ročník 38/1997:
                   
976Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Boží odmlčení
Co vám pomáhá, když jste na dně?
Kudy kam a kudy dál?
Chtít, co je možné
Víkendy na chalupě
O trochu víc, než smutné oči těch, kterým jsem ublížil
Známe se? - Rastafariánské hnutí I.- Kořeny
Laibach
Radili se rádcové
Četli jsme a psali evangelium
Reakce
Reakce na reakci
Nehas co tě nepálí
Do Prčic? Ne, do Litic anebo ještě jinam
film Přežila jsem Picassa
Mládežnícká
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
DO PRČIC? NE, DO LITIC! ANEBO JEŠTĚ JINAM...?
 
Slavný pochod Praha - Prčice nesnese s naším putováním z Letohradu na Litice (16 km) srovnání. Zejména v tom, že my, kdo jsme oné památné soboty 26.dubna 1997 kráčeli malebným Poorlickem, jsme se navzájem všichni znali. Jelikož nás nebylo prčických 7000, ale přesně 7 (hle, číslo odjakživa symbolizující plnost - i počtu)! Což byl nesporně klad. Poněvadž na ploše více než 7 hodin (...plnost času...), jež nám poskytlo velmi rozumné tempo i délka pochodu, jsme mohli hovořit každý s každým a utvořit tak sdílející se, pohybující se, komunikující společenství.
     Aj, takřka obraz církve coby Společenství poutníků (Communio viatorum)! (Ačkoli, v jednom tato metafora neodpovídala realitě: všichni putující byli muži - zatímco církve jsou ve skutečnosti účastny i ženy; leckde dokonce převážně). Přesto však ono přirovnání - domnívám se - stojí alespoň za letmou zmínku:
     Jeden znal cestu a my jsme se jím nechali vést. Ba později, když jsme pochopili zákonitosti trasy (systém turistických značek), mohli jsme dokonce jít i samostatně, a jen v případě nejistoty počkat na průvodce, který by nám poradil a řekl, kudy nyní dál.
     Schůdnost cesty se mnohokrát za celý pochod změnila. Jednou přímá silnice, podruhé úzká lesní pěšina, kamenitá a tarasená vývraty, potřetí strmé stoupání na výšinu, při kterém každý sotva dechu popadal; ovšem - ten slastný pocit, když jste nahoře! - byťsi jen na chvíli, poněvadž cesta vede dál a opět nutno sestoupit dolů, což je neméně namáhavé i nebezpečné.
     Avšak dole, jaká to milá alegorie!, hospoda. Před ní výčepní, který vás zve dál, už ve dveřích se zajímá, zda si dáte guláš, a když odpovíte kladně, tak ho máte před sebou (sedmiknedlíkový) než bys řekl švec a platíte za něj - představte si to!: pouhých 25,20 Kč - sola gratia!!
     Občerstveni a znovu svěží pak vykračujeme k poslednímu úseku, jenž ještě zbývá do cíle. Počasí se mění k lepšímu, když počáteční vytrvalé mrholení, které působilo, že vidět bylo jen do nedaleka, je střídáno protrhávající se oblačností beze srážek a tu a tam prosvítajícím sluníčkem. Družně hovoříce kráčíme tedy mezi poli a lesy, vesnicemi i po samotách, abychom zanedlouho již zpovzdálí zahlédli očekávanou metu: nádraží. Obraz pochodu coby církve jako společenství poutníků se posledními tahy štětce mé fantazie uzavírá.
za třebechovické Míla L.
 
DOPORUČUJI
 
PŘEŽILA JSEM PICASSA
Biografický film natočený režisérem J. Ivorym podle vzpomínkové knihy jedné z mnoha Picassových žen, která jako jediná od něho dokázala odejít dosmrtně nepodrobena.
     Film nám přibližuje předního z velikánů malířství 20. století jako člověka strhujícího, živelného i zranitelného (jak jinak ...), nevyzpytatelného a silného. S jistou despocií si tvůrce Guerniky podmaňuje každého (a zejména každou), kdo překročí meze jeho osobnosti a vstoupí do silového pole jeho génia - je to jako stát se závislým na droze. Se všemi průvodními příznaky i důsledky. Pablo Picasso má na vnímavého člověka, dostane-li se ten do jeho bezprostřední blízkosti, vliv podobný jako kokain nebo heroin. V tom například, že nastává závislost, ze které se může osvobodit jen osobnost ne méně silná a mocná než je Picassova. Autorka literární předlohy filmu Přežila jsem Picassa to dokázala, a tak není divu, že o tom s chutí napsala knížku.
     V hlavní roli výtečný Anthony Hopkins (mj. Mlčení jehňátek). Doporučuji středně náročnému divákovi.
Míla Lapáček
 
 
 
Diskusní fórum k článku Do Prčic? Ne, do Litic anebo ještě jinam:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku film Přežila jsem Picassa:    | vložit příspěvek |