Za sedmero horami a sedmero řekami je vesnice Paszab. A v té vesnici je dům. A v domě veselo. Jeden mlátí do bandasky, druhý hraje do rytmu „na pusu“... a zpívá se a brnká a chvílemi též tančí v tempu divokých cikánských tradic. Dá se něco takového „vyvážet“ a provozovat na koncertních pódiích, například v pražském Rock Café? Těžká otázka. Jisté je, že už se jedná o jiný zážitek, než kdyby se člověk octl na východě Maďarska a měl možnost přihlížet, jak zde plyne každodenní život. Zdá se ale, že se místní romské kapele Parno Graszt (v překladu „bílý kůň“) daří vystihnout onu vzácnou rovnováhu úcty ke svým kořenům bez nějaké křečovité snahy o „turistickou těžbu“ z exhibicionisticky představovaného folklóru. Jak kapela sama tvrdí, hraje prostě stejně jako doma, bez přetvářky. A jak je vidět, publikum – jakož i hudební kritika nešetřící oceněními – si toho dokáže patřičně vážit. Stejné platí pro Cimbali Band, maďarské seskupení, které se ve své tvorbě soustředí především na lidovou hudbu Sedmihradska v dnešním Rumunsku – i když v tomto případě už nejde o „živelnou“ produkci domácích kousků, ale více o vzdělané muzikanty citlivě přistupující k hudebnímu materiálu z určité oblasti. Ve svém novém albu Feketetó (maďarský název pro rumunskou vesnici Negreni) se Cimbali Band pokusili posluchačům přinést hudební složku toho, co se každoročně v Negreni odehrává – třídenní trh se zbožím všeho druhu, od keramiky po dobytek. Kapela, jíž dominuje cimbál a akordeon (ale své si vyříká i nadaný mladý houslista a nechybí ani violy, kytara, darbuka a kontrabas) vystoupila v Rock Café společně s Parno Graszt. Zatímco textům Parno Graszt by rozuměl hlavně posluchač ovládající romštinu mluvenou v Maďarsku, Cimbali Band krásně zrcadlí realitu dnešního Sedmihradska – z úst zpěvačky i ostatních vokalistů zazněly kousky jak v jazyce maďarském, tak i rumunském. S úderem desáté hodiny je v Rock Café nutno hudební produkci ukončit. Pověstná výdrž romských muzikantů se ale nezapřela a Parno Graszt, jichž se toto nemilosrdné utnutí týkalo, pokračovali v klubových křesílkách místních prostor bez nazvučení ještě hodnou chvíli, za nadšené podpory zúčastněných.