Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Mám kamaráda aviatika, nadšence a milovníka výšek. Jednou mne pozval, že se společně proletíme. Nasedli jsme do malého motorového letadla a za chvíli se podvozek odlepil od travnaté dráhy a my stoupali výš a výš. Domečky, hangáry a ostatní letecké stroje na letišti se zmenšovaly a zmenšovaly, působily jako roztomilé makety pečlivého sběratele. V uších jsem cítil tlakové špunty - snažil se zívat, abych je uvolnil - a přitom jsem nespouštěl oči z krásy země, která tam zezdola vypadá tak všedně. Nebe mi otevřelo svou náruč a nechalo mne nahlédnout svět jeho pohledem.
Člověk se rád vznáší ve výšinách, rád se nechává unášet, vykresluje své představy do posledního detailu. A výška mu dává odstup. Soustředí se na zásadní věci a malicherné drobnosti přehlíží. A svět je najednou jiný. Jeho osnova či červená nit života je v takové chvíli důležitější než každodenní všední starosti a to je dobře. Člověk nějak musí načerpat sílu pro mravenčí práci všedního dne. Člověk nějak musí povzbudit myšlenku, ideu, smysl života, aby se do něho mohl vrhnout s novou chutí a novou odvahou. A takovou možnost mu dává příležitost podívat se na svět z Boží perspektivy..
Jan, autor biblické knihy Zjevení, to věděl, a i když neměl létající stroje, stačilo mu zavřít oči a už přistával na ranveji u Božího trůnu. Ačkoli ve světě kolem sebe mohl vidět ještě více hrůz než my dnes, pamatoval na to, že člověk se musí na svět podívat z jiné perspektivy. Smysluplnou perspektivou mu byla právě ta Boží. Jan měl vlastně docela štěstí, že neznal letadla, neznal ten divný pocit, když se plni očekávání dostanete na palubu a najednou zjistíte, že všechna místa u okének jsou obsazena a na vás zbylo jen někde uprostřed trupu. Pak letíte, to víte, můžete si to opakovat tisíckrát, ale nemůžete jen tak mlčky mrknout očkem z okénka na zem a nechat v sobě ten pohled rozeznívat souhru očekávání, krásy, obav i naděje. I když tohle všechno Jan nemohl, přesně věděl, jaký ten pohled od Božího trůnu je... a hlavně: k čemu je…