ročník 50/2009:
                   
099Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Veřejně prospěšný sbor
Uvedl mě do domu vína
Kruchta je nejlepší na uspávání dětí
MISSION IMPOSSIBLE?
Rána, do kterých stojí za to vstávat
Jars Of Clay
SPASITEL
09 Milý Šimone!
Neztratit směr i cestu do sboru
Potkali se u Kolína
Virtuální Nohavica
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
RÁNA, DO KTERÝCH STOJÍ ZA TO VSTÁVAT
Pavel Hanych

 
„Pane Bože, prosíme za dnešní den, ať je hezký pro nás i ty kolem nás,“ doznívá farářova modlitba. „Amen, amen,“ nese se všude kolem. Nejsme v kostele ani na gigantickém modlitebním setkání, nýbrž ve středisku Diakonie Ratolest v Praze-Strašnicích, které se stará o děti a mladé lidi s kombinovaným postižením. Je úterý, 8 hodin 17 minut. Ranní půlhodinová pobožnost s písničkami a modlitbou se zvolna přehoupla do druhé poloviny.
„Pšijďjiž, pšijďjiž,“ ozývá se potichu, jakoby nesměle prosba z Vendulčiných úst. „Proč ne, dlouho jsme ji nezpívali, tak ji dáme,“ podíváme se na sebe s druhým Pavlem, Klineckým. Jídelnou se nesou kytarové tóny předehry známé písničky Miloše Rejchrta. Za chvíli se přidávají různé rytmické bicí nástroje, kolik jich jen účastníci pobožnosti právě mají v rukou. Chvílemi je to taková akustická smršť, že se s Pavlem skoro neslyšíme. Ale když s někým zpíváte každý týden už po šest let, začne mezi vámi fungovat cosi, čemu se někdy vznešeně říká muzikantská intuice. Navíc rytmus perfektně „drží“ vytrvalým bubnováním další z klientů, Michal. Podle jeho rytmické preciznosti by snad mohli hrát Berlínští filharmonikové. Díváme se na sebe a zpíváme zplna hrdla. Vendulka už nesedí tiše na židli, ale právě se roztáčí. Na světě pravděpodobně nepotkáte jiného člověka, který by byl schopen točit se kolem své osy tak šílenou rychlostí, s takovou elegancí a ještě si při tom nic neudělat. Nejsem odborník, ale když se Vendulka točí, myslím, že má radost. „Pane faráři, rukulíbám, přijďte zas, my k vám taky nechodíme,“ hřímá dvoumetrový Mojmír, se kterým bych se rozhodně nechtěl hádat o to, kdo bude mýt nádobí. „Buou knedliky? Buou knedliky?“ ptá se nedočkavě David. Často se ptá a snad vždycky na to, jestli budou k obědu knedlíky. Navíc rád mluví s člověkem pěkně z očí do očí, což v tomto případě znamená ze vzdálenosti přibližně pěti centimerů. Odpovídám, že dnes ne, dnes bude rýže, jídelní lístek přečtu i na dálku.
Pár písniček a blíží se závěr. Nakonec se všichni společně vezmeme za ruce a přečteme biblický verš, který nahlas zopakujeme. Třeba: Toto je den, který učinil Hospodin, proto jásejme a radujme se z něho. (Žalm 118, 24).
Ranní pobožnosti v Ratolesti mám rád. Těší mě, když mohu maličko přispět k tomu, že dětem a mladým lidem, kteří sem chodí, začíná den o něco lépe. Těší mě, když mohu vidět, kolik skvělé práce se ve středisku děje a kolik dobrých lidí se na ní podílí. Těší mě také to, že já sám od Vendulky, Michala, Mojmíra, Davida i ostatních (a spolu s nimi) tady mnohé dostávám: vždyť toto je den, který učinil Hospodin, toto je den, který nám byl dán. Mně i tobě, nám takzvaně zdravým i těm druhým. Spojuje nás dar života, dar nového dne, dar tepla, blízkosti, lásky. A snad i vědomí, že víme, kdo je Dárcem těch dobrých věcí a především, že On, Dárce, ví o nás. Pak v různých situacích, které den i život přinášejí, může v mysli (mnohdy i osvobodivě) rezonovat to ranní zastavení: Toto je den, který učinil Hospodin, proto jásejme a radujme se z něho. Amen.
Pavel Hanych






 
 
O ČEM SE V DIAKONII (NE)MLUVÍ
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Rána, do kterých stojí za to vstávat:    | vložit příspěvek |