ročník 49/2008:
                   
082Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Táhni mi od krbu, lovče!
Cesta k Bohu je otevřená
Adamovy hranice
Lovci a jeskynní ženy
A zrovna ne!
Judaismus a násilí dnes
... v Boha, Otce všemohoucího
Petr Linhart
Hliník se neodstěhoval do Humpolce
Metoda "Pytlík třešní"
Občanka
Pomáhat se musí umět
Víkend na trati 231 - v Polabí
Mrtvý muž v bunkru
Radůza rapující meditující
Dva proti Říši
Phléésová sezóna
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
PETR LINHART
Benjamín Skála

Petr Linhart se narodil 3. února 1962. Své první sólové album ale vydal teprve loni. Není to ovšem blesk z čistého nebe, však také původně jako sólové nebylo vůbec plánováno. Již v první polovině 80. let hrál na kytaru (po menších zkušenostech se svou vlastní kapelou Listy) v přední folkové kapele Čp. 8, která na Portách dokázala zastínit i Nerez, bratry Ebeny nebo Poutníky. Její kapelník a autor repertoáru Jára Ježek, potomek Jaroslava Ježka, ale na konci roku 1985 zemřel. To už však Petr Linhart ve skupině nehrál, podle svých slov byl „pro nijak nerostoucí instrumentační schopnosti po zásluze vyhozen“ a nedlouho poté založil Majerovy brzdové tabulky, se kterými hraje dodnes. Občas spolupracuje i na dalších projektech, např. s Františkem Stralczynským, ale jinak se věnuje hlavně „Majerovkám“, kde je v podstatě výhradním autorem. Majerovy brzdové tabulky vydaly zatím pět alb, nejnovější Pálavu před čtyřmi lety.
Písničky Majerových brzdových tabulek, které kapelník nazývá „magickou vlastivědou“, vypráví často o konkrétních místech, jejich příbězích, pověstech, geniu loci. Již skoro legendou je výrok známého geologa a esejisty Václava Cílka, že „hudebníka české krajiny dosud nezná“, na který leckdo reagoval tak, že zmínil právě Linhartovu kapelu. S Cílkem se pak na vlastní přání setkali v Noci s Andělem. Hudebně jsou Majerovky zvláštní artfolk, od alba Ryba ryb (2000) používají často samply, Petr Linhart si hraní s počítačem užívá i na svém loňském sólovém albu. Zásadní deskou Majerovek byla Gabréta (1996), která svým názvem (starověké jméno původně z keltského jazyka, které znamená „pohoří kozorožců“) odkazuje na Šumavu. Na toto album navázal Petr Linhart loni albem Sudéta týkající se Sudet (jméno opět podle starých keltských jazyků prý odkazuje k divočákům). Písně z alba původně plánoval pro kapelu, nakonec to ale dopadlo jinak a desku nahrál sám s pomocí různých hostů (např. aranžér Marek Štifter nebo výtečný kytarista Peter Binder). Ti se mohou výjimečně setkat při koncertní podobě projektu zvané Neunundzwanzig Saiten, většinou ale zpívá Petr Linhart sám za doprovodu své elektrické kytary, dokonce i na koncertech Majerovek mívá blok písní ze Sudéty. Není příliš dobrým zpěvákem, ale dokáže z toho udělat přednost. Celé album je možné s nadsázkou chápat i jako jeden příběh, který začíná výletem do severočeských Sudet (první píseň Neděle, Sonnentag) a končí koupí kostela, o které se zpívá v poslední (nepočítaje závěrečnou instrumentálku) písni alba Sudetský kostel, která, jak praví poznámky v bookletu, je inspirována skutečným kostelem v Šidlově u Zákup (okres Česká Lípa) - ten byl na prodej a dnes je z něj chalupa. Každá píseň je ale zároveň vlastním příběhem z pozapomenutých míst Sudet, např. Maria Stock vypráví o dnes již vysídlené vsi Skoky, kde zbyl pouze poutní kostel a cesta k němu se ocitla na dně přehrady. Podobně na tom jsou Devět panen z Herrnwalde nebo Horní hrad. Písně Agni či Co dělá paní Marta v zimě zase čerpají z knihy Denní dům, noční dům polské spisovatelky Olgy Tokarczuk. Album velmi zdařile doplňují webové stránky www.petrlinhart.cz, kde se můžeme dozvědět více o inspiracích jednotlivých textů, ale také si můžeme prohlédnout výborné fotografie z výletů do míst, o kterých zpívá (Petr Linhart je Pražan), třeba ze Skok či z polského příhraničního městečka Nowa Ruda, kam je zasazen příběh Agni, jeden z nejsilnějších z alba.
 
 
UCHU PRO POTĚCHU
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Petr Linhart:    | vložit příspěvek |