ročník 38/1997:
                   
971Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Bezmoc podvodu
Vnímáte příslušnost k nějaké skupině spíš jako omezení nebo jako obohacení?
Začal jsem s toulenem
Začal jsem s Kateřinou
Nechci být sám
Parta
Štětec, Bible a prut na ryby
O marnotratném synu Blahoslavovi
Pořádně si tak zamodlařit
Liberecké apokryfy
Jan Nohavica - Na začátku
...já ne, to televize
Báječný víkend
Hry
Modlitba Noémova
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
PARTA
MARTIN BALCAR
 
Známe jich z dějin mnoho. Parta brusiče Karhana, parta Rychlých šípů, Timur a jeho parta atd. atd..... Ať už jsou jakékoliv, mají něco společného - partu tvoří lidé, kteří se osobně setkávají, aby uskutečnili společné cíle a zájmy.
     První partou v životě každého člověka by měla být jeho rodina. Zde vzniká první problém - že prostě rodina partou není a je jen množinou individuí, z nichž si každý dělá co chce, bez ohledu na ostatní. Pro dítě je významné, když může vnímat rodinu jako partu, ve které je každý člen nezastupitelný, kde má každý svou roli a kde se s každým počítá. Dítě se tak učí důležité nesobecké roli „kolečka v soukolí“, která mu pomáhá při vytváření dalších vztahů. Nejtěžší a zároveň nejdůležitější je pro dítě v tomto období naučit se vzdát vlastního ega ve prospěch celku - party.
     První „skutečné“ party si děti tvoří vstupem na základní školu. Snahou každého je dostat se do té „nejlepší“, což je samo o sobě důležitější než její samotná činnost. V tomto období jsou však děti stále velice silně spojeny s názory svých rodičů, které považují za jediné správné. Za ně jsou ochotny se i bít.
     Postupem času však dospívající dítě dochází k překvapivému objevu, se kterým se mnohdy velmi těžko vyrovnává. Především zjišťuje, že ne všechno, co rodiče tvrdí, je to pravé, a hlavně, že svět je daleko složitější a propletenější, než ho dětskýma očima vidělo. Podvědomě cítí, že se ve světě musí někam zařadit, k něčemu připojit, a tak hledá odpovědi na nové otázky. Neptá se už však svých rodičů, kteří „zklamali“, ale hledá lidi s podobnými problémy - kamarády v partě. V tento okamžik se ocitne na pomyslné křižovatce, kdy se rozhoduje, kterou cestou jít. Čekají na něj dvě cesty - úzká a široká. Hlavní charakteristikou té první je neustálé hledání bez jistoty, „že věci přijdu na kloub“. Takto hledat může člověk ve společnosti blízkých lidí i sám se sebou. Je to proces dlouhodobý a vyžaduje trpělivost. V partách druhého typu se podávají „jednoduché odpovědi na složité otázky“ - jsou to party, nebojím se říct extremistické, které na složitost světa mají většinou jednoduchou odpověď - „za všechno můžou cikáni“, „za všechno může ozónová díra“, „za všechno můžou Němci, Židi, NATO, ufoni, soused Flanders, Křemílek a Vochomůrka...“. Pro mladého člověka je skutečně velmi těžké se zorientovat v „novém“ světě a takové zjednodušení je výborným útěkem před vším, co je složité. (Máme těmto lidem co nabídnout my, křesťané?) Tyto party strhávají především ty, kteří nejsou pevně zakořeněni ve své rodině, ty kteří si neuvědomují pravou hodnotu sebe sama. Lehko se jich však chytnou i děti z velmi dobrých poměrů, které od svých rodičů měly vždycky všechno přesně „nalajnováno“. Propastný rozdíl mezi tím, v co věřily jako malé, a skutečnou realitou v nich může vyvolat odpor proti všemu. Taková parta v sobě většinou nesnese členy s odlišnými názory. Vše totiž stojí na vztahu „říkáme si, co chceme slyšet“ a nejhorší, co může takovou partu postihnout, je diskuze.
     Jak lidé v partě stárnou, jsou jejich názory stále hlubší a trvalejší. Potřeba mít partu stále slábne a lidé se častěji orientují na pevnější a důvěrnější přátelství s méně lidmi. Dá se zjednodušeně říci, že v dospělosti člověk dává přednost úrovni, nikoliv počtu vztahů. Party se pak velice často „specializují“ na konkrétní problém, který je zajímá, protože všeobecná témata už nemají potřebu řešit. Velmi často se pak tyto party přemění v svazky nejtrvalejší -v manželství.
     Téma „parta“ není tématem, ke kterému je možno říci ano, či ne. Domnívám se však, že zde existují dvě rizika:
     - parta mě může strhnout k jednání, se kterým bych jinak nesouhlasil.
     - mnoho lidí si myslí, že členství v partě zbavuje jednotlivce odpovědnosti za vlastní konání.
     Mám za to, že jde o zásadní omyl. Jakmile jsem členem nějaké party, zůstávám plně zodpovědný nejen sám za sebe, ale nesu zároveň částečnou zodpovědnost i za činnost party. Člověku je skutečně lépe, když není sám. Party jsou dobré, zůstávejme v nich však vždycky sami sebou!
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Parta:    | vložit příspěvek |