Nejdřív ukončíme školu, potom se vezmeme, rozjedeme kariéru a až se někde usadíme, bude čas na děti…Takhle to probíhá ve většině vztahů dnešní mládeže. Docházívá pak na „tu část s dětmi“ nejdřív kolem třicítky. Potřebujeme jistotu! Potřebujeme zajištění! Potřebujeme… Copak to bez toho nedokážeme zvládnout? Možná, že ne, ale jak to dělali naši rodiče? A co teprve jejich rodiče? Asi měli doma tiskárny na peníze. Nebo dokázali vychovat děti bez jistot a bez železných zásob? Pak se dá říct jen dvojí: „Buďto to byli blázni, ale to bychom pak museli uznat, že i my máme v genech spoustu bláznovství z dřívějších generací, anebo se nebáli. Dokázali jít do života s rizikem: „No tak budeme chudí, hlavně že budeme. Máme se navzájem rádi a k tomu máme ještě Hospodina. Peníze už by byly přílišným komfortem.“
Ve vztazích sehrává hodně velkou roli dnes tak nezbytná antikoncepce. Dříve bylo toto slovo i toto téma tabu. Volbu antikoncepce měli pouze muži. „Muž nepředpokládá, že uvidí ženu svou nahou. Ona pak by se byla zděsila při podobné myšlence.“ Ještě že tu ochranu dnes máme! Alespoň zabráníme přemnožení populace! A navíc mnohdy děti nechceme vůbec – nechceme být zodpovědní za nějaký nový život. Ale sex chceme, na ten máme přece právo. Je to tak konfliktní! Měla by se za to platit taková malá daň – kdo chce sex, musí počítat s dětmi. Pak by ale byly děti daň a to se nám již zaměňuje slovo dar za slovo daň a to bychom neměli dopustit! Rozhodně je třeba nepolevit a pořádně si rozmyslet, co vlastně chceme! Ujasnit si, co je pro nás to nejdůležitější. Pro co chceme dál žít. Nebo snad chceš mít za sebou spoustu daní?