ročník 50/2009:
                   
092Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Korunka ke korunce a očekávání se splní
Bezbožné intermezzo
Být Jobem i satanem
Jednou to bude na vás!
Zkusili jste už?
Co dělají Nízkoprahy?
Relient K
BOŽÍ SYN
02 Milý Šimone!
Tohle se nemělo stát!
Ostravo, srdce rudé!
Melmac Space Orchestra
Pozvánka do jednoho světa...
Očima dítěte
Střípky z kultury
Všimli jsme si
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
POZVÁNKA DO JEDNOHO SVĚTA...
Ester Hubená

"Jeden svět nestačí"? Ale stačí, zvláště když je tak rozmanitý jako ten náš. Hledat společné i rozdílné na Zemi je i jedním z úkolů filmového festivalu Jeden svět. Žhavé hollywoodské trháky (z opravdu jiného světa) tady ale nenajdete. Zato vás čekají dokumentární filmy z celého světa rozebírající témata blízká i vzdálená. Dokumenty se budou týkat uplynulých 20 let demokracie ve střední Evropě, integrující se Evropy i zajímavostí Afriky. Dle uplynulých ročníků festivalu se dá očekávat kvalitní nabídka filmů, které nechtějí změnit svět, ale jen upozornit na zajímavé, ale někdy i bolestné okamžiky v osudech lidí nebo zemí. Nemusí to být zábavné, ale vždycky je to poučné, proto by kina v tu chvíli neměla být poloprázdná (pro premiéru romantické komedie ve vedlejším sále platí opak). Takže kdy a kde? 11. - 19. března v Praze, ale Brňáci a Ostraváci a všichni ostatní nezoufejte, v dalších šesti týdnech bude přehlídka putovat po mnoha českých městech. Abyste to náhodou neprošvihli, podívejte se na program festivalu zde: http://www.jedensvet.cz.
 
 
RECENZE
 

 
 
OČIMA DÍTĚTE
Olcha Richterová
 
„Při náboženství byla švanda. Já jsem vůbec neuměla číslovky, a tak jsem se pojistila slovníkem v lavici. Léba na štěstí to nezpozoroval. Jenom aby ho nenapadlo mě ústně zkoušet.“ Obyčejný dívčí deníček? Když on byl psaný od května do září 1942 Židovkou Ilse Eichnerovou. Dnes nám to jméno zní cize, ale nemyslete si, její mateřštinou byla čeština a kromě hebrejštiny plavala i v jiných jazycích: „Kompozice z němčiny dopadla mizerně. Dostala jsem pětku. Ani nevím, jak to.“ V deníku se na rozdíl od např. deníku Anny Frankové dočteme právě o takovýchhle obyčejných školních starostech, Ilsa se důkladně rozepisuje o tom, co měli k jídlu, a jen jakoby mimochodem jsou zmiňovány odjezdy příbuzných a známých: „Ráno jsem pomohla v kuchyni s brambory a pak jsem šla na Floru k tetě Steli. Oni jsou v transportu. Hned jsem jim jela do Záběhlic pro krabici. Potom jsem seděla a pletla.“
Deník si Ilsa začala psát až v pražském sirotčinci. Do něho přišla poté, co jí v důsledku útrap v koncentrácích zemřeli oba rodiče – o ni se během jejich věznění starala jedna hodná paní. Terezín a Birkenau/Osvětim Ilsa přežila jen zázrakem a po válce, r. 1946, odjela do Ameriky. To vše je nastíněno v úvodní části knihy a deník je tak zasazen do kontextu celého života. Dobové fotografie či reprodukce maminčiných pohlednic z Ravensbrücku, kde vás předtištěný formulář upozorní, co vše se nesmělo psát a posílat, dál přibližují ty, kteří tím vším museli projít. Ilsin příběh ale má i jistý „happyend“ – po válce ji vyhledali v nemocnici a vzali k sobě domů známí, evangelická rodina Lukášových. Na rozdíl od mnohých jiných tak Ilsa nejen dostala zpátky těch pár schovaných rodinných šperků, ale hlavně se k ní někdo zachoval s láskou vpravdě křesťanskou. U Lukášových také válku i léta následující přežil její deník.
Knihu je možno objednat u jedné z dcer Lukášových na adrese: eva.zarska@seznam.cz.
 
 
RECENZE
 
 
 
 

Začínáte už přemýšlet, kam za deset měsíců přilepíte nálepku „Kniha roku“? Loni mnozí oblizovali prsty po Zmeškalově Milostném dopisu klínovým písmem a Ryšavého Cestách na Sibiř či se příznivě tvářili na dokončené čtyřdílné Dějiny české literatury 1945–1989. Ale znovu: jak si vybrat, co mi bude chutnat? Bylo to stejné už za Čapka a odpovídal takhle: „Někteří se ptají, jak se toho dovtípiti, co je dobrá literatura? Těm tedy možno odpověděti tolik, že toho se lze nejúspěšněji dopíditi především dobrou četbou.“
Silně pochybuju o tvrzení, že Ježíš je normální, režisérka Nvotová ale nejspíš taky. Podobně i rockoví hudebníci nemůžou být v pořádku, natož když se za svoji muziku nechali zavřít, že. Stoppardův Rock ´n Roll o Plasticích už druhým rokem rozeznívá zlatou kapličku. To v Brně nově na provázku tahají Hamleta a v Českých Budějovicích baletí Peer Gynta. Ne tak v Ostravě. Tam vás lapí Sváry zření. Cože?! ANO! Skvosty za čtyři miliardy, fazety modernity, vření v českém výtvarném kotli. Výstavou se můžete prosvářet do konce února. To v Hradci se řeší, co to je portrét - autoportrét, dialog - monolog, veřejné - intimní, viditelné – neviditelné… AUTOPORTRÉT proveze napříč minulým i tímto stoletím i bez automobilu a automatických pomůcek.
Janu Palachovi zazpíval Bohdan Mikolášek a Spirituál kvintet.
 
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Pozvánka do jednoho světa...:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Očima dítěte:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Střípky z kultury:    | vložit příspěvek |