací s nejmladšími dětmi 5-7 let. Uvědomila jsem si, jak pro ně může být řeč dospělých nesrozumitelná. Člověk k nim musí přistupovat trochu jinak, i volit jiná témata. Malé děti jsou takové krásné čisté studánky. Největší radost mi přináší práce s většími dětmi. Ty už něco umí a mají za sebou hodně dřiny, daří se jim vytvářet krásné věci. Můžu se s nimi bavit o složitějších tématech, a i když jim přednesu něco, k čemu ještě nedorostly, tak vím, že o tom budou přemýšlet.

Jak si vedou vaši žáci při přijímačkách na umělecké školy?

Ti, co mají zájem a pilně pracují, jsou obvykle úspěšní.

Prezentujete se nějak na veřejnosti? Jak se k vám žáci dostávají?

Pořádáme dvě výstavy ročně, jednu tradiční vánoční v evangelickém kostele - teď jsme měli čtrnáctý ročník, druhou na konci školního roku v naší škole. Nábor žáků neprovádím, na školách to ani dělat nejde, protože tam mají své vlastní výtvarné kroužky a není v jejich zájmu posílat své děti jinam. Vlastně ani pořádně nevím, jakými cestičkami se ke mně ty děti dostanou, nejspíš se o našem výtvarném oboru dovídají z doslechu.

 
 
ROZHOVOR
 
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Výchova dětí v oboru výtvarném:    | vložit příspěvek |