ročník 41/2000:
                   
0110Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zastavení
Je proč se stydět, není proč se bát
Co považujete za svůj životní úkol ?
Dva příběhy
Co pokládám za svůj životní úkol
Všude dobře, v azylu nejlépe
Evangelický life-style?
Všechny věci napomáhají k dobrému
Zase ta anketa
Nejdůležitější je se zastavit
Mše...
Sjezd-anketa
Čtrnáctero zastavení Bedřicha Fučíka
Čokoláda
Hry
Co ti zjeví moje oči
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
  Film
Čokoláda
  Samuel Titěra
 
Pomalu nám nastává čas pohádek. Je-li to skutečně tak, se snadno přesvědčíte při pohledu na pulty dobrých knihkupectví. Dominují jim nejen „nízký“ Harry Potter, vesele si konkurující s knihami „vysokými“, jako jsou díla Paola Coelha, ale i méně nápadné, nicméně tlusté a krásně a pečlivě vydané sbírky pohádek a mýtů ze všech koutů světa, od Islandu po Vietnam.
     Jedním ze sklíček do kaleidoskopu pohádkových a „mytických“ příběhů je i film Čokoláda režiséra Lasse Halströma (Pravidla moštárny). Ač je v kulturních programech uváděn jako komedie, jeho humor je opravdu poučen spíše jemným vtipem lidových vyprávění než klasickými americkými kasovními trháky. Divák povrchní bude marně hledat gagy, divák pozorný si vychutná neočekávané drobnosti, ve kterých jakoby bystrý kameraman zachytil přirozenou hravost herců, v sebelepším scénáři nezachytitelnou. A smát či usmívat se bude díky překvapivé autentičnosti a lidskosti, kterou některé postavy získávají.
     Schéma příběhu je velice prosté. V klidném francouzském maloměstě na konci padesátých let se jakoby přiváta severním větrem objeví krásná cukrářka s malou holčičkou. Pronajme si starou zpustlou cukrárnu a zařídí si krámek s čokoládou. Skrze kouzelnou moc čokolády, připravované podle prastarého mayského receptu, se začnou v poklidném městečku dít divy. „Bílá“ spontaneita a přirozenost začne bojovat s „černým“ pokrytectvím a prudérností. Kontrast rozzářené barevné výlohy cukrářství proti šedivému městečku a ještě šedivějšímu kostelu všechno podtrhuje. Krásná cukrářka a její bělovlasá přítelkyně na straně jedné a starosta městečka, který jako by z oka vypadl slavnému Hogo Fogovi z Limonádového Joa, už jenom potvrzují, že nejde o realitu. Víme, kdo je kdo, na které straně kdo stojí.
     Když bude nakonec ještě zlo potrestáno, jeho protagonisté jak jen to je možné obráceni na stranu dobra a všichni dobří lidé se do dostanou zaslouženého pokoje a štěstí, můžeme skončit. Z filmu bude sladkobolná romantická polokomedie a dost. Jenže Čokoláda je opravdu zkušenou pohádkou.
     A opravdová pohádka si klade otázky. Potichu, žádné přemoudřelé filosofické halasení. Kdo si jich chce všimnout, ať se zamyslí, kdo nechce, nechť se nedá rušit. Aniž by je někdo explicitně formuloval, přicházejí k nám otázky domova, zakotvenosti, vazeb na minulost. A řešení jako by bylo nabídnuto jen v nástinu, bolest nejistoty není neutralizována, happyendizována. Velmi působivě se v jednu chvíli vynoří i prastarý problém „vytahování třísky, ve vlastním oku trám“. A to zrovna u takových témat, jako je manipulace či působení rodičů na děti.
     PS: Nezapomeňte si s sebou do kina vzít jako první pomoc alespoň malou tabulku čokolády.
 
  Kreativita
Hry
  podle Ivana Procházky
 
Tuto hru jsem vybrala z Modré stezky - prosinec 1993. Modrá stezka je sešit, který vydávala a zase bude vydávat synodní rada, (právě Vám přišla na sbory nabídka) - díky Ivanu Procházkovi - letitému skautovi, zvanému Kamzík. Obsahuje kromě her, které je lépe hrát venku, také hry do místnosti a navíc učí, jak pozorovat přírodu v různém ročním období.
     Tak: až si na Silvestra, kdekoliv budete, dobře zatopíte, zahrajte si toto:
     Soutěžící se svléknou do trenýrek a tílka, naplní svou jídelní misku až po okraj vodou a položí ji před sebe ke hromádce předepsaného oblečení - např. košili, teplákové soupravě, ponožek a bot. Na startovní signál zvednou ze země misku a volnou rukou se začnou oblékat. Po celou dobu, co se hráč obléká, musí držet ve vzduchu tu misku s vodou. Kdo z ní víc než čtvrtinu vycáká, je diskvalifikován. Závodí se na čas. Vyžadujeme knoflíčky zapnuté, boty aspoň na uzel.
     Dále cituji: Při této hře jsme se vždycky moc bavili, ať jsme byli diváky nebo soutěžícími.      MS