ročník 38/1997:
                   
976Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
Boží odmlčení
Co vám pomáhá, když jste na dně?
Kudy kam a kudy dál?
Chtít, co je možné
Víkendy na chalupě
O trochu víc, než smutné oči těch, kterým jsem ublížil
Známe se? - Rastafariánské hnutí I.- Kořeny
Laibach
Radili se rádcové
Četli jsme a psali evangelium
Reakce
Reakce na reakci
Nehas co tě nepálí
Do Prčic? Ne, do Litic anebo ještě jinam
film Přežila jsem Picassa
Mládežnícká
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
O TROCHU VÍC NEŽ SMUTNÉ OČI TĚCH, KTERÝM JSEM UBLÍŽIL
ROZHOVOR S JANEM BEEREM
 
Jan Beer, naroz. 1971, si t.č. odpykává devítiletý trest v nápravně-výchovném ústavu Rýnovice. Ve vězení se věnuje literární činnosti, loňský rok mu vyšel román Gigoliáda.
 
Kdy a za jaké provinění ses dostal do vězení?
     Je tomu 6 let, co jsem se za mřížemi ocitl. Nechci hovořit dopodrobna, šlo o majetkový delikt. Tedy přirozené vyústění ne právě nejpozitivnějších aktivit mého dospívání.
 
Jaké jsi zatím poznal věznice a jaké mezi nimi byly rozdíly?
     Teď jsem již v sedmé věznici a rozdíly mezi nimi jsou. Každá má o trošičku jiný režim, ale podstata je stejná. Není důležité, jestli v Rýnovicích stelu povlečenou deku na místo, kde jsou na posteli nohy nebo jestli se ukládá do oblasti polštáře, jak tomu bylo v Oráčově. Důležité jsou mříže, omezení svobody. Z tohoto pohledu rozdíly nejsou.
 
Změnila se během tvého trestu situace ve věznicích?
     Když mě zavírali, byly 3 nápravně-výchovné skupiny. Nyní jsou 4 typy věznic. Jsem v mírnějším typu, s dozorem. Situace se samozřejmě nemění jen novým rozčleněním, je zde znát i čas, kterým vězeňství prošlo. Od euforie svobody, kdy bylo povoleno vše, až po nynější hledání řádu.
 
Mohl bys mi popsat, jak vypadá všední den vězně?
     Po budíčku následuje hygiena, snídaně a pak práce nebo rajóny. Oběd, osobní volno, večeře, večerka. 2x denně sčítání vězňů, aby se zjistilo, jestli někdo neutekl. Je to stereotyp a z občanského hlediska mně schází pedagogická práce vychovatelů. Myslím, že by nemělo jít jen o udělování odměn za rajóny nebo ukládání trestů za prohřešky, ale především o odhalení pravé podstaty člověka a pokud je to nutné i o proces jeho formování.
 
Jaké máš zkušenosti s křesťany jako spoluvězni a s křesťany, kteří konají ve vězeních tzv. duchovenskou službu?
     Na několika sezeních s křesťany, kteří konají duchovenskou péči jsem byl. Myslím si, že jde o svým způsobem lidi se svatým posláním. Nevím ovšem, zda-li šíření křesťanství nenaráží mezi vězni na nechuť přijímat jakékoliv rozumné poselství. Najdou se i tací, kterým je návštěva duchovenské péče pouhým odreagováním od denodenní šedi. Při setkání s duchovním se modlí a když přijdou na barák, jsou stejně vulgární... Před každým upřímným křesťanem hluboce smekám!
 
Myslíš, že výkon trestu pomohl k tvé nápravě?
     Změnil jsem se. Prošel jsem katarzí, kterou člověk nemůže zažít ve shonu obyčejného života, takže to období hodnotím z osobního hlediska poměrně pozitivně. Ovšem o tom, jestli jsem napraven bude rozhodovat soud. Otázkou zůstává, jestli je právě soud tím nejobjektivnějším orgánem - do člověka nevidí nikdo, snad jen Bůh...
 
Na jaký zážitek ve vězení nejraději vzpomínáš?
     Teď jsem se zamyslel... Nač nejraději vzpomínám z té řeky vězeňských dní? Určitě mě těší den vydání mé knihy, ale ani na to nevzpomínám nějak s radostí, nejraději. Vždyť okolo jsou mříže... Ne, ale těším se, až za mnou zaklapne vězeňská brána!
 
Jaký je tvůj nejhorší zážitek z vězení?
     Nejhorší? Teď nevím, jestli se mě víc dotýkají rasové problémy a snahy černých vládnout bílým, či některé drobné rozepře. Ovšem jsou drobné? Nedávno mně jeden ze spoluvězňů rozbil dva budíky jen proto, že zazvonil před vyhlášením budíčku... Připadá mně to jako sled ne právě nejmilejších obrazů mého života. Celých těch 6 dlouhých let.
 
Je ve vězení také legrace?
     Nevzpomínám si, nepočítám-li, že legrační je prý moje velká hlava a u jiného třeba křivé nohy. Někomu se vězňové smějou proto, že šišlá. Takže vlastně jde ve většině případů nikoliv o legraci, ale o urážející pošklebování. Ne, není to normální kolektiv. Je to kolektiv nějak narušených jedinců!
 
Čemu se chceš po návratu z výkonu trestu věnovat?
     Kromě nějaké normální práce hodlám pokračovat v tvůrčích aktivitách. Kromě literatury mě láká divadlo a film. Začínám koketovat s publicistikou... Bude to více náročné, ale co kvalitního a velkého je méně náročné? Nedávno jsem v Magazínu LN četl rozhovor se světoznámým fotografem Janem Saudkem: ten vstává každé ráno ve 3 hodiny a pracuje. Jsem připraven na obdobný způsob života, protože chci, aby po mně na tomto světě zůstalo přece jen o trochu více, než jsou smutné oči těch, kterým jsem ublížil.
Otázky kladl Mikuláš Vymětal
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku O trochu víc, než smutné oči těch, kterým jsem ublížil:    | vložit příspěvek |