ročník 51/2010:
                   
1010Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Vstát, či spát?
Světlo lidí
O pramenech, smyslu života, motivaci a fantazii
Chvála zahálky
Pracuje na tobě Duch Boží
Zajímají mě lidi
Dnešní tabu se jmenuje stáří
Smutno až k prázdnotě
Solný sloup nad zlato
Zatoužila jsem vědět víc
Kudy a kam kráčí Kudykam?
Christmas
Kosta. Rozhovor přes dvě generace
Všimli jsme si _10
Upadáme v zapomnění...?
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
SOLNÝ SLOUP NAD ZLATO
Klára Schneiderová

„Což lze bez soli jíst něco mdlého?“ pokládá trpící prorok Job Pánu Bohu do oken řečnickou otázku. A milovníci pohádek vědí, že člověk nemusí být zrovna polepšený král Já První a vyhnat princeznu Marušku, aby mu mohl v jeho stížnosti dát za pravdu. Sůl je zkrátka nad zlato, bez soli to nejde a bylo tomu tak i za časů biblických. V zemi zaslíbené se na slaný nerost od pradávna pohlíželo s náramnou úctou. Páni Izraelité příliš dobře věděli, že takhle životně důležitá poživatina v sobě skrývá vedle životodárného líce i hubící rub. Taková Lotova žena by mohla vyprávět. Tedy pokud solné sloupy hovoří. Ovšem zdaleka ne všechny slané biblické příběhy mají takto mravoučně trudný konec; většina z nich je naopak gastronomicky i nábožensky velice radostných. Do soli se nakládaly olivy, zelenina, ryby a dokonce i novorozená miminka, aby je slaná koupel chránila před zlými duchy; čímž se dostáváme k poněkud posvátnějšímu či povzneseňejšímu využití soli, než je chléb náš vezdejší. Jíst s někým chléb se solí znamenalo uzavřít s ním trvalé přátelství, a jelikož je sůl v knize knih symbolem pohostinnosti, věrnosti a trvanlivosti, byla důležitou součástí obětních darů jako znamení Boží přítomnosti, ať už ji Izraelité sypali na vypleněnou zem jako hnojivo či do chutné krmě. Ježíšovo připodobnění učedníků k „soli země“ tak kráčí ve stejné solné tradici, a Pavlova nabádání Koloským, aby jejich řeč byla „vždy příjemná, ozdobená solí“, zase připomíná jiné semitské přísloví od sousedních Izmaelových synů pouště, kteří mají za to, že „jazyk bez výřečnosti je jako pokrm bez soli“. Tak se vzájemně osolte.
 
 
BIBLE PROCHÁZÍ ŽALUDKEM
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Solný sloup nad zlato:    | vložit příspěvek |