ročník 52/2011:
                   
116Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Krásné a dobré
Netrpí naše duše anorexií
Proč ne "Soul and spirit lotion"?
Nejsem barbína
Půst – ano, nebo ne?
Víra bez církve nedává smysl
Aby sůl chuti nepozbyla
S Martou v kuchyni
Jóga a křesťanství
A k Boží slávě pokorně bečet part černé ovce
Odhaloval se jako nějaký blázen
Martina Trchová – Takhle ve mně vyjou vlci
Bible hrou
Upside Down
Květy V čajové konvici
Veřejnoprávní komiks
Všimli jsme si 6
Pošli to dál!
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
MARTINA TRCHOVÁ – TAKHLE VE MNĚ VYJOU VLCI
Kolja Ivaskiv

Co si představíte pod slovem vlk? Hlava, velký, lesklý oči, špičatý uši, velké mrštné tělo, vyceněný tesáky, dlouhej ocas? Agresivní šemlu? Nebo jenom takovej větší, volně žijící pes? Řekl bych, že všeobecná lidská představa vlka se podobá spíše té chladnokrevné šelmě.
Taky o hudebních nástrojích (hlavně strunných) se občas říká, že mají nějakého vlka - místo na hmatníku, kde tón nezní čistě.
Martina Trchová se na svém posledním albu Takhle ve mně vyjou vlci vlky nachází ještě trochu jinde. Tak jako třeba kontrabas může mít na hmatníku vlka, který mu mrví tón, tak i lidé mají na své osobnosti spoustu vlků, kteří občas vyjí, kteří se občas chovají jako šelmy, kteří nás trápí, jsou někdy agresivní, škádlí, vedou nás k zadumanosti, trudomyslnosti…
Svoje vlky tato mladá alternativní písničkářka v triu s kytaristou Patrikem Henelem, kontrabasistou Radkem Polívkou a se spoustou hostů natočila cca před rokem, v dubnu 2010. Je to její druhé album, kterému předcházel debut Čerstvě natřeno.
V takové pěkné triové sestavě, s nějakými těmi ozdobami a bicími, to zní velmi jedinečně, alternativně. Hezký příklad toho, jak dobré je obohacovat jazz o dobré texty a dělat z něj něco netuctově jedinečného. Zároveň zde vnímám obrovskou váhu kvalitních muzikantů a dobře vymyšlených aranží, bez nichž by punc tohohle vytí nebyl tak lesklý.
No, a s vší touhle parádou vyje Martina o jejích vyjících vlcích. Možná to ale nastiňuji všechno moc černě. Vyjící vlci, dravé šelmy, kruté a chladnokrevné… tak to není. Ono totiž některé to vytí je občas i hořkosladko usměvné, například když se jedná o neúprosně utíkající svět (Metro). Občas je to vzdor, stavící se za osobní svobodu, v momentech, kdy o ni nějak přicházíme (Anitram). Někdy je to rozpačité, nicnevědoucí vytí prahnoucí po jistotách a smyslu (Jen trochu jistoty)… Takhle, myslím, často vyjí vlci v nás všech a je to pro mě takové pohlazení, když slyším, že v tom nejsem sám. Utišení, že „Ty vole jsi taky člověk!“, v kombinaci s pěknou muzikou, je super relax, do kavárny, klubu, na malebný festiválek kdesi na Vysočině (Otevřeno Jimramov  - minulej rok tam hráli), a tak…
 
 
UCHU PRO POTĚCHU
 
 
 

 
Diskusní fórum k článku Martina Trchová – Takhle ve mně vyjou vlci:    | vložit příspěvek |