ročník 51/2010:
                   
107Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Hledá se hrdina
Uzdravení jako metafora odpuštění
Jak vychovat hrdinu
Smysl pro oběť
Hrdinství znamená křičet a mlčet ve správnou chvíli
V naději nad ději
Časoprostorem čerpání dobra
Září = sjezd
Na kolik to letos přijde?
Čas je prostor k životu
Kostel na každém rohu
Mazaný král
Pastors in the U.S.
Velký slovník floskulí
Počátek
Všimli jsme si 7
Pobyt s mládeží z východní Evropy = krajani
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
V NADĚJI NAD DĚJI
Pavel Hanych

 
Sluncem prozářené ráno v obci Víska na Liberecku slibuje krásný letní den. Většina místních lidí jej ale nestráví u vody. O vodě teď nejspíš nemohou ani slyšet. Právě voda totiž Vísku stejně jako další vesnice v kraji zle potrápila. Je to jen pár dnů, co povodňová vlna na severu Čech tvrdě zasáhla do životů místních obyvatel. Zaplavila obce a lidi připravila o životy i majetek.
Velebné ticho letního rána moc dlouho nevydrží. Zvuky aut, sbíječek, těžké armádní techniky i vzrušené porady lidí ukazují, že se dělá všechno pro to, aby se sem život vrátil. Při pohledu na hromady zničených věcí, které se tu kupí snad před každým domem, při pohledu na zničená lidská obydlí, auta, mosty, silnice nebo pole si říkám, že to bude hodně dlouhá a těžká cesta.
Aktivita lidí v okolí však jako by říkala, že teď není čas na to být sentimentální. Do vesničky proudí auta s dobrovolníky, hasičská technika i další auta s pomocí. Ale jen tak někdo se sem nedostane. Několik málo příjezdových cest, které ještě po povodních zbyly, hlídají policejní hlídky a do obce pouští jen ty, kteří tu „mají co dělat“.
Na místo přijíždí také několik mikrobusů s dobrovolníky, jež koordinuje Diakonie ČCE. První mikrobus s modrým logem zastavuje a dobrovolníci v diakonických tričkách se rychle mobilizují. Rozmístění pomáhajících na místě řeší energický muž, odhaduji, že velitel místních hasičů. „Potřebuji pár silných chlapů na vynošení poškozených strojů tamhle z té dílny,“ ukazuje na jeden ze zničených domů. Každý se ujímá své práce.
Mezitím v diakonickém povodňovém centru na liberecké evangelické faře probíhá koordinace dalších dnů. Hlavní koordinátor v terénu, farář a pracovník Diakonie a někdejší senátor Zdeněk Bárta se právě vrací z Českolipska, kde pomáhá druhá skupina diakonických dobrovolníků. Práce tam pomalu končí, tady na Liberecku se naopak ukazují další a další obce, kterým nepatřila klíčová pozornost médií a možná právě proto je pomoc v nich ještě potřebnější. Tým rozhoduje, že se druhá skupina dnes večer přesune do okolí Frýdlantu. Shání se ubytování, konzultují další záležitosti, telefony se ani na chvilku nezastaví. Večer má být další koordinační schůzka pomáhajících humanitárních organizací. Diakonie tu nebude chybět.
Do toho přicházejí zprávy z Prahy: jen za první čtyři dny po povodních přišlo na konto veřejné sbírky Diakonie a prostřednictvím DMS dohromady skoro tři čtvrtě milionu korun. Dobrá zpráva o tom, že lidé mají chuť pomáhat. A dokonce opakovaně, vždyť od květnových záplav na Moravě uběhlo sotva pár týdnů.
Pomoci postiženým živelnými katastrofami se Diakonie ČCE věnuje již od roku 1997 a dosud zde rozdělila více než 63 milionů korun. Zároveň dlouhodobě školí a zajišťuje dobrovolníky, kteří jsou na zasažená místa vysíláni. Disponuje vysoušeči a technickým vybavením pro dobrovolníky.
Užitečné kontakty: povodne@diakoniecce.cz, 724 515 408 (dobrovolníci, materiální pomoc)
DMS POMOCPOVODNE na číslo 87777; číslo účtu pomoci: 27196349 / 0800, variabilní symbol 2010
Děkujeme všem, kdo pomáhají.
Všechny povodňové informace Diakonie ČCE najdete na www.diakoniecce.cz/povodne




 
 
PROJEKTY DIAKONIE
 

 
 
ČASOPROSTOREM ČERPÁNÍ DOBRA
Alžběta Hanychová
 
 
Array
Alžběta Hanychová (neplést s Agátou!) byla v lednu letošního roku zvolena novou členkou COMu, proto vám ji blíže představujeme v krátkém rozhovoru.

Kde ses narodila a vyrůstala?
Narodila jsem se v Čáslavi, bytem na faře v Opatovicích, ale už po roce (AD 1988) jsem byla přestěhována do Hlinska, odkud jsem se před rokem vdala do Prahy. Ale na Vysočině jsem zapustila kořeny hluboko.
Kam chodíš na mládež?
V Praze do Strašnic. Jako farářské dítě si užívám, že mám „svého“ faráře.
Jaké máš zkušenosti s prací s mládeží? Jsi přirozený organizační typ, nebo spíš improvizátor?
Nevím, nakolik přirozený, ale spíš organizační. Aspoň tak se mi to tak po šesti letech v SOMu zdálo. Ale po půl roce v COMu, kde nevedu, tíhnu spíš k druhé možnosti.
Proč pracuješ s mládeží, co tě na tom nejvíc baví?
Protože jsem toho jako mládežník hodně načerpala a mám co splácet. A protože mám za to, že podílet se na tom, co církev dělá, je tak nějak v pořádku.
Proč ses rozhodla jít na Evangelickou teologickou fakultu?
Dlouho jsem tuto možnost vylučovala, možná i proto, že jsem farářině viděla doslova do kuchyně. Ale postupně si mě teologie (a farářina) přitáhla. Tím víc, čím je tento obor nesamozřejmý, z nejrůznějších stran. Potom přijdou chvíle, kdy si řekneš: Jo, to je ono. Při vědomí všech „ale“ mě to táhne na faru, ke sborovému životu. Ale ještě je cesta dlouhá a třeba bude všechno jinak.
Co se ti na naší církvi nejvíc líbí? Je něco, co ti vadí a co se třeba jako budoucí farářka pokusíš změnit?
Líbí se mi určitá opatrnost v tom, že všechno není „jasný jak facka“, k zásadním věcem je třeba širokého konsenzu. Taky to, že jsme církev poměrně malá, je možné se běžně setkávat a spolupracovat přes celou zemi, je těžké si v těchto poměrech „hrát na vlastním písečku“. Nepopírám, že oboje má svá úskalí.
Nelíbí se mi, když se někdy věci překrucují. Když se ve jménu „bratrské lásky“ nedělají věci pořádně a když se naopak ve jménu „dělání věci pořádně“ schovává její nedostatek nebo potřeba „dát někomu něco sežrat“.
Co se pokusím změnit? Pracovat na tom, o čem jsem mluvila výš. A to nejde jinak, než se to i s chybami učit a než začít tam, kde je to nejblíž. A dělat věci poctivě a (vím, že je to klišé) s láskou. Jinak vzniká paskvil.
Na co ses jako mládežnice na sjezdech nejvíce těšila?
Na setkání, na časoprostor, kde a kdy se dá čerpat mnoho dobrého pro doby příští.
Minulým sjezdem provázel jako moderátor tvůj muž Pavel Hanych a ty jsi působila spíše v pozadí, nevyměníte si na tom letošním role?
Nevyměníme. Pokud jde o Sjezd, mám radši zákulisí.
 
 
ROZHOVOR
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku V naději nad ději:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Časoprostorem čerpání dobra:    | vložit příspěvek |