ročník 38/1997:
                   
977Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Předsádka
A kopal a kopal...
Čím jste se pokoušeli v mládí šokovat?
Přehánět a šokovat
Moje dlouhé vlasy
Druzí o nás
Rastafariánské hnutí II. - Vznik a vývoj
Hokej mě baví, ale moje naděje je jinde
Setkání u stolu
Temelín
Pod bičem milostným
Volejbal 1997
Ze života balvanů
Litomyšl 2. - 4. 5. 1997
Zatracení ztracené dcery
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
SETKÁNÍ U STOLU
 
Štěpán a Lýdie Jančovi se dostali do Afriky na stipendium od Světové rady církví, která v akci pod názvem Exposure program podporuje zájem lidí z bývalého východního bloku o poznávání třetího světa.
 
Od našeho příjezdu do Nairobi už čtrnáct dní bydlíme v guest-house, penzionu, který patří anglikánské církvi. Kromě toho, že je to velmi pozvolný a přijatelný přechod od evropských standardů k africké skutečnosti a asi jediné místo ve městě, kde se cítíme bezpečně a trošku doma, je to také neuvěřitelná možnost setkat se s různými lidmi a povídat si s nimi o tom, čím žijí a co je pálí. Několik takových setkání tu pro vás chci zaznamenat. Občas mám pocit, že žijeme uprostřed novinových příběhů nebo že jsme se dostali do dobrodružné knížky.
     Jeden z prvních, s kým jsme seděli nad večeří je mladý kluk ze Zairu. Pracuje jako účetní (postavu má spíš na řezníka) v misijní nemocnici a do Nairobi přijel vyřizovat nějaké účty. Současnou politickou situaci ve své zemi (povstalci postupují k hlavnímu městu) hodnotí poměrně netečně: válka je věc vojáků, ale doufejme, že už se to konečně uklidní. Změna vlády bude dobrá a potřebná; jestli to pak bude lepší, než bylo; jestli mají osobnost vhodnou k funkci demokratického prezidenta-diktátora? Neví, uvidí se.
     Dále se postupně vystřídalo několik německých misionářů pracujících v Tanzánii u Viktoriina jezera. Nejdřív mladí manželé s třemi malými dětmi - cestovali tady někde po pláních a porouchalo se jim auto, tak ho přijeli dát opravit (na opravu čekali víc než týden). Jsou lékaři a jezdí po vesnicích a učí lidi hygienickým návykům - jak chránit pitnou vodu, jak jíst zeleninu umytou, atp. „Je to těžké - změnit staleté návyky,“ říkali, „ale ti lidé to potřebují.“ Za pár dní se v jejich společnosti objevila další dívčina - přivezla těžce nemocnou kolegyni do nemocnice a čeká na výsledky. Ta pro změnu pracuje v církvi jako učitelka nedělní školy. Poskytla nám naprosto nejcennější informace - zkušenosti bělocha, který přijede do Afriky -jak se bránit nemocem, zvířatům a někdy i lidem. Za pár dnů pak odcestovala - kolegyni (mladou holku, určitě ne o moc starší než my) pustili z nemocnice a měla dost sil na to, aby se sama zotavila po přestálé kombinaci silné malárie, tyfu a jakési neidentifikovatelné virózy. Vyprávěla nám, jak zvláštní je být blízko smrti a jak příjemné je vracet se zase ke svým vesničanům. Její „dědina“ má skoro 10 000 obyvatel a kromě ní tam žije ještě jedna bílá rodina. Ona má na starosti mládež - vypráví jim o Ježíši a o tom, jak se chránit před AIDS. Všichni tito Evropané, nám navíc tak blízcí - Němci, nám dodávají naději tam, kde před skutečností poklesají kolena - že přece jen tu může i běloch přežít. Zdůrazňuji, že nikdo z těch, s kým jsme tady zatím mluvili, Afriku ani slůvkem nepohaněl, naopak bylo vidět, že si ji mnozí velmi zamilovali (s výjimkou českého velvyslance).
     Taky si tu dali sraz biskupové súdánské episkopální církve. V Súdánu je válka - muslimové ze severu postupují tvrdě proti křesťanům na jihu a snaží se zavést v zemi islámské právo - šarija. „Kdysi jsme hráli fotbal na mistrovství světa, dneska se o balóny nikdo nestará, čutáme si s minami a bombami,“ dělají si legraci, asi jako se u nás kdysi vtipkovalo na adresu komunistů. Když ovšem sedí vedle u stolu, velmi vážně a velmi bouřlivě debatují o otázkách práva, spravedlnosti a svobody, toho všeho, čeho se tak urputně snaží dosáhnout.
     Kterýsi den se objevil mladík s nápisem: „Christian Veterinary Mission“ na tričku. Pochází ze Rwandy a pracuje pro organizaci, která lidem v zemi vyčerpané válkou („bylo snědeno skoro všechno, co bylo možné“) dává znovu domácí zvířata - nejdřív drůbež a králíky a časem i větší - a učí je znovu, jak je chovat a využívat. „Není to trochu nebezpečná země?“ ptám se. „Ne, je naprosto klidná a bezpečná. Africké Švýcarsko, Diana fossey a horské gorily, to je u nás. Přijeďte se podívat!“
     Řečná paní ze západu od ugandských hranic přijela na svatbu. „Je to krásné, když se lidi berou, vždycky je to milejší než pohřeb. Co jsi ty dal za svoji manželku?“ (otázku odbývám jakýmsi koktáním) „Ten náš ženich musel dát třináct krav! Ale už i staré zvyky se mění, mladí je moc nedodržují - asi jako všude.“ Její manžel, biskup, se rozplývá nadšením - viděl v televizi, jak ve Francii pořádali závod, kdo sní za minutu nejvíc šneků. bd&quo;Oni jedí šneky!“ vykřikuje a dobromyslně si ťuká na čelo. Kdo ví, jak našinec kulí oči, když se dočte, že Afričané jedí kobylky a sarančata, dokáže si přesně představit jeho nebetyčný údiv. Nakonec všemu nasadí korunu: „Czechs ...nehráli jste loni nějaký fotbalový zápas s Anglií? ..na mistrovství světa? ... aha, mistrovství Evropy, a s Německem! No, byl to dobrý zápas. A hlavně zítra hraje Keňa proti Guineji.“
     Tak takhle nějak vypadalo našich prvních čtrnáct dní v Africe, řekl bych, teoretická příprava: jazyková škola a rozhovory u stolu. Obojí rozhodně stálo za to.
KWAHERI       Štěpán a Lýdie Jančovi
 
P.S.: Ještě jedno zajímavé setkání jsme zažili po té, co už mi ležel tento dopis napsaný na stole. Stařík se šedivým fouskem, přivezl manželku k doktorovi - ze severozápadu, bratru 500 km po špatných silnicích, se silnými bolestmi břicha. Vyklube se z něj anglikánský kněz v důchodu, pochází z kmene Pakot a právě pracuje na překladu Bible do svého kmenového jazyka. Hrají si s tím tři a jeden holandský konzultant, který umí řecky a hebrejsky. Jinak překládají s pomocí angličtiny, svahilštiny a příbuzných jazyků.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Setkání u stolu:    | vložit příspěvek |