ročník 49/2008:
                   
082Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Táhni mi od krbu, lovče!
Cesta k Bohu je otevřená
Adamovy hranice
Lovci a jeskynní ženy
A zrovna ne!
Judaismus a násilí dnes
... v Boha, Otce všemohoucího
Petr Linhart
Hliník se neodstěhoval do Humpolce
Metoda "Pytlík třešní"
Občanka
Pomáhat se musí umět
Víkend na trati 231 - v Polabí
Mrtvý muž v bunkru
Radůza rapující meditující
Dva proti Říši
Phléésová sezóna
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
JUDAISMUS A NÁSILÍ DNES
Pavel Hošek

Téměř dvě tisíciletí byli Židé rozptýleným národem, žijícím v malých skupinkách po celém obydleném světě. Obvykle byli vydáni na milost národům, mezi kterými žili, a obvykle byli také vystaveni násilí. Většinou vůbec nepřicházelo v úvahu, že by se mohli postavit na odpor, nesměli totiž vlastnit zbraně. Nejčastěji si museli za drahé peníze kupovat relativní bezpečí od více či méně věrolomných panovníků. V době osvícenských reforem, kdy směli Židé opustit hradby ghett, začali být brzy vnímáni jako nevítaná konkurence v čile se rozvíjejícím průmyslu a obchodu, což vyvolalo nové vlny antisemitismu. Evropanům vadilo, „že je najednou všude nějak moc Židů“. Proto se na sklonku 19. století mezi Židy rozšířilo přesvědčení, že v Evropě nikdy nebudou vítáni a že je třeba pracovat na vzniku židovské národní domoviny. Pogromy, ke kterým docházelo ve východní Evropě ještě koncem 19. století, posílily rodící se sionistické hnutí a přistěhovalectví Židů do Svaté země. Cestu k vytvoření židovského státu otevřela Balfourova deklarace v roce 1917. Židům jakožto „národu bez území“ mělo být dáno „území bez národa“. Otázkou, co bude s Palestinci, se tehdy ještě nikdo příliš netrápil. V době vzestupu Hitlera k moci hledalo mnoho evropských Židů útočiště v Izraeli, po skončení druhé světové války mnozí z těch, kdo přežili holokaust, dali přednost novému začátku v Izraeli před návratem do rozkradených domovů. Strašná bilance holokaustu nakonec uspíšila vyhlášení nezávislosti státu Izrael v květnu 1948. Prakticky okamžitě začala izraelsko-arabská válka, která v jistém smyslu nikdy neskončila.
Židovští rabíni byli zpočátku vůči sionismu nedůvěřiví, považovali jej za zcela sekulární nacionalistické hnutí. Teprve po šestidenní válce v roce 1967, kdy se hranice státu Izrael rozšířily do podoby hranic biblické Země zaslíbené, změnila značná část rabínů pod vedením vlivného izraelského rabína C. J. Kooka názor a přiznala Izraeli teologickou legitimitu – tedy klíčovou roli v Božím plánu znovushromáždění Vyvoleného národa v zemi Izrael. Vojáky izraelské armády považoval rabín Kook za nevědomé agenty Boží vůle.
Židovský národ má tedy už šedesát let opět politickou autonomii, a také jednu z nejsilnějších a nejlépe vyzbrojených armád světa. Dodnes jsou někteří rabíni (sdružení ve skupině Neturei Karta) přesvědčeni, že stát Izrael neprávem okupuje Palestinu a že nemá nic společného s Božím řízením dějin. Sympatizují s Palestinci a kritizují izraelské represe vůči nim. Na druhé straně spektra jsou rabíni, kteří hlásají radikální náboženský sionismus (s odkazem na biblická zaslíbení), odmítají kompromisy a ústupky a podporují extremistickou skupinu Guš Emunim. Nejradikálnější stoupenci tohoto proudu plánovali sérii odvetných atentátů na palestinské autobusy, neúspěšně se pokusili vyhodit do vzduchu mešitu Al-Aksa na Chrámovém návrší v Jeruzalémě a schvalovali atentát na Jicchaka Rabina pro jeho „politiku kompromisu“.
Ve státě Izrael ožily ideály statečných židovských obránců, partyzánů a bojovníků za svobodu. S odkazem na staletí plná pogromů a antisemitismu se ozývá heslo „už nikdy jako ovce“. Vděčně bývají připomínáni makabejští povstalci či hrdinové židovských válek proti Římu. Ani samotní Židé, ani jejich křesťanští přátelé ovšem zdaleka nejsou jednotni v otázce, kde a zda se ochrana vlastní svobody a bezpečí mění v agresi a bezpráví vůči ostatním obyvatelům Svaté země.
 
 
NÁBOŽENSTVÍ A NÁSILÍ
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Judaismus a násilí dnes:    | vložit příspěvek |