|
SPOLEČENSTVÍ CÍRKVE |
Pavel Jun
|
Jsou věci, o kterých se těžko mluví, které se dají jen naznačit a člověk je někdy pochopí a uvěří jim, až když je prožije. Takže čtěte, prosím, velmi pomalu (na příštích pár řádků si nechte aspoň půl hodiny), „třeba se to ozve“.
Jak to mám v životě, s druhými
Přijměte nejprve řadu obrazů. Projděte jí s otázkou: „jak to mohu mít v životě, s druhými“. Zastavte se nad každým obrazem. Dokážete si nad každým říci: Takhle to mám v životě, s druhými taky… taky někdy?
- Lenochod visící osaměle na větvi.
- Džungle. Tygr. A stádo antilop.
- Step. Smečka vlků pronásledující velkého jelena.
- Obloha. Divoké husy letící v klínu po obloze.
- Mraveniště, všude hemžící se mravenci, ale chaos to není.
- Stádo u pastýře. (Ze zkušenosti, promiňte, musím některým z vás napovědět: Nemyslete si na pastýře! Stádo u pastýře.)
Směrem ke Kristu
Takhle se může být spolu, to jsou ty možnosti! Tušíte směr té řady možností? Od samoty, osamělého lovu, po spojení se za účelem boje, společné cesty, stavby po…
Kam až?! Ještě kousek dál! Až sem!
- Pastýř sebe sama dává svůj život za stádo oveček.
- A Pán Domu u Večeře se opáše jako sluha a myje ostatním nohy.
Kam až?! Až ke Kristu. A svět se naplní Důvěrou. A stane se tohle:
Společenství
Spolu můžete být v různém režimu. Můžete být v režimu samoty, boje, konkurence, spolupráce…
Jednomu z nich se říká společenství nebo „komunita“, je to (aspoň chvilkový?) návrat do rajského stavu. Je to režim „rajského spolubytí“, spolubytí beze strachu, bez bojů ven nebo dovnitř skupiny, bez rozdělujících ambicí… Prostě a pokojně „být spolu“.
To je podstata toho, co se dělo kolem Ježíše Krista a v jeho jménu (Duchu) se to děje znovu a znovu a dál a dál.
Místu, kde se to děje, (je to vázané na jedno místo), se říká církev, křesťanský sbor.
Vrcholem té události (je to událostní) je Večeře Páně.
Jak se TO stane?
Je to div, je to tajemství, je to Kristus.
Jak se to stane? Je to tajemství.
Je potřebí vystoupit ze své perspektivy, „vyjít ze svého života“, nastavit svůj život Kristu – a skrze Něj Bohu…
Prosit, čekat.
Sursum corda! (Vzhůru srdce!). Kdo z nich vzal tu tíhu?
Je potřebí v Neděli přijít a nastavit svůj život Kristu…
|
|
|
|
|