ročník 50/2009:
                   
093Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Ekostimul
Zlaté pravidlo moudrosti
Zezelenal mi sbor
Biblická ekoinspirace (POKUS O ‚BIBLICKÝ‘ POHLED NA EKOLOGII)
Stoletá nemoc
mewithoutYou
Pán
03 Milá Eliško!
Křesťan musí být k moci kritický
Za dobrou náladou na Horňácko
Ježíš je normální!
Parno Grazst a Cimbali Band
Všimli jsme si 03
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
03 MILÁ ELIŠKO!
Šimon

Milá Eliško!
Díky moc za to, že se dokážeš svěřit i s tak intimní věcí, jako je strach. Úplně ve mně hrklo, jak moc podobně se cítím. Řešil jsem teď (kvůli finančním plánům) otázku pojištění a udělalo se mi úplně zle z pomyšlení, že by se Markétce nebo Barborce mohlo něco stát. Nebo mně - a ony by tu zůstaly... a pojištění je ochrání možná tak před nedostatkem peněz. Bojím se, že budu hrozně úzkostlivý táta - co všechno na holčičku číhá, včetně věcí, do kterých se může dostat sama! A nevím, jak jí na to všechno připravit a přitom jí předem nekazit život.

K "výchovným" dilematům jsme také brzo dospěli, jsem rád, že nejsme sami. Dokonce jsme se kvůli tomu pohádali s jedním kamarádem, který mě viděl Barborku houpat v náručí a poznamenal "Jo vy ji takhle rozmazlujete?". Unavený rodič snadno vylítne... Moje řešení je asi takovéto: pokud jde o základní životní potřeby (jídlo, teplo, bezpečí, láska), není co řešit. Když budou v rámci možností rychle a dostatečně uspokojeny, nijak se tím nekazí charakter. Co když jsou někteří rozmazlení nezvedenci takoví právě proto, že jim chybí něco základního? Navíc si nedovedu představit, že by takhle malá miminka měla paměť dost rozvinutou na vytváření negativních vzorců. Je něco jiného, když dítě pláče, že má hlad, než když dupe, že chce čokoládu (nebo ne?). Abych byl upřímný, *úplně jistý* si taky nejsem. Zbývá nám něco jiného, než to risknout?

Mám ale velikou radost, že se ve svém okolí nesetkávám s tím, že by někdo na děti šišlal. Rozněžňování, to ano, ale to je OK. Naopak mě pobavilo, když jsem si začal uvědomovat mluvnické zvláštnosti "baby-talku", zejména redukci slovesných kategorií. Vypadá to, že se totiž používají jen třetí osoba jednotného a první osoba množného čísla. Přišel do práce kolega - chlap jak hrom, taky novopečený otec – a na otázku, jak se má, odpověděl: "No, často nás trápí prdíky, ale když nám máma dá prso, je z nás zase veselá kopa." Věty typu "když mrňousek (=ty) chvíli vydrží, táta (=já) ho přebalí" do pracovního prostředí tolik neprosakují. Jak je na tom s mluvením na syna v soukromí Tvůj vzdělaný manžel :-)? Mě samotného to přepadlo, ani nevím jak.

Ještě jsem si vzpomněl na důležitou historku k těm strachům o to, abychom byli dobrými rodiči. Jedna přítelkyně se radila s terapeutkou o nějakém rodinném komplexu a moc jí pomohla věc, kterou zastává (pokud si to dobře pamatuju) regresní terapie: mnohem silnější než všelijaká pre- peri- a neo-natální traumata je odpuštění - to, jak se se svými dětskými zážitky člověk vyrovnává během dospívání a dospělosti. Není to (náhodou?) nádherně v souladu s evangeliem?

Co nám teď trochu dělá těžkou hlavu, je "trojúhelník o dvou stranách", jak tomu říká Markétka. Jsme tři, ale oba se doma soustřeďujeme na Barborku a mnoho času ani sil okolo nezbývá. Kolegové u oběda měli blbé řeči na téma "proč bys nešel večer na drink, manželku máš hotovou za deset minut a seš volnej". Pitomci (svobodní, zazobaní, pubertální). Návrat rovnováhy, energie a intimity nemůže být nikdy hotovej. Jak jste na tom vy, o půl roku napřed? Tuším, že taky asi žádná sláva. Humor jsme ještě neztratili, tak snad nám pomůže - jako mnohdy dřív.

Dost už stěžování. Přemýšlel jsem, co všechno bych si musel dopřávat, abych byl jako svobodný mládenec tak šťastný, jako jsem teď. Vyšlo mi, že by to bylo (přinejmenším finančně) asi o patnáct procent náročnější než rodina :-).

S tím se loučím a těším se na odpověď,
Pac a pusu,
Šimon

 
 
ŠIMON, ELIŠKA & BABYBOOM
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku 03 Milá Eliško!:    | vložit příspěvek |