ročník 51/2010:
                   
108Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Mít, či být?
Uzdravení jako metafora odpuštění, 3.část.
Desátky jsou samozřejmostí, o které snad ani není potřeba mluvit!
Chtějí být svobodnější?
Vyber si svou neziskovku
Diakonické menu z Klobouku
Plánujeme daň?
Můj první sjezd mládeže
Šroubovák nebo kladivo?
Kościół Ewangelicko-Reformowany w RP
Když se najde v hroznu šťáva...
Sjezdová anketa
Whatever Works
Church in churches
Ztracený podzim
Všimli jsme si 8
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
WHATEVER WORKS
Ester Hubená

Woodyho Allena mám ráda. Sedí mi jeho nadhled, humor a cynismus vyzařující (a provokující) z jeho děl. Jeho poslední film Vicky Christina Barcelona mi ale přinesl lehké zklamání, a tak jsem byla zvědavá na jeho nejnovější dílo s názvem Whatever Works (česky přeloženo jako Užívej si, co to jde).
Zprávy o návratu do starého dobrého New Yorku a k hlavní postavě allenovského typu sliboval kvalitní zážitek, nicméně i Woody Allen stárne… A tak zatímco scénář si stále drží jistou úroveň, filmové provedení pokulhává. Děj snímku začíná velmi jednoduše: stárnoucí vědec Boris (Larry David) v penzi žije sám v malém bytě a nutno říci, že velmi spokojeně - okolní svět totiž nemá příliš v lásce, což na plátně hojně glosuje. Vzruch mu do života přinese mladinká, naivní jižanská dívka Melody (Evan Rachel Wood), které se nerad ujme, ale nakonec si ji vezme za ženu. Netradiční manželství přivádí na scénu další postavy – dívčiny rodiče, kteří po rozchodu začínají nové životy…
Typická Allenova hlavní postava, jejíž neurotická asociálnost a černý humor je v několika jeho minulých filmech přímo famózním spojením, zde ale postrádá šťávu. Allen jakoby psal scénář pro sebe a Diane Keaton (Annie Hall), v jejich podání by snímek vypadal daleko lépe. Boris i Melody jsou totiž charakterizováni dost schematicky a nepřirozeně, a je otázkou, zda lze vůbec zahrát postavy, které jsou napsány s takovým nadhledem jako u Allena. Určitá plochost se objevuje u všech herců, výjimkou je vitální a překvapivá poloha matky Melody, kterou hraje Patricia Clarkson.
Proč se tedy vůbec na film dívat? Česky znějící lakonické sdělení „užívej si, co to jde“ zdánlivě připomíná současný (obecný) trend neustálé honby za zábavou. Allen to však zřejmě myslí jinak: v životě jde o to být v pravý čas na pravém místě – a včas zase odejít. To, jestli se tím bude řídit i on sám, teprve uvidíme.
 
 
RECENZE
 

 
 
CHURCH IN CHURCHES
Barb Iverson
 
When I was growing up in the U.S., church happened in churches. All the churches I knew of were buildings with a big, high-ceilinged sanctuary, something called a Narthex where people would stand around talking before and after the service, a bunch of classroom-type rooms, and usually a gymnasium (oh, and a big parking lot). It was clear at a glance that something was a church.

By the time I was in my 20s, I noticed that churches didn’t all look like churches anymore. Some looked more like warehouses or office buildings. And many of them were really huge. For some churches (congregations), having a big beautiful building is really important and people give a lot of money to build it. My church in California meets in a strange building that used to be a community center. It’s on a square in the middle of town (no parking lot). And it’s called “Shelter,” so homeless people often show up, thinking they can stay there. They can’t do that, but we often give them food.

Here in the Czech Republic, there are loads of typical church buildings everywhere, but quite a few churches (the groups of people) meet in different spaces: hotels, warehouses, restaurants. It makes me think about what makes church church. Is it the building? For centuries a church or cathedral was an expression of the awesomeness of God. But now you can find churches in homes, in pubs, in cinemas.

Czech makes good use of different words for church: building (kostel), group/congregation (sbor, shromazdeni) denomination (cirkev). In English we tend to use just “church” for all those things. Which makes it a little confusing. But part of me likes the blurring of those lines. It means you have to explain what you mean more clearly. And it makes you think about what exactly is church—is it a place, is it people, is it an action?
 
 
AN AMERICANS VIEW
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Whatever Works:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Church in churches:    | vložit příspěvek |