ročník 52/2011:
                   
112Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Pohřeb je setkání živých
Quattro Formaggi
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
 
POHŘEB JE SETKÁNÍ ŽIVÝCH
Jaroslav Vítek

Na pohřbu bývá řeč o tom, kdo zemřel. Odešel nám. Na pohřbu se mluví o něm, ale je to řeč pro lidi, kteří zůstali naživu. Pohřeb je setkání živých a je pro ně, není to pocta čísi smrti. Je to ovšem pro lidi, o něž smrt buď zavadila velmi zblízka, nebo se jich dotkla jen jakoby zprostředkovaně, ale z mysli ji v těch hodinách nevytěsní.

Farář - blízký a cizí
Ještě se často děje to, že lidé, kteří byli zesnulému blízcí, chtějí, aby na jeho pohřbu promluvil „jeho“ nebo „jejich“ kazatel, farář místního evangelického sboru. Příčiny bývají značně rozrůzněné. A důsledkem je, že jak na venkově, tak ve městě jsem pohřbíval mnohem víc lidí, které jsem předtím znal jenom velice málo nebo vůbec, nežli těch, které jsem znal dobře. Byť – přiznávám – pohřbívat známého člověka bývalo vždycky mnohem těžší, než pohřbívat někoho zcela neznámého. Bylo by zpozdilé představovat si, že zármutek se kazatele nedotkne, anebo naopak, že mu pomůže lépe „pohřbívat“. Věřte, že je to naopak!

Moudrý a vzácný učitel a přítel kdysi poznamenal: ať prý už byl zesnulý kazateli znám nebo ne, kazatel na pohřbu vposledu bývá ze všech zúčastněných nejvíce cizí; nepatřívá do rodiny, ani do okruhu blízkých přátel, sousedů a sousedek, spolupracovníků a spolupracovnic, spolužáků, věřitelů ...

Očekávání
Rozdílnost očekávání účastníků pohřbů je mimořádně veliká, kdybych se nebál floskulí, napsal bych: propastná. A přesto všichni tam aspoň chvíli mají za to, že je třeba, aby teď někdo něco řekl. V tomto případě ať tedy něco řekne evangelický kazatel. Má se za to, že zná jakési věty a výroky, které vyznívají ve prospěch zesnulého / zesnulé; a když je řekne, bude to užitečné pro všecky zúčastněné.

Dovolte mi, abych takové očekávání pokládal za oprávněné. I když tvrdím rovnou, že to, co se má vyslovit, nejsou ani zaříkávadla pomáhající zesnulému v záhrobí, ani věty, kterými se otupuje zármutek a zamluví tíseň z lidské smrtelnosti – je to zpráva o důvěře a naději.

Biblické výpovědi rozumí smrtelnosti
Chybí mi výstižný přívlastek, kterým bych dal najevo, jak skvělou pomoc v tom představuje možnost pokládaná v církvi často za úplně samozřejmou, tudíž nevyžadující zvláštní zmínky: modlitba a biblická zvěst. Jsou to konkrétní biblické výpovědi, které rozumějí situaci člověka, již nazýváme smrtelnost – a to proto, že vědí o naději opírající se Kristovo vzkříšení. Je pro nás, kdo máme smrt před sebou – a ty, kdo nám odešli, s takovou nadějí propouštíme. A je možné to říci, i když se člověku třeba docela dost chvěje hlas.

Opovážím se teď veřejného doznání: Vedl jsem tolik pohřebních shromáždění, že se je nepokouším spočítat, a přece jsem se tuto jednu konkrétní součást kazatelské služby ještě stále nenaučil konat s nadhledem či uspokojením. Stále to neumím, je to pro mě moc těžké, stýskávám si a těžce chybuju, ani jednou jsem nebyl s takovým pohřbem spokojen. Není to dobrý pocit, přiznávám to nerad a nikomu nic podobného nepřeju. Ale utěšuje mě, že smrt jednou nebude, a tak by mi patřičná dovednost v „konání pohřbů“ nakonec stejně nebyla k ničemu. Už aby to tu bylo.

Autor je farářem Českobratrské církve evangelické v Brně.
 
 
TÉMA
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Pohřeb je setkání živých:    | vložit příspěvek |