ročník 51/2010:
                   
103Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Kam zajít...
Skrytá tajemství lásky
Brýle pokory
Rozhodli jsme se zůstat
Farář & sbor
Cizina jako domov? aneb Diakonie pracuje s migranty
Kdepak asi máme Jana z Husi?
Prostě si lehnout
DEN NORSKE KIRKE – Norská církev
První krok...
Vstávej, semínko...
Na chvíli svobodní
Sputnik, má láska
Youth groups
Všimli jsme si
Exercicie v ignaciánské tradici
INFORMATORIUM 3
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
CIZINA JAKO DOMOV? ANEB DIAKONIE PRACUJE S MIGRANTY
Pavel Hanych

 
Žena a muž s ročním chlapečkem měli za sebou dramatický útěk z Barmy a pobyt v utečeneckém táboře v Malajsii. Přijeli s rozhodnutím začít šťastnější život u nás. Nutno říci, že se jim dostalo velké pomoci od státu i od místních úřadů. Když se však za úředníky zabouchly dveře jejich nového bytu, zůstali sami - neznalí řeči, kultury, přesídleni ze subtropické Barmy na listopadovou mrazivou Vysočinu.
Přece však bylo něco, co umožnilo navázat kontakt s okolím. Barmánci jsou křesťané. Lidé z místního evangelického sboru je pozvali do kostela. Na faru pak přijela ředitelka Barmského centra v Praze, která pomohla s překladem, aby se tak lidé mohli mladých manželů vyptat na vše, co je zajímalo,a povídat jim, jak se žije u nás.
Mladou maminku trápila samota, když je muž přes den v práci. Zjistilo se však, že ve stejném domě bydlí jiná mladá rodina ze sboru s několika dětmi. Maminky se začaly navštěvovat, chodily na procházky nebo společně vařily. Spolu s rodinou faráře se k nim přidali další lidé ze sboru. Pomáhají Barmáncům s orientací ve městě, doprovázejí je na úřady, zvou na návštěvy. Jeden člen sboru jim dokonce půjčil kus pozemku, aby mohli od jara „zahradničit“. Vedle materiální podpory, kterou sbor poskytuje, je právě nabídnuté přátelství a pozvání do společenství tou nejlepší cestou k tomu, aby se z barmských cizinců mohli stát našinci…


V Diakonii pracujeme s cizinci od roku 2001.Tehdy jsme se soustředili převážně na pomoc lidem v uprchlických táborech nebo spolupráci se sbory, které se o některou z rodin azylantů staraly. Postupně se měnila potřeba a způsoby pomoci těmto skupinám. Stoupl počet cizinců, kteří nežádají o azyl, ale chtějí u nás žít a pracovat. Museli jsme uvažovat, zda Diakonie může v této oblasti nabídnout něco víc, než nově vzniklé organizace s podobným záměrem. Toto „něco víc“ spatřujeme v možnosti opřít se o síť sborů ČCE. Znamená to výhodu kontaktů na téměř 250 míst po celé republice, kde lze nacházet potenciální spolupracovníky.

Toho Diakonie využívá od roku 2008 i v projektu Buď sousedem. Hledáme „nové sousedy“ cizincům, kteří žijí na různých místech ČR. Cílem je pomoci navázat dlouhodobější vztahy s lidmi v místě jejich nového bydliště. Díky spolupráci s místními lidmi působíme i v těch oblastech, kam již nedosahuje pomoc státu či nevládních organizací. Od zahájení projektu jsme spolupracovali s 23 rodinami či jednotlivci, s mnohými z nich zůstáváme v kontaktu.

Dalším místem pravidelné práce je Zařízení pro zajištění cizinců MVČR v Bělé pod Bezdězem, kde jsou zadržováni tzv. nelegální migranti. Tam každý týden vedeme šicí dílnu, kde se ženy (a někdy i muži) učí základům stříhání a šití. Mohou si tam ušít něco na sebe, vznikají tam tašky nebo polštáře, cizinci si přešívají oblečení, které dostávají od Charity. Takto užitečně stráveným časem a udržováním pracovních návyků pomáháme předcházet beznaději, která nezřídka podobné pobyty provází.

Kromě toho se snažíme přispět k lepší informovanosti ohledně života cizinců u nás a předcházet tak xenofobii a rasismu. Pořádáme besedy a přednášky na školách i ve sborech. Často se jich účastní i cizinci, kteří v dané oblasti žijí. Cizinci, kteří už tu nejsou tak docela cizí.

Alena Fendrychová, koordinátorka práce s cizinci
(redakční úprava Pavel Hanych)

Kontakt: fendrychova@diakoniecce.cz

 
 
PROJEKTY DIAKONIE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Cizina jako domov? aneb Diakonie pracuje s migranty:    | vložit příspěvek |