Milý Šimone,
děkuji za milý dopis. My máme za sebou první velké výchovné úspěchy. Musím se pochlubit. Tak zaprvé, náš synek už ví, že když něco chce, musí poprosit - sepne ručičky a prosí. Nicméně nedávno se stalo, že chtěl něco, co nemohl mít, a strašně se rozplakal a u toho prosil ručičkama... Dojemné a nervy drásající, ale... ustáli jsme to a nedali mu to!
No a další výchovný úspěch máme, že už Jáchyma neuspáváme v náručí a nepochodujeme s ním každý večer hodinu po ložnici, dokud on neusne a my neodpadneme, ale prostě jsme ho nechali jeden večer vyřvat. Udělali jsme to, protože situace u nás už začínala být neúnosná! Pravda je totiž taková, že tak jako se chtěl nechat chovat večer před usnutím, chtěl se nechat nosit v náručí i celé dny, což u čtrnáctiměsíčního dítěte není optimální. Kupodivu toto "nechání vyřvat" znamenalo naprostý průlom - hned druhý večer usnul sám v postýlce bez uspávání, a co je zajímavé, zlepšila se i jeho samostatnost přes den. A trvá to takhle už týden. Myslím, že Jáchym potřeboval nastavit hranice a ulevilo se vlastně nejen nám, ale bezpochyby hlavně jemu. Teď mě napadá ještě jedna poznámka: napsal jsi, že se Ti zdá krajně nepravděpodobné, že by z dostatku mazlení a lásky vyrostl člověk agresivní, arogantní a bezohledný. Já s tím ale nesouhlasím. Myslím si, že z dítěte, které má dostatek mazlení a lásky, může vyrůst člověk arogantní a možná i agresivní, pokud se k tomu všemu nepřidává i důslednost, vedení k určité frustrační toleranci a pevnost stanovených hranic.
Ale dost už o tom, je to stále dokola ta stejná písnička. Ptal jsi se na náš manželský život. Nevím, jak z toho vybruslit, ale vzpomínám si, že jsme si pár měsíců po Jáchymově narození dělali s Karlem legraci, jak je báječné, že jeden druhého po tom celodenním kalupu s Jáchymem večer "neobtěžujeme" :-).
Psal jsi také o barvách. To je zajímavé, neboť Karel ostře hlídá, aby Jáchym nenosil růžové oblečky. Je velmi hrdý na to, že má syna, takže každý zděděný růžový oděvní artikl je Karlem z Jáchymova šatníku nemilosrdně vyobcován. Přitom si myslím, že růžová by mu ohromně slušela. A propos, Karel a syn. To je Ti hrozně zajímavý fenomén. Kdybychom měli holčičku, jsem přesvědčena, že by to byla Karlova princezna a nejkrásnější holčička na světě (možná dokonce krásnější než já:-)). Ale to, že má Karel syna, pro něj znamená jéště něco navíc, co bych u něj vůbec nehledala: má SYNA, v tom starozákonním smyslu slova. Kdyby měl dalších deset synů, nevadilo by mu to. Ale kdyby měl všechny děti dcery, vadilo by mu to. Není to zajímavé? Jsme moderné lidé, ale v některých věcech, a neříkám, že je to správné, je v nás něco téměř starověkého. Jak je to s Tebou? Bylo by Ti líto, kdybys měl samé dcery a žádného syna? Mně by kupříkladu bylo asi líto, kdybych měla mít jen samé kluky (což právě Karel by asi nesl bez potíží). Jak je to u vás s Markétkou?
Držím palce při zdolávání všech výchovných, manželských a pracovních obtíží a myslím na vás.
Vaše Eliška