ročník 49/2008:
                   
082Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Táhni mi od krbu, lovče!
Cesta k Bohu je otevřená
Adamovy hranice
Lovci a jeskynní ženy
A zrovna ne!
Judaismus a násilí dnes
... v Boha, Otce všemohoucího
Petr Linhart
Hliník se neodstěhoval do Humpolce
Metoda "Pytlík třešní"
Občanka
Pomáhat se musí umět
Víkend na trati 231 - v Polabí
Mrtvý muž v bunkru
Radůza rapující meditující
Dva proti Říši
Phléésová sezóna
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
MRTVÝ MUŽ V BUNKRU
Mikuláš Ferjenčík

Trvalo to padesát let, než se Martin Pollack odhodlal důkladně prozkoumat bílé místo ve své rodinné historii. Spíše než o bílém místě bychom však měli mluvit o černé skvrně, popřípadě o rodinném tabu. Pollackův biologický otec Gerhard Bast byl totiž příslušník SS a válečný zločinec. Mrtvý muž v bunkru je Bastův životopis, ale nejen to. Také zasazuje život tohoto rakouského Němce do historického i geografického kontextu (to, že je třeba rozlišovat Rakušany a rakouské Němce je jedna z věcí, které jsem si při čtení uvědomil). Čtenář pronikne do pohnutých dějin slovinsko-rakouského pohraničí začátku dvacátého století, udělá si poměrně dobrou představu o životě v meziválečném Rakousku a nakoukne i do poválečného chaosu.

Pollack se rozhodl, že se osud svého otce pokusí odkrýt do co největší hloubky. Cestoval v Gerhardových stopách, mluvil se zbývajícími pamětníky, prostudoval stohy archivních materiálů a ve snaze o maximální objektivitu a zachycení širších souvislostí vyzpovídal celou řadu historiků. V pátrání autorovi velmi pomohlo, že získal otcův zápisník z cest a spolu s ním i mnoho zajímavých podrobností. Tento důstojník SS např. psal v osobních zápiscích geografické názvy slovinsky, nikoli německy, a se slovinskými příbuznými udržoval přátelské vztahy.

Byl Gerhard Bast jen kolečko v systému, nebo tomu systému ještě z vlastní vůle přidával na nelidskosti? Byl si vědom toho, že prostředky, které používá, nemůže světit žádný účel? Touha zjistit, jak se choval v každodenních situacích, a otázka, zda lze paušálně odsoudit (nebo omluvit) člověka, který se nepokusil vyhnout roli, do které celý život jakoby samospádem směřoval, prostupuje celou knihu.
Martin Pollack, Mrtvý v bunkru, Host, 2007
 
 
RECENZE
 

 
 
RADŮZA RAPUJÍCÍ MEDITUJÍCÍ
Olcha Richterová
 
Radůza se dost změnila, vůbec nečekejte známý akordeonový „radůzvuk“. Nejdřív elektronicky rapuje, pak zas připomíná svoji jemnější, křehčí sestru. Většina hudby a aranží je právě v meditačně křehkém a protáhlém duchu a doprovází je texty méně zemité a více duchovní než dřív. Pokud máte rádi takovou hudbu, asi si ji vychutnáte. Zato texty i přes občasné nečekané rýmy působí ploštěji než dřív. Je možné, že Radůze už nejde o „západní“ originalitu, nýbrž o poselství, o sdělení. Obrací se do svého nitra („sestupuji do sebe, usedám...“) a následuje patrně východní spiritualitu – „vše se se vším v jedno spojí“ a „kráčím dechem/ kráčím v dechu/ bytost v Bytosti“. Jako by ten přerod od „špinavé kočky“ minulých alb ale ještě nebyl dokonán a skřípaly prozatímní nelady nového (životního) směru.
Od vzorce lehce jednotvárné, ale příjemné hudby provázené nepříliš nápaditými slovy („Odpusť mi ještě na tomto světe/že pod tíhou těžkých chvil/v slzách ptávala jsem se tě/proč´s mi tohle připravil“) se výrazně liší píseň Vařič a mapa, silná výpověď o nejistotách víry a o odevzdání se, která je ale sotva slyšet přes bezduchou tříčtvrteční muziku. Nevím, k čemu je taková schválnost dobrá; zdá se mi, že kvůli ní přeslechneme jeden z nejlepších textů alba. Používá v něm své nejsilnější rekvizity z konkrétního života – rum v dece, ironii (v podobě knih Agathy Christie), ale přikryla je těžkou duchnou banjové dechovky.
Např. zhudebnění jednoho ze zpěvů kosmických však připomíná, že Neruda nepatří do studen zapomnění a i Radůza rozhodně pořád má co říct a nabídnout k poslechu, zejména milovníkům prostých kláves a občasného hoboje, houslí či violy.
Radůza, V salónu barokních dam, Indies, 2007
 
 
RECENZE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Mrtvý muž v bunkru:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Radůza rapující meditující:    | vložit příspěvek |