ročník 38/1997:
                   
975Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Čisté srdce
Co vás nudí?
Není nutno, aby bylo přímo veselo...
Hamani a marťani
Teprve jsme si uvědomili, k čemu všemu se hodí evangelická teologie
Apokryfy, tentokrát soběslavské
Kapitoly o dobrovolné skromnosti
O kouzle světa Jana Čepa
Co nám odkázala paní profesorka Komárková
Návraty I.
Vím, že noc už skončila
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
HAMANI A MARŤANI
 
Na památku záchrany Židů před záhubou v perské říši se v synagogách slaví každoročně 14. a 15. adaru židovského kalendáře (t.j. v únoru nebo březnu našeho) svátek púrím. Židé si připomínají, jak je chtěl vyhladit Haman, oblíbenec krále Achašveroše (Est 3,13), ale díky odvážnému činu spanilé Ester byli nakonec zachráněni (Est 5).
    Podle biblického příkazu (Est 9,22) se tyto dny radostně hoduje, jedni druhým posílají potravinové dárky (především pečivo zvané Hamanovy uši či Hamanovy tašky) a také jsou dávány dary chudým.
    V synagoze se předčítá svitek Ester. Vždy, když se ozve jméno Hamana, nepřítele Židů, posluchači hvízdají, dupou, řehtají řehtačkami a tlučou dřevěnými kladívky do lavic, aby „v hluku utopili jméno toho zloducha“.
    Ve středověku bývalo zvykem, že mládež na oslavu vítězství nad arcilotrem Hamanem věšela či upalovala dřevěnou loutku s nápisem „Haman“. V některých italských městech dokonce židovské děti na púrím tyto loutky křižovaly. Důvodem pro tuto podivnou hru bylo stálé křesťanské obviňování „vy jste nám ukřižovali Krista“, se kterým se osočovaní nakonec ztotožnili. Tento zvyk ale dal základ dalšímu křesťanskému obvinění, že „Židé na Velikonoce křižují křesťanské děti“.
    Takovéto hry, od kterých ostatně židovství už dávno upustilo, nám mohou připadat kruté, ale musíme si uvědomit, že lidový zvyk „pálení čarodějnic“ 30. dubna, je neméně drsný a v Čechách se udržel až podnes.
    V příběhu knihy Ester běží o fyzickou existenci nebo neexistenci židovského národa, a tak se i náboženský svátek radosti ze zachráněného života projevuje velmi tělesně a světsky.
    Při oslavě púrím se hojně užívá karnevalolových masek a proudem teče alkohol. Slavící se v poslední době přestrojují nejen za Ester, Mordechaje, Hamany a jiné biblické postavy, ale i zcela moderně - za zvířata, kovboje, americké prezidenty a marťany. V izraelském Tel Avivu se oslava púrím nejvíce podobá karnevalu v Rio de Janeiru.
    Při oslavě v náboženských kruzích si ortodoxní Židé mezi sebou volí „púrímového rabína“, který musí být dobrý talmudista, ale i vtipálek a jehož úkolem je přednést proslov zvaný „Púrímová tóra“, ve kterém podle vlastní mentality tu vtipněji, tu fundovaněji zdůvodní přikázání Talmudu „člověk má na púrím pít tolik, že nepozná rozdíl, řekne-li se „Buď proklet Haman“ a „Buď požehnán Mordechaj“.
    Přesvědčivě zdůvodňuje púrímové přikázání, že se člověk má opít tak, až nerozezná rozdíl mezi dobrem, reprezentovaným Mordechajem, a zlem, představovaným Hamanem, lubavičský rabín Menachem Mendel Schneerson. V brožuře, vydané pražskou odbočkou chasidského hnutí foto: Mikuláš Vymětal Chabad, píše (argument jsem zkrátil a poněkud upravil): „Rozum nám umožňuje rozlišovat mezi dobrem a zlem. Tím blokuje to, co je v nás nejhorší, zároveň však nedává prostor tomu nejlepšímu v nás. ... Žít racionálním životem znamená filtrovat naše bytostně nadracionální Já přes zužující skla rozumu. Omezit náš vztah s Bohem, s národem, s rodinou na oblast srozumitelna znamená omezit se na nepatrný konečný zlomek jejich nekonečné hloubky a rozsahu. Po 364 dní v roce nemáme na vybranou. Náš rozum musí ovládat všechny naše emoce a veškeré naše chování, jinak by se to zvířecí v nás vymklo z kontroly a ušlapalo by k smrti vše, co je v nás a ve světě dobré. ... Jeden den v roce ale máme k pravdám ležícím hluboko v našich duších a sídlícím vysoko v nebesích podvědomí přímý a bezprostřední přístup. Žid, který se na púrím raduje, neboť tak je to přikázáno, je v kontaktu se svým nejpravdivějším Já, s Já, před nímž se všechny jeho animální pudy rozplývají, s Já, jemuž k vyjádření není třeba žádného média a jež si nežádá žádných prostředníků, aby nalezlo svůj zdroj v Bohu.“
    Židé mají důvod k tak bujarým oslavám také proto, že Haman našel své následovníky, usilující o vyhubení Židů se zdůvodněním, že „jsou odchylní od všech národů“, v každé generaci až do našich dnů.
    A to je důvod, proč by si svátek púrím měli připomínat i křesťané. Církev má totiž k „hamanskému“ chování sklony od svého vzniku až dodnes. Žádnému Hamanovi se ale nepodařilo stoprocentně naplnit své plány. Ten, kdo usiluje o záhubu Židů (i v subtilnější podobě, jakou je třeba „obrácení“), se totiž dotýká „zřítelnice Božího oka“ (Za 2,12) a způsobuje tím nakonec svůj vlastní zánik.
Mikuláš Vymětal
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Hamani a marťani:    | vložit příspěvek |