ročník 49/2008:
                   
0810Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Ježíšku, chci kostel místo shopingparku
Nehleď na víno, králi
Chvála Boží
O životním směřování
Zátiší s houpacím koněm
Násilí a fanatismus
hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný
Adam Katona
Nevíte, co pod stromeček?
Ochrana autorských práv
Metoda používání rozumu
Za jarem do Brazílie
Nevíte, co pod stromeček?
První advent v Tokiu
Střípky_10
Když v Ostravě padá listí
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
ZÁTIŠÍ S HOUPACÍM KONĚM

Můj kůň mne nesl dál a dál tou neproniknutelnou mlhou. Tuším, že po celé délce jedné strany cesty se táhne temný, hustý les. Mlha na druhé straně je ještě hustší a nedává mi možnost ani se dotápat k cestě.
Nevidím nic než potem pokrytou hřívu svého koně a své znehybnělé ruce držící otěže, vím však už dávno, že jenom předstírám, že řídím svého koně, zatímco ve skutečnosti plně spoléhám na jeho moudrost.
Zkoumavě vyhledává pevnou půdu a klade jednu nohu před druhou, zatímco zvuk jeho kopyt se zdá odměřovat čas. Ten zvuk je vše, co slyším v prázdnotě, kterou mne nese.
Pojednou můj kůň zařehtá a jeho hlas se odráží, jak se zdá, od blízkých skal – i když si nemohu být zcela jist, že nějaké Skály jsou skutečně nablízku -, neboť ozvěna vrací ono ržání. Opakuje se a pojednou si uvědomuji, že ozvěna, která má přece slábnou a nakonec kdesi zmizet, naopak zní jako něco, co se přibližuje.
A už slyším též údery jiných kopyt, jež odpovídají krokům mého koně. A znenadání slyším také lidský hlas, vycházející odkudsi z mlhy, a vím, že v sedle koně, který nás právě míjí, musí sedět také jezdec.
Odpovídám na jeho volání a on se mi opět snaží něco povědět. Nerozumíme však jeden druhému, protože žádný z nás nezná jazyk druhého. Snad mi chce říci, že zabloudil, a že jako já, neví, kde vlastně je. Ale možná také, že mi hledí sdělit něco důležitého, co by mi mohlo pomoci dostat se z mlhy. Kdybychom se viděli, mohli bychom se možná dorozumět znameními, přestože máme potíže se jazykem druhého. Týž pohyb rukou může však též pro každého z nás znamenat něco jiného.
Voláme na sebe navzájem dál v té neproniknutelné mlze, naše koně však už dávno zaržáli jeden druhému naposledy, jakoby na rozloučenou, a naše hlasy také slábnou, až nakonec neslyším už hlas druhého jezdce a on mne jistě také už neslyší.
A pak, vyčerpán dlouhou jízdou, usínám v sedle, a když procitnu, držím ve ztuhlých prstech otěže mého Pegasa.
 
 
LITERÁRNÍ CITACE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Zátiší s houpacím koněm:    | vložit příspěvek |