ročník 51/2010:
                   
094Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Úvodník přátelský všem generacím
Úděl Božího lidu
Kouká do mobilu i při čtení z Písma!!!
Co byste změnili?
Zkusili jste už...?
Dobrovolnicí v občanské poradně
Delirious?
Životní zkratka
SYN ČLOVĚKA
Milý Šimone!
Věřím na bezprostřední a pravdivé prostředí
Kostelíček v podhůří Jeseníků
Clou for tonight
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Rok kohouta
střípky_4
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
KOSTELÍČEK V PODHŮŘÍ JESENÍKŮ
Jaroslav Petřík

 
Kostelíček Božího těla, stojící nad obcí Bludov v podhůří Jeseníků, je moc zvláštní místo. Když slyším spojení „genius loci“, vybaví se mi právě Kostelíček. Ukrytý daleko od dědiny, na trase staré vozové cesty přes kopec, z bludovské strany obklopen hlubokými hvozdy. Luka z druhé strany otevírají severozápadní obzor s výhledem na zalesněné kopce, pod kterými se krčí domovy Hrabenovských. Kolem Kostelíčku je Boží klid, jen stroužek pramenité vody zurčí ze stěny kapličky Panny Marie. Mohutné lípy stíní čtrnáct zastavení křížové cesty, Boží muka u úvozu, obrovské mraveniště u turistického rozcestníku (který ukazuje cestu na Háj, z jehož rozhledny je překrásný výhled na celý jesenický hřeben) a pár poutníků, kteří tu spočinuli při toulkách krajinou. Čas od času se však lipový háj zaplní lidmi, při občasné mši pro mládež, při pouti nebo na Vánoce a silvestra. Půlnoční mše svatá v Kostelíčku uprostřed lesů, za svitu svíček (není tu zavedená elektřina), po hodinovém putování hlubokým sněhem za svitu luceren, když okolní vzduch praská mrazem, má zvláštní kouzlo.
Tu noc, kdy jsme se vydali se Standou ke Kostelíčku přespat, tam nebyl nikdo, jen zbytky sněhu pod stromy a vlhká zem. Natáhli jsme se na okraji lesa na východní straně, na pěkně rovném místě, jež nebylo třeba ani moc čistit od šišek a klacků, kousíček od pěšiny.
Měsíc byl v novu a byla tma jako v pytli. Tedy, zbytky sněhu stále odrážely několik málo zbloudilých fotonů, naštěstí. Uprostřed noci mě vzbudil šramot. Napínal jsem oči, co to jen šlo, a po chvíli rozeznal siluetu srny.
Najednou se ale z jiné strany ozval jiný šramot, tentokrát mnohem hlasitější. A hlavně se přibližoval, a to dost rychle: divočáci! Byli asi tři a řítili se přímo na nás. Hlavou se mi spustil proud myšlenek: Divočáci jsou zčásti noční tvorové, jejich oblíbená zábava je řítit se lesem hlava nehlava po dávno vyšlapaných pěšinách, které znají jako svoje boty. Skutečnost, že to naše místečko bylo tak hezky čisté a pohodlné, by nasvědčovala tomu, že z něj někdo často odkopává šišky a klacky, třeba právě oni. Jestli jim ležíme v cestě, tak nás buď uvidí a vyhnou se (maskáčové spacáky a konga, nov, pod stromy, hm... dost těžko), nebo nás neuvidí a za chvíli se nám protančí po ledvinách tři krát pár metráků. Nic moc vyhlídka. Možná bych se měl honem postavit a dát o sobě vědět, aby se vyhnuli. Jo, jenomže to je tak akorát vyděsí a pudově nás naberou na tesáky. Rozpárané břicho nebo pošlapané ledviny? Vzbudit Standu, ať si to taky užije, nebo ho nechat spát, ať se třeba už vůbec neprobudí?
Zhouba intelektuála v situaci, kdy je třeba nepřemýšlet a jednat. Než jsem to všechno promyslel, divočáci proběhli těsně kolem nás. Uf. Buď jsme neleželi v jejich trase, nebo mají lepší zrak než bych si myslel. Oddychl jsem si...
Nejkrásnější je Kostelíček na podzim. Kopce nad Hrabenovem hrají všemi barvami, na stráni zrají šípky a na křížovou cestu se snášejí listy z mohutných lip. Ale na jaře taky stojí za to. U kapličky vykvétá plicník a u bočního vchodu dokonce temně modrý jaterník, který je v těchto končinách vzácno spatřit. Podobně jako divočáky. Na ty je třeba chodit v noci.

Jaké malebné místo máte poblíž svého bydliště vy?

(Fotografie: www.bludov.cz )
 
 
VÍKEND ZA HUMNY