Nejtužší boj ze všech je boj sám se sebou. Protivník zná vaše finty, musíte na něj od lesa. Ten zápas nikdy nekončí. A nakonec si ještě musíte být vděční, když nad sebou zvítězíte.
Ale vážně. Mimochodem nebo vědomě - celý život nás zaměstnává hledání smyslu, motivace, síly k tomu či onomu. Nechce se nám často ne proto, že bychom byli líní, ale protože nemáme chuť, důvod nebo energii. Chce se nám, když víme proč a nač. Pak vstáváme, ba vyskakujeme lehce a s radostí. S představou toho, co ještě není, ale bude, a protože to už je v naší mysli, tak jakoby to bylo. Čím to? Není to právě fantazie hnací silou? Dostala se mi do ruky knížka teoložky Dorothei Sölle, která píše o Ježíši a fantazii.
Dovolím si krátkou citaci: Nevnesl do světa žádné nové cnosti, nýbrž daroval všem těm, s nimiž se setkal, štěstí. Štěstí, které postavilo cnost na nový základ a vlastně umožnilo její pravé naplnění. Neplnil žádné příkazy, nýbrž měnil situaci lidí s nimiž přicházel do styku. Jeho fantazie navazovala na lidské situace, začínala u nich, ale daleko je přesahovala.
Říká dál, že Ježíš osvobodil naši fantazii k tomu, abychom mohli plně probudit své vědomí a krajně rozvinout schopnost porozumět druhým lidem.
K takovému rozletu je ale třeba mít odkud čerpat sílu. O Ježíšových zdrojích sil víme leccos. Co ale ty naše? Kde hledáte prameny energie? Co nebo kdo vás motivuje? V čem vidíte smysl?
Pokud v těchto věcech hledáte, doufám, že něco podnětného najdete i v tomto čísle.

Do nového roku Vám přeji mnoho dobrého hledání a šťastného nalézání, vítězství ducha a Ducha,

vedoucí redakčního kruhu Marie Medková