veřejné promítání filmů, koncerty, plesy
„Všechna práva výrobců a vlastníků autorských práv k dílu jsou vyhrazena. Bez souhlasu je výroba kopií, pronájem, půjčování, veřejné promítání a jiné šíření záznamu trestné,“ stojí na obalu DVD k filmu, který bychom rádi promítli na seniorátním setkání mládeže. A skutečně, promítáním filmu z DVD před třicítkou shromážděných mládežníků daleko překračuje jeho užití pro osobní potřebu a je tedy třeba získat svolení výrobce, příp. distributora. Jejich jména jsou uvedena na obalu, zbytek lze dohledat na internetu. Bohužel v některých případech omezil výrobce distributora pouze k určitým způsobům šíření filmu, mezi něž veřejné promítání nepatří. (Úvod a diskuse po filmu nic nezachrání.) Více informací včetně kontaktů na mnohé distributory lze získat na stránkách České protipirátské unie (www.cpufilm.cz).
Vyřešit otázku autorských práv je nutno i při akcích, jejichž součástí je hudební produkce. Vzhledem k tomu, že by kvůli šíři repertoáru bylo značně obtížné získávat svolení jednotlivých autorů, poskytují souhlas tzv. kolektivní správci práv. Před pořádáním koncertu či plesu, na němž má znít hudba, je třeba do deseti dnů před jejich konáním poslat oznámení sdružení OSA, které sdružuje hudebníky-autory. V případě použití reprodukované hudby je třeba též oznámit pořádání akce sdružení Intergram, které zastupuje hudebníky-výkonné umělce. Výše odměny, kterou je třeba zaplatit, se liší podle druhu akce, počtu návštěvníků, ceny vstupenky atd. Formuláře, výše poplatků i přesný postup je možno nalézt na webových stránkách těchto sdružení: www.osa.cz, www.intergram.cz.

„Je ta moje opravdu ta pravá ?“ „Fakt chci být s tím mým celý život?“ „Teda, ta holka je fakt hezká…hmmm.“ „Tak tenhle kluk si určitě po sobě uklízí všechny ponožky…“

Jojo, v každém vztahu si říkáme, zda jsme si vybrali správně. A do toho (pokud teda nesedíme stále spořádaně doma) potkáváme nové a nové lidi, kteří nás mohou zaujmout. Padneme si do noty. Jsme naladěni na stejnou vlnu. Máme stejný zájem. A už si vymýšlíme, jak by to bylo super. A začínáme pochybovat, zda by to nebylo lepší než „s tím co máme doma“. A pokud jsme ryzí srdcaři a emoce nám zaplavují rozumové vnímání, máme problém….

A je nějaká cesta jak z toho ven? Použít rozum. Pokud jste se nerozhodli budovat konečný vztah, pokud jste sami sobě, nebo svému protějšku neslíbili, že s ním budete na celý život, tak máte určitý manipulační prostor a pokud omezíte negativní dopady na partnera při rozchodu, můžete relativně v klidu experimentovat. Ale i tak myslete na to, na co by měli myslet všichni, kteří se již rozhodli. Na světě neexistuje ideální člověk. S každým se budete někdy dohadovat, na každém vám bude vždy něco vadit. A někdy to bude za týden, někdy za měsíc, někdy za rok nebo dva. A tak pokud budujete vztah, který zvládá překonávat všechny nesváry, byla by škoda jej zničit jen díky týdnu, měsíci či roku „krásného vztahu“, který stejně nebude tím nejideálnějším….