ročník 49/2008:
                   
089Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Spolek trvalejší než republika, díky Bohu
Ester - kniha naděje
Společenství církve
Sborové společenství
„Sekty“ a násilí
Svatou církev obecnou, svatých obcování
Petr Nikl a Jiří Konvrzek
Všechno co jste chtěli vědět o odpadech a báli jste se zeptat
Pomoc bližnímu svému?
Že by svatba?
„Chceš jet do Veselynivky jako učitel češtiny?“
Pramen zdraví z Posázaví
Návrat do Červeného města
Tkáň života
Aaronův skok
Střípky
Všimli jsme si
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
„SEKTY“ A NÁSILÍ
Pavel Hošek

V prostředí nových náboženských hnutí, kterým se dříve trochu nespravedlivě říkalo sekty, se občas vyskytuje zvláštní druh násilí. Jedná se o nábožensky motivované násilí, které jeho aktéři obracejí proti sobě. Nejotřesnější případ tohoto druhu je jistě hromadná sebevražda více než devíti set stoupenců Svatyně lidu v roce 1978. V devadesátých letech došlo k celé řadě podobných incidentů. V roce 1993 v Texasu dobrovolně uhořelo přes osmdesát následovníků mesiáše Davida Koreše, kteří se opevnili na jednom venkovském ranči a odmítli se vzdát policii. V roce 1994 zvolilo padesát tři zasvěcenců Řádu Chrámu slunce společnou rituální smrt v plamenech, o rok později se upálilo dalších šestnáct stoupenců této organizace. V roce 1997 požilo třicet devět členů skupiny zvané Nebeská brána otrávený nápoj a společně odešli z tohoto světa. Také u nás hledali v devadesátých letech někteří stoupenci Parcifala Emanuela dobrovolnou smrt vyhladověním. Naštěstí nikdo z nich nezemřel.
Ačkoli učení a náboženská praxe jmenovaných skupin se vzájemně diametrálně lišily, dospěli nakonec jejich stoupenci k témuž závěru: tento svět je příliš špatný a nepřátelský, abychom v něm dále setrvali, musíme odtud společně odejít. Smrt pro ně nebyla definitivním koncem či projevem bezvýchodného zoufalství, ale bránou k jiné, vyšší kvalitě existence, spojením s vesmírnými bytostmi, vstupem do věčné blaženosti, prosté všech pozemských útrap atd.
Kolektivní sebevražda byla vesměs konečným vyústěním dlouhodobého procesu, při němž docházelo k postupnému prohlubování napětí a konfliktu mezi danou skupinou a většinovou společností. Skupina byla pomlouvána v médiích, vyšetřována policií, pronásledována úřady a zlomyslnými, senzacechtivými novináři. V členech skupiny postupně narůstalo přesvědčení, že v tomto zlém světě prostě nemají místo, že temné síly ovládající většinovou společnost je chtějí zničit, a že věrnost a oddanost své víře dosvědčí právě ochotou podstoupit mučednickou smrt. Někteří začali dokonce po mučednictví toužit.
Návrat do normálu se stejně jevil stále méně pravděpodobný, členové skupiny za sebou většinou spálili všechny mosty, často se rozešli s příbuznými, často se skupina dopustila činů, pro které byla trestně stíhána. Zdálo se čím dál jasnější, že není cesty zpět, že jediné řešení tohoto „kosmického konfliktu mezi silami dobra a zla“ spočívá v ochotě přinést nejvyšší oběť: zemřít.
Snad nejdůležitější poučení, které plyne z těchto tragických událostí, se týká povýšeného a nemoudrého nepřátelství veřejnosti vůči tzv. sektám. Toto nepřátelství se významným způsobem podílelo na eskalaci tragédie. Některé skupiny byly totiž doslova vehnány do extrémních a hysterických pozic, protože většinová společnost, tedy média, úřady, ale také sousedé a známí (tzv. slušní lidé), svým nepřátelským a alergickým jednáním v podstatě potvrdili přesvědčení členů dané skupiny, že jsou pronásledováni. Samospravedlivé, pohrdavé a netolerantní postoje veřejnosti k tzv. sektářům nejsou tak nevinné, jak by se mohlo zdát. Silně totiž přispívají k radikalizaci dané skupiny a k potvrzování pocitu, že členové dané skupiny na tomto světě nejsou vítáni, že tento zkažený svět bude hrstku vyvolených tak dlouho pomlouvat, obtěžovat a pronásledovat, dokud ji úplně nezničí. Zdá se, že daleko moudřejší přístup k podobným skupinám spočívá v trpělivém dialogu a v opětném budování spálených mostů.

 
 
NÁBOŽENSTVÍ A NÁSILÍ
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku „Sekty“ a násilí:    | vložit příspěvek |