ročník 47/2006:
                   
064Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Rohlík s máslem nebo dům?
Citát
Ježíšův křest
Na dno to jde snadno
Konzum a smysl
Smutně veselá africká pohádka
Požehaná úroveň života
Zátoka sviní, duben 1961
Haló, je tam někdo?
sms recenze
Českobratrská identita? – II
Z židovské kuchařky
SEM v ČR
Potřebujete logopeda?
Estonsko - všude net a nepořádek
Apoštol Filip
4. ročník futsalového turnaje „o pohár Orebitů 2006“
Freetekno
Bereme, co je
Svatý jazzový prosťáček
Pýcha a předsudek
„Divadelní truchlohra" Zvoník od Matky Boží
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
ČESKOBRATRSKÁ IDENTITA? – II
Ota Halama

Křesťanem se člověk nerodí, ale stává, takže i českobratrským evangelíkem se člověk musí stát. Snadnější to mají ti, kteří se pro vstup do ČCE vědomě rozhodli, když vědí, proč si vybrali církvičku, o které neví většina obyvatel naší země. Ale co ti, kteří se do ní narodili? Ti, které můžeme nazvat „oběti generační misie“, kteří v ní byli pokřtěni, konfirmováni a účastní se jejího sborového života? Vědí, proč jsou českobratrskými evangelíky, proč nejsou luterány, reformovanými, baptisty, metodisty, atd., když všechny tyto církve také postupně vzešly ze stejných kořenů, z reformace? Myslím, že většinou nevědí a můj názor potvrzuje i existence této rubriky.

Nutno říct, že vědět či nevědět o kořenech naší církve a o ní samé nikoho nepřipraví ani o spásu, ani o zatracení. Boží záměry jsou nad církvemi, naštěstí, a proto církev, která svým členům slibuje spásu jen pro samo členství v ní, volá přinejmenším po reformě. Stejně, jako evangelík, který by se jen pro své evangelictví stavěl nad svého bratra v římsko-katolické církvi, volá po trestu. Toho si je vědoma i naše církev a k ní se nyní obraťme.

ČCE vznikla r. 1918, kdy se spojily dva hlavní proudy českomoravského evangelictví, luteráni a reformovaní, v jeden celek. K nim v rámci tehdejšího dění pryč od Říma přistoupili někteří bývalí římsko-katoličtí křesťané, v podstatě matrikoví katolíci. A k dalšímu posílení našich řad došlo během krizových let 2. světové války a letech vlády jedné strany po r. 1989. Kořeny ČCE jsou tak v době toleranční a osvícenské, kdy Toleranční patent umožnil r. 1781 vytvářet jedině církve luterské, nebo reformované, což nikdy zcela nenaplnilo tužby našich nekatolíků, formovaných na jedné straně všelijak prostředkovanými myšlenkami české reformace, na druhé straně v podstatě barokní lidovou zbožností katolickou. Ovšem důležitým mezníkem byl i r. 1861, kdy Protestantský patent zrovnoprávnil nekatolíky s ostatními církvemi a zároveň vtiskl naší církvi nesmazatelný punc menšinové mentality, která dostala možnost projevu, jak svědčí např. kostely postavené po tomto datu, ne nepodobné římsko-katolickým chrámům, a stejně i nazývané.

Tím jsme se dotkli důležitého jevu, přítomného v naší církvi dodnes, totiž problému naší mentality. Menšina má vždy pocit výlučnosti, i ta evangelická. Na jedné straně se svým podřazeným postavením utěšuje a dostává se někdy i na/za samu hranici pýchy, na druhé straně menšinou vlastně být nechce, chce se dostat ke slovu, k vlivu, chce být zkrátka většinou. Toleranční církve v letech 1781-1861 byly menšinou par excellence, zvláště, když vzešly ze zárodků tajných nekatolíků, zvyklých pohybovat se za hranicí legality. Stejně tak evangelické církve po roce 1861 zůstaly menšinou ve většinou katolické zemi, i se svými honosnými chrámy. A menšinou zůstala i sama ČCE po svém vzniku a je jí dodnes, kdy ony chrámy již zejí prázdnotou.

Pro život menšiny je prvotně důležité „neředit“ své řady. Jinak řečeno, je důležité ženit a vdávat se v rámci jedné církve, mít hodně dětí, které mohou zajistit kontinuitu církve; jakoby se opakoval příběh dávné izraelské menšiny se svým: „Ploďte a množte se a naplňte zemi!“ i s varováním před „cizími ženami“. A s menšinovou mentalitou souvisí také problémy další, k nimž se dostaneme.
 
 
Z ČEHO ČERPÁME?
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Českobratrská identita? – II:    | vložit příspěvek |