ročník 50/2009:
                   
095Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Manžel je farářem. Kdo jsem já?
Ty a dům tvého otce nezahyne
U nás otevřeno
Občas mi říkají „paní farářová“
Domov na třetí
tobyMac
Světlo
Dopis pátý
Pionýrky zkoumání komunismu
Zkuste tenhle deník!
Vítejte v KLDR!
René
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
DOMOV NA TŘETÍ
Jaroslava Růžičková

 
Příběhů uživatelů již bylo napsáno mnoho. A je tomu tak dobře. Jsou to příběhy citlivé, silné, smutné i se šťastným koncem. Nabízíme Vám příběh „z druhé strany“.
Velkou pozornost si zaslouží i lidé, kteří se starají o druhé.
Podporují je v jejich cestě životem a nabízejí jim svou energii, pomoc a podporu.

Jmenuji se Jaroslava a již 10 let pracuji v Domově pro matky s dětmi v Litoměřicích jako pracovník v sociálních službách. Je to svět žen a dětí, jejichž životní cesta se dostala do slepé uličky. Ztráta bydlení, rodinného zázemí, dluhy, často i násilí. Je to balanc mezi bytím a nebytím. Jak zvládnou ženy partnerskou nebo bytovou krizi?
Nejsme jen ubytovna. Kromě důležitého poradenství, které poskytují mí kolegové, nabízíme i podporu v běžných denních činnostech. A to je moje parketa. Od vaření, praní, šití přes úklid ke koupání novorozenců a úplně normálnímu ženskému „pokecání“. Vyslechnout zklamanou a unavenou ženskou duši, která se tu zastavila. Jejich příběhy zanechávají stopy. Žena může povídat i plakat. Trochu z ní sice opadne zátěž a napětí, ale stejně je to na ní – jak se k problému postaví, jak se rozhodne, jak to vyřeší. Některé se i několikrát vrátí. Znovu se dostanou do problémů a znovu nás vyhledají v Domově, hledají cestu zpět do normálního života. Některé zůstávají delší dobu, jiné potřebují jen chvilku. V bezpečném prostředí Domova si uvědomí svou situaci a pokusí se něco změnit.
To vše denně potkávám ve své službě. A přesto, jako bych to již dávno znala?!
Vyrůstala jsem v 60. letech v dětském domově. Sama. Podařilo se mi založit si vlastní rodinu, svůj domov a žít „běžným životem“. Osud mě ale zkoušel dál. Ovdověla jsem. Mé myšlenky se vracely k dětským letům strávených bez rodičů. Sama jsem tedy vychovala tři děti a jsem pyšná na svých šest vnoučat.
Práce v Domově není sólová jízda. K úspěchu potřebujete tým skvělých lidí, kteří jsou připraveni nabídnout podporu.
Za svou praxi jsem poznala přes 90 žen a skoro 200 dětí. Přesně tolik je to příběhů, podobných tomu mému. Největší odměnou pro mě je, když se některá z žen vrátí – třeba jen tak posedět u kafe. Jiná přivede ukázat své potomky z nových partnerských vztahů.

To mě nabíjí a jsem schopná přijmout další těžké příběhy z každodenního života. Vždyť je to moje práce. Práce, kterou jsem si vybrala.

Autorka: Jaroslava Růžičková, pracovnice přímé obslužné péče, Domov pro matky s dětmi DČCE v Litoměřicích
 
 
O ČEM SE V DIAKONII (NE)MLUVÍ
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Domov na třetí:    | vložit příspěvek |