|
|
Anketa |
Kde berete sílu, když je vám nejhůř?
|
|
|
|
|
|
|
Dan Pikálek |
ved. arcidiecézního katechet. střediska 29 let |
|
|
|
Když je mi nejhůř, beru sílu od nějakého anděla Božího, kterého mi pošle. Nějak to bez těch jeho poslů sám neumím. Ale díky Jemu je jich stále mezi bližními dost.
| |
Mám pocit, že mi ještě nikdy nebylo „nejhůř“. Ale sílu k životu potřebuji neustále. A čerpám ji v setkáních s Bohem, který mě miluje: v modlitbě, liturgii, svátostech, v blízkých lidech, kteří mě mají rádi a „podrží“ mě.
|
|
|
|
|
Když je opravdu nejhůř, tak už ani „neberu“. Jen doufám, že se někde něco pohne (třeba i ve mně), že někdo přijde A modlím se, abych anděla spásy poznal, abych jej od sebe neodehnal, abych se nechal jeho silou obdarovat.
| |
V přírodě, v modlitbě a u přátel.
|
|
|
|
|
Doma s rodinou. V modlitbě také, ale když přijedu domů, cítím sílu, krásu, pokoj nejvíc. A tak se posadím - povídáme si (a já si v klidu tankuji - čerpám.)
| |
V Bohu, v příkladech těch, kteří tu osamoceně stáli před námi, v přátelích, přírodě, hudbě a literatuře.
|
|
|
|
|
U svých nejbližších a v modlitbě.
| |
Myslím, že stále ještě může být hůře, a tedy nemohu odpovědět. Zeptejte se mne hned po smrti, to už budu vědět. Ale když mi bylo hodně špatně, řekl jsem si: „Tak, teče ti do bot? A vzpomněl sis na Pána Boha, když ti bylo dobře? Nebuď srab a trp.“ Přemýšlel jsem, jak milovat Boha, aby se mi tahle špatná věc proměnila v dobro. Ne vždy s úspěchem.
|
|
|
|
|
Myslím, že mi ještě nejhůř nebylo. Až to přijde, budu mít síly našetřeny.
| |
V rozhovoru s tím, kdo je vždy připraven mi pomoci a dát sílu ke všemu: v modlitbě.
|
|
|
|
Jana Trusinová |
v domácnosti, matka osmi dětí, 41 let |
|
|
|
|
|
To je asi v každé situaci jiné. Někdy pomůže hezká kniha nebo hudba. Někdy skvělá dovolená. Hlavně ale pomoc těch nejbližších.
| |
Nejen když je mi nejhůř, ale více méně vždy v Něm!
|
|
| |
|