ročník 38/1997:
                   
974Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Na mindráky je Jaebes
Co byl váš největší problém v dospívání?
Pocit méněcennosti
Mindráci mindrákům
Ty naše kozičky české...
Nejen o ekologickém hnutí
Miroslav Kurovský - Byl jsem ve službách zla
Jóga
Rainer Funk - Erich Fromm
Víra v životě - život ve víře
Ahoj Nátane
Bratrstvo čtou i nevidomí
Křesťanská výchova od A do Zet
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
TY NAŠE KOZIČKY ČESKÉ...
 
Mindráky. Kdo z nás nemá nějaký mindrák?! Něco, co mu na vlastní osobě vadí a s čím si neví rady. V dospělosti se s tím člověk potýká asi líp než v dospívání. Chci vám teď popsat tři příhody, které způsobily na pokraji mé dospělosti pořádný zmatek a nejistotu mé osobě. První příhoda se stala asi v mých dvaceti letech. Bylo léto a já jsem si to šupajdila v pěkným obtaženým tričku na nějakou přednášku na fakultu. A jak tak jdu Lazarskou ulicí, najednou přibrzdí kolem jedoucí Avie a závozník vykloněný do půl pasu z okýnka na mě řve: „...to jsou kozyýý, tyýý vole !!!!“ Lidi, to byl pocit!! Jako by mě někdo právě polil horkou rudou barvou! Lidi okamžitě našli na chodníku terč jeho řevu. Vypálila jsem rovnou do nejbližšího obchodu s obuví a tam jsem schovaná čekala, až přejdou lidé, kteří byli svědky tohoto šíleného trapasu. Fuj! Ještě teď je mi z toho ouzko, když vám o tom takto v klidu píšu. Od té doby jsem nosila zásadně plandavé košile a vytahané svetry. Určitě si mě od té doby všímalo míň oplzlíků a já jsem se už necítila tak méněcenně.
    Druhá příhoda se stala asi o dva roky později. V oboře u Hvězdy se konal běh bohoslovců a bohoslovek. My holky jsme tam šly jen tak z hecu, byly jsme tři. První doběhla jedna Maďarka, druhá Helenka Šimková a třetí jsem byla já. Supěla jsem až hrůza, sotva jsem to udýchala. Jak říkám, legrace. Druhý den se ale výsledky objevily na fakultní nástěnce, samozřejmě ve všech kategoriích na prvních místech my tři! Chudák pan profesor, který měl s námi první hodinu přednášku, netušil, že jsme v ženské kategorii byly opravdu jen tři a že tudíž jsem úplná lemra. Nicméně ve chvíli, kdy jsem vstoupila do posluchárny, šla jsem trochu pozdě, přerušil výklad a povídá: „Tedy Ireno, to jsem si o Vás nemyslel, že Vy také sportujete! Víte, kolují o Vás po fakultě pověsti, že určité procento Vaší váhy není zcela funkční, ale Vy jste mě svým třetím místem přesvědčila, že tomu tak není.“ Přátelé, já jsem zalézala úplně rudá pod lavici, to byl trapas!
    A třetí příhoda se stala, a to vím naprosto přesně, na Silvestra 1983. Byla jsem tenkrát poprvé a naposledy na chartistickém silvestru, který byl stylizován do starověkého Řecka. Můj přítel mi v práci stočil měděné prsteny, náramky, dokonce vyrobil měděnou masku a pás se sponou. Představovala jsem bohyni Thálii. Byli tam samí významní chartisté a mně se třásla kolena, i když nebylo třeba. Měla jsem na sobě žlutou obtaženou splývanou róbu, všechny ozdoby a přes celý obličej měděnou masku. Nikdo nevěděl, kdo se pod ní skrývá. Všichni se dobře bavili. Asi kolem půlnoci jsem procházela uličkou k záchodu kolem namazaného Jima Čerta, který mě oslovil: „..a ty kozy jsou pravý???“
    Dneska už se na to dívám s mocnou dávkou odstupu a s humorem. Ale nebylo mi lehko, to určitě všechny holky potvrdí. A tak vlastně taky proto jsem si nebyla jistá, co si mám myslet o reklamě na kosmetiku z kozího mléka.
Irena Škeříková
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Ty naše kozičky české...:    | vložit příspěvek |