ročník 51/2010:
                   
1010Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Vstát, či spát?
Světlo lidí
O pramenech, smyslu života, motivaci a fantazii
Chvála zahálky
Pracuje na tobě Duch Boží
Zajímají mě lidi
Dnešní tabu se jmenuje stáří
Smutno až k prázdnotě
Solný sloup nad zlato
Zatoužila jsem vědět víc
Kudy a kam kráčí Kudykam?
Christmas
Kosta. Rozhovor přes dvě generace
Všimli jsme si _10
Upadáme v zapomnění...?
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
ZATOUŽILA JSEM VĚDĚT VÍC
Hana Chroustová

 
Kdy a kde ses narodila a vyrůstala?
Narodila jsem se 20. května 1981 na Vysočině. Vyrůstala jsem v Jimramovských Pavlovicích, malé vesnici (asi 96 obyvatel).
Ovlivnila tě nějak Vysočina? Vracíš se tam ráda, nebo jsi zakotvila ve městě?
Určitě ovlivnila! Nejen Vysočina, ale venkov a život na farmě. Třeba vykuchat slepici nebo dělat jitrnice bych se ve městě nenaučila. Měla bych umět používat selský rozum – ale netroufám si tvrdit, že tuto vlastnost opravdu mám. O Vysočiňácích se říká, že jsou na první setkání „psí čumáci“ a až po delší době si někoho připustí k tělu a jsou přátelští. Nemám to asi přesně v tomhle pořadí. Ale někdy umím být dost „psí čumák“. Taky se o nich říká, že se neradi sdílejí o s své víře v Boha a že jsou „příliš tradiční a nepřipustí žádné změny.“ Tyto dvě vlastnosti používám zřídka a hlavně podle dané situace. Než přehnané zbožné řeči, tak raději mlčet. Než se pustit za každou cenu do kdejaké inovace (úletu), tak se raději upomenout na starou dobrou tradici.
Na Vysočinu jezdím moc ráda. Za rodinu, za přáteli, na akce, kvůli přírodě. Mám ráda i velká města. Ale v současné době mi pro život vyhovuje maloměsto typu Šumperk.
Kam jsi chodila na mládež?
Na mládež jsem moc nechodila. Veřejně se k tomu tímto doznávám. Byla jsem v tom věku zamilovaná do své první lásky, se kterou jsme se vídali jen o víkendu. Tak jsem všechen svůj čas dávala jemu. Ale do kostela jsem chodila každou neděli! Teoreticky jsem na mládež chodila do sboru v Jimramově.
Jak jsi přišla k zájmu o teologii, co bylo tvojí motivací či inspirací?
První záchvěv přišel asi při konfirmační přípravě. Hodně mě to bavilo, vynořovala se spousta otázek, protestů, vnitřních nejistot – jak to s tou Biblí, Bohem, církví, vírou je. Vyrůstala jsem v ekumenické rodině, mamka je praktikující katolička, takže jsem byla u katolíků stejně doma jako u evangelíků. Ale trápilo mě - jak je možné, že je jeden Bůh a dvě odlišné církve? Prostě jsem zatoužila vědět víc, vědět pravdu! Druhý záchvěv přišel ve čtvrťáku na gymplu. Seděla jsem s kamarády v Praze na pivu. Ptali se mě, kam půjdu na vysokou. A pak někdo od piva řekl: „Jdi na teologii, to by ti sedělo a jsou tam dobrý lidi.“ Pár týdnů na to jsem se dozvěděla, že se můj spolužák Jirka Palán (současný farář v Huslenkách) hlásí na teologii. To jsou dva okamžiky, kdy se i u mě začla vynořovat otázka, jestli to opravdu nezkusit. Měla jsem ale pocit, že se na to moc nehodím, že vypadám a působím moc „světsky“, vždyť jsem ani nechodila na mládež! Po maturitě jsem odjela na rok do Paříže a tam dospěla k názoru, že do toho jdu! Touha dozrála až k jasnému rozhodnutí.
Fakulta mě moc bavila. Pamatuju se na první přednášku s prof. Hellerem, který nám řekl, ať si nemyslíme, že na fakultě najdeme na všechno odpověď a konečně budeme vědět pravdu. Kupodivu jsem z toho nebyla zklamaná, ani mě to nevedlo k nějaké rezignaci a pasivitě. Naopak mě to nesmírně motivovalo a hnalo dopředu.
Co máš na „farářování“ nejraději a co nejméně? Cítíš nějaké překážky ve své práci? Nemá to mladá žena-farářka někdy na sboru těžké? :-)
Na to nedokážu odpovědět. Baví mě všechno, jsem ráda, že ta práce je pestrá, že se setkávám se všemi generacemi. Hlavně mám moc šikovné lidi ve sboru, za to jsem nejvíc ráda. Někdy mě nebaví vůbec nic, což je většinou důsledek stresu. Jo: stres mám nejmíň ráda! Jako všichni lidi. Překážky a těžkosti mladé ženy-farářky? Myslím, že těžké to má na sboru i mladý muž-farář. Setkala jsem se s pár předsudky vůči ženám, jednou dokonce s přesvědčením, že žena nesmí vyučovat muže. Těžké mi na farářování přijde: skloubit roli „paní farářky“ a „Hanky“. Rozpor, jak naplnit očekávání lidí a při tom zůstat sám sebou. Jak být pro všechny, nezklamat. Umět si říct o pomoc, ukázat i vlastní slabost, nejistotu a nedokonalost. Těžkých věcí se na farářování najde hodně. Ale těch hezkých mnohem víc.
Proč pracuješ s mládeží? Jak ovlivnit, ale „nevychovávat“?
Protože mě to baví, přijde mi to důležité, mám k nim věkově blízko a jsem s mladými lidmi ráda. Myslím, že ovlivnit můžeme druhé lidi tím, že k nim jsme otevření, na nic si nehrajem. Tím, že pocítí, že je máme rádi. A pak, že dokážeme být jednoznační, dávat hranice a pocit bezpečí. Přála bych si taková být.
Jak vnímáš práci v COMu?
Po pracovní stránce je radost i čest být součástí tohohle týmu. Hezky se mi se všemi pracuje, tvoří, diskutuje. Myslím, že jsme si sedli i po osobní stránce. Nějak jsme na sebe dobře naladění. To nikdy není samozřejmostí. Navíc si ze sebe dokážeme dělat srandu a nebrat se zas tak moc vážně.
Jak bys zhodnotila uplynulý sjezd ve Svitavách? Co se ti tam líbilo, co do příště změnit?
Byl to můj první Sjezd coby organizátorky, takže moc neumím porovnat. Změny záleží také na reakcích účastníků. Mně se Sjezd celkově líbil – příjemná atmosféra, milí lidé, skvělý prostor. Chválit program se nehodí. (Ale nemůžu si pomoct: byl výborný :) )
Na sjezdu ve Svitavách jsi vedla workshop „Tříděné umění“. Výsledek jsme mohli vidět na závěrečné přehlídce. Jak ses k tomu vlastně dostala, kde jsi získala inspiraci k této neobvyklé umělecké technice? Co tě na tom baví?
Není to žádná závratná technika – jako je třeba „pet-art“. Nic takového neumím. Kdysi jsem podobný workshop zažila na jedné akci v Německu, tak jsem si ho od nich půjčila a udělala ve Svitavách. Stačí tavná pistole, nůž, drátky, barevné izolepy, lepidlo. Dále fantazie: co mi tahle láhev od aviváže tvarem a barvou připomíná; co by z toho mohlo být? – hm, třeba postava člověka. A pak vynalézavost: s jakým kelímkem a jak to spojím dohromady, aby z toho vyšla postava člověka? Vytvořit se takto dá naprosto cokoli. Je to zábava, odreagování a je za vámi vidět něco originálního a vtipného. To mě na tom baví! Snad to bavilo i účastníky.
Souvisí to i s ekologií - jsi ekologický člověk v každodenním životě, je to pro tebe důležité?
S ekologií to souvisí. Shromažďovala jsem „materiál“ celý měsíc. Přispěli lidi ze sboru, kamarádi, rodina. Taky jsem se ségrou vymetla pár kontejnerů ještě ve Svitavách (se slunečními brýlemi na očích, aby nás nikdo nepoznal). Při pohledu na tu šílenou hromadu, která tam ve Svitavách byla, si každý musí položit otázku: „Nekonzumujeme opravdu trochu moc?“ Já osobně jsem ekolog tak „normálně“.
Co ráda děláš ve volném čase?
Navštěvuju kamarády, jezdím na kole, procházím se v přírodě, spím, chodím na koncerty a letní festivaly, miluju tanec. Taky ráda nakupuju šperky a oblečení.
 
 
SJEZD (NEJEN) EVANGELICKÉ MLÁDEŽE
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Zatoužila jsem vědět víc:    | vložit příspěvek |