ročník 47/2006:
                   
064Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Rohlík s máslem nebo dům?
Citát
Ježíšův křest
Na dno to jde snadno
Konzum a smysl
Smutně veselá africká pohádka
Požehaná úroveň života
Zátoka sviní, duben 1961
Haló, je tam někdo?
sms recenze
Českobratrská identita? – II
Z židovské kuchařky
SEM v ČR
Potřebujete logopeda?
Estonsko - všude net a nepořádek
Apoštol Filip
4. ročník futsalového turnaje „o pohár Orebitů 2006“
Freetekno
Bereme, co je
Svatý jazzový prosťáček
Pýcha a předsudek
„Divadelní truchlohra" Zvoník od Matky Boží
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
KONZUM A SMYSL
Erazim Kohák

Má život vůbec nějaký smysl? Všechny okamžiky a počiny našeho života, zapadají nějak do sebe, aby život byl srozumitelný a ne jen nesmyslný zmatek jako v I.Moj 1.1?
Zjevně ano. Pokud by život byl zcela nesmyslný, bez ladu a skladu, nebyli bychom schopní se v něm orientovat, rozhodovat, žít. Kdo žije, dokazuje svým účelovým jednáním, že jeho život není chaos, že tak či onak dává smysl.
Tak či onak – jenže jak? U mých rodičů to bylo jednoznačné. Jejich životům dávala smysl Masarykova Československá republika. Připadala jim jako naplnění všech tužeb, odkládaných od bělohorské porážky. Když přišel Mnichov, neváhali. Ač měli malé děti a věděli, že pravděpodobnost přežití je mizivá, bez váhání vstoupili do odboje. Koncentráky přežili jakoby zázrakem. Přesto po puči neváhali a znovu šli do boje. To byl smysl jejich života. Až mnohem později, když jsem četl V bílý šat oděni od Milady Šimsové, jsem si uvědomil, že to bylo složitější. Smyslem jejich života bylo sloužit Bohu svou oddaností Masarykovým ideálům.
Sám jsem to prožíval podobně. Díky svým rodičům jsem si byl vědom, že náležím k onomu společenství poutníků dějinami, ke kterému náleželi Hus a Komenský, Palacký a Havlíček, Masaryk a Rádl, Kosík a Machovec. Smysl svého života jsem nacházel v tom, že přidám další krůček k putování tohoto tak velikého oblaku svědků.Snad proto mi nevadilo, že se mnou život roztodivně cloumal. Kdo najde v životě smysl, nepotřebuje hodinky s vodotryskem.
A co všichni ti, kdo bloudí po uši zadlužení nákupními středisky, co asi hledají? Ale přece také smysl! Něco, proč žít. Pídí se, aby nahromadili víc hraček než u sousedů, než zemřou. Pro konzum obykle žije ten, kdo nemá, pro co žít.
A co vy? Máte?
 
 
ÚHEL POHLEDU
 

 
 
SMUTNĚ VESELÁ AFRICKÁ POHÁDKA
Popelka Králová
 
Byla jednou jedna holčička, jmenovala se Agah a žila v Keni, v Africe. Když byla hodně malá, trávila většinu času pobíháním v roztrhaných hadřících po prašných ulicích své vesnice. Maminka byla v domácnosti a tatínek dříve pracoval jako krejčí. Protože ale už před dcerčiným narozením prodělal vážnou nemoc, nemohl své povolání vykonávat. Holčička měla ještě pět starších sourozenců. Rodina obdělávala políčko poblíž chatky, ve které spolu v jedné místnosti všichni bydleli. Úroda ale zdaleka nestačila, aby se mohly všechny děti každý den najíst. Musely si, ač byly malé, přivydělávat, jak se dá. Chodily několik kilometrů denně sousedům pro vodu, jedna z dcer pomáhala v domě bohatších lidí na konci vesnice. Tatínek velice zřídka dostal zakázku na opravu starého oblečení.
Protože i základní školství bylo až donedávna v Keni placené, nechodily děti do školy, a tak se nemohly učit a zkusit změnit svůj život.
Jednoho srpnového dne, když už bylo Agah šest let, přišla výborná zpráva! Jistá evropská rodina jí slíbila zaplatit studia na celý příští rok. Ačkoliv se v některých zemích, možná to znáte, děti neučí rády, ona se nemohla dočkat, až bude září a půjde do první třídy.
... A jestli našla ochotné a trpělivé sponzory, vystudovala, našla dobrou práci a dnes už se má nejspíš lépe než mnoho jejích vrstevníků.

Celý příběh je sice vymyšlený, ale pokud někomu něco připomíná, není to náhoda. Takových smutných, i smutnějších (a jen někdy s veselým koncem) se po celém světě odehrává nepočítaně. Víte, co je zajímavé? Roční adopce na dálku stojí v případě keňského dítěte pouhých 7200,- a uhradí se z ní školní uniforma, pomůcky k učení, poplatky do škol a někdy i stravování, matrace na spaní a zdravotní péče. Jak velkou máme moc zlepšit životní úroveň jiných lidí! Hledejte na www.adopce.afrika.cz, www.humanisti.cz nebo www.unicef.cz .
 
 
LITERÁRNÍ ILUSTRACE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Konzum a smysl:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Smutně veselá africká pohádka:    | vložit příspěvek |