ročník 38/1997:
                   
971Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Bezmoc podvodu
Vnímáte příslušnost k nějaké skupině spíš jako omezení nebo jako obohacení?
Začal jsem s toulenem
Začal jsem s Kateřinou
Nechci být sám
Parta
Štětec, Bible a prut na ryby
O marnotratném synu Blahoslavovi
Pořádně si tak zamodlařit
Liberecké apokryfy
Jan Nohavica - Na začátku
...já ne, to televize
Báječný víkend
Hry
Modlitba Noémova
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
O MARNOTRATNÉM SYNU BLAHOSLAVOVI
 
Na letošním sjezdu mládeže jste mohli vidět, jako prolog diskusního pořadu „To já v tvém věku“ divadelní hru „O marnotratném synu Blahoslavovi“, kterou dle předlohy L 15,11-32, bez závažnějších odchylek, ale zcela současným a trefným jazykem napsal Janek Jirků.
     Takřka polovina děje se odehrává v ohradě sviní. Oblečení, pohyb i kabelky na první pohled evokují, že nejde jenom o vepřové, ale nejde ani pouze o lehčí ženy. Přirovnání člověka k praseti je nadprofesní a třeba i doktor, který přijde o kus své kůže, dostane při operaci náhradou kůži vepřovou, snad nejpodobnější lidské. Text písní, které sbor sviní (Klára Valentová, Iva Samsonová a Marta Jirků) zpívá s hudbou Jakuba Dvořáčka, nám postavy ještě více přiblíží. Snad každý z vás už má svou zkušenost nějakého toho chlívku či ohrádky, kam se „na své cestě ke svobodě dostal.“ „Mezi partu krásných sviní, furt v bahýnku se rachtajících, o svobodě zpívajících.“ Ty svině jsou vlastně velice lidské, i o bramboru se rozdělí, a když Blahoslav (Štěpán Zbytovský), věrný biblickému příběhu odchází, ještě ho dobromyslně ujistí, že „na světě je spousta takovejhle útulků a vrátka jsou pro tebe (Blahoslava) vždycky otevřená.“ Těsně před proměnou sviní v dělníky na otcově poli, za zpěvu „...Kolikrát sami nevíte, do které z ohrad patříte, nashledanou, nashledanou...“ dojemně se s Blahoslavem rozloučí.
     Přeskočím teď podstatnou část děje, jelikož by se má vzpomínka na divadlo nepatřičně protáhla, a také proto, že děj si můžete v Bibli nalistovat a hru budete mít příležitost ještě určitě jinde shlédnout.
     Chci hlavně zmínit, na první pohled, jiný než biblický konec. Myslím, že rozdílný je jen zdánlivě, i když se jedná vlastně o konce dva.
     Prvním je klasický happy-end, kdy otec se synem k sobě běží přes pole, za křiku dělníků „hurá, hurá!“ Takovýto konec je hloupý a snad každý se při něm musí smát. Ale teprve takovéto ponížení laciné představy, kterou biblický příběh evokuje v generaci, jen tak lehkovážně ale vytrvale se uchylující (z neschopnosti přijmout „svůj“ „dospělý“ názor o nesmyslnosti světa) k televizi, která plynule produkuje snad všechny druhy happy-endů, otvírá prostor k druhému, jinému a myslím že k opravdovějšímu pochopení.
     I když je nám první verze v americkém stylu na první pohled směšná, je možná právě ona skrytá ne-pozorovaně v nás, jednou z podstatných překážek, přes kterou je nám příběh z evangelia cizí, nezajímavý a nepochopitelný. Po uzření takovéto lacinosti na vlastní oči se jí samy v sobě smíchem zbavujeme a příběh se otevírá k jiným pochopením.
     Divadlo O marnotratném synu Blahoslavovi nám zde nabízí ještě druhou variantu, aniž by tím chtěla říci, že jiné už není. Variantu - ostýchavou - , která myslím trefně umocňuje vážnost tak vzdáleného příběhu, a jako by ukazuje na nás samotné, kteří před nejvážnějším rozhodnutím ustoupíme do pozadí, a s tupým pohledem do prázdna jsme schopni jen úsečně, telegraficky a jaksi neosobně (rezignovaně) artikulovat svou neschopnost udělat poslední krok, vyjít ze sebe sama. (Pro ty, kdo divadlo zatím neshlédli: na scéně se pomalu rozchází uvítací průvod - matka (Šárka Holzbauerová), Bohumil - bratr Blahoslava (Martin Fér) a zůstává jen otec (Vojta Veselý). V pozadí se objevuje Blahoslav, vlastně jen jeho hlas, který čte telegram, právě došlý na scéně otci: neprijedu - STOP - moc se stydim - STOP - hraju na pistalu v cirkuse - STOP atd.)
     Mám pocit, že tato druhá verze rozhodně není přitakání beznaději, ale zjevuje nám vstup do pokání a jeho hloubku, ve které teprve může problesknout odvaha k rozhodnutí, k vykročení ze sebe k druhému člověku. Kolik a jakého dobytka se pak ještě na oslavě zabilo, zde myslím není už tak vážné, a proto i celý děj končí tímto čtením telegramu.
Jan Vincenc
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku O marnotratném synu Blahoslavovi:    | vložit příspěvek |