Bratrstvo - evangelický časopis pro mládež         číslo 8   ročník 52
 
OBSAH:
Holky versus kluci
Tři řešení
Dívky v bibli
O Panně Marii
Voko bralo v Jihlavě
Zprávy a oznámení

 

Úvodní stránka
Grafická verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha

 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL

 
 
zpět na obsah
 
Úvodník
Holky versus kluci
Marie Medková
 
Ženy - dívky a křesťanství. Bůh je Otec, Ježíš je Syn, Duch si jen tak poletuje. Ale je tu nějaká dcera nebo dívka? Je křesťanství vůbec pro ženy nebo se hodí spíš do pánských klubů? V tomto čísle se dočtete o chrabrých či výrazných ženách víry, o kterých se píše v Bibli. Protože jedna velice důležitá žena by tu v dějinách víry byla, napsali nám o ní farář katolický a evangelický. A nakonec si můžete přečíst, co na to mladá křesťanka.
Ženy určitě nejsou sociálně vyloučenou skupinou - to hrozí u jiných - Romů, Vietnamců,... Vztah k ženám je ale lakmusový papírek. Na pohledu na ženy se dá dobře rozpoznat, jaký je kdo muž: jestli bere druhé lidi jako rovnocenné partnery - tedy pro ty, kteří se od něj liší, jestli je moudrý nebo pošetilý, jestli je galantní nebo hulvát, atd.
Je to i lakmusový papírek vzhledem ke skupině mládeže nebo ve sboru. Jak? Zkuste přemýšlet. Jak ovlivní složení holky/kluci váš program? Příchod "nováčků" do mládeže nebo na setkání? Vzhled mládežové místnosti? Občerstvení na mládeži? Výlety za hranice sborového domu? Atd.
Muži a ženy nejsou všichni tací, jak o nich mluví naše stereotypní názory. Jsou různí muži a různé ženy. A to je dobře. Celé stvoření je skládačka a církev je Kristovo tělo. Každý sem může patřit a různost obdarování a pohledů má sloužit k obohacení.
 

zpět na obsah
 
Biblické nakopnutí
Tři řešení
Jaroslav F. Pechar
 
Byl jeden muž, jmenoval se Elkána. Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla. … Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti; Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však uzavřel její lůno. Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby jí dráždila. Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla. Její muž Elkána ji uklidňoval: "Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?" … Chana vstala … a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu.
(1 Samuelova 1,1-10)

Chana a Penina, dvě ženy jednoho muže. Je to ve světě Bible běžné, ale není tam snad případ, kdy by to fungovalo. Elkánovo manželství je opět jeden z dlouhé řady případů, kdy uvnitř „mnohoženského“ manželství zuří těžký konkurenční boj. Celé to je až příliš průhledné. Elkána se zamiloval a oženil – jenže manželství zůstalo bezdětné. Tak si pořídil druhou ženu. Nečteme, že by ji miloval, ale že s ní má děti. Řešení na tu dobu běžné, ale rozhodně ne citlivé a to ani k jedné z Elkánových žen.
„Z ženy, která žárlí na jinou, bolí srdce a pochází žal. Na tom všem je spoluúčasten bič jazyka. Zlá žena, to je špatně upevněné volské jho, kdo ji chce ovládnout, je jako ten, kdo chytá štíra.“ Tak píše moudrý Sírachovec (26,6-7) Elkána je teď mezi dvěma mlýnskými kameny v podobě jazyků svých žen. Snaží se potěšovat tu, kterou miluje, ale dvojnásobná porce jídla nenahradí syna. A dokonce ani manželská láska syna nenahradí. Zároveň nechce vyhnat Peninu, protože jednou je to manželka a matka jeho dětí.
Máme tu nakonec tři zraněné lidi. Každý z nich se se svým zraněním snaží nějak vypořádat a v tom je ten příběh zajímavý a poučný.
Penina si svoji bolest vybíjí na Chaně. Najde její slabé místo a tam ryje. Je to jako šikana, kterou člověk zažil jako zobák a po pár letech si ji jako mazák hojí zas na jiných zobácích. Snad každému je jasné, že poslat zlo dál není řešení zla. Staré nezmizelo, zato přibylo zlo nové. Penina je jako zvíře, které je zraněné a tak kope na všechny strany. Dá se to pochopit, ale pořád je to špatné řešení.
Elkána ubližovat nechce. Proto Peninu nevyžene. Snaží se najít nějaké řešení situace nejen své, ale především své milované Chany. Hledá lidské řešení – potěšuje nešťastnou ženu, seč to jde. Snaží se jí slovem i skutkem dokazovat, jak je pro něj důležitá. Je to o mnoho lepší, než agrese, ale řešení to stále není. Nejen, že nepomáhá Chaně v tom, co ji skutečně trápí, ale nepřímo to navíc zraňuje Peninu, protože ta si uvědomuje, že tu je skutečně jen proto, aby rodila děti. Tohle je bolest lidských řešení – mají jen omezené možnosti a často skrývají důsledky, kterých si nejsme vědomi.
Chana nakonec zvolí jediné řešení, které má budoucnost. Odchází do chrámu a modlí se. Vyprošuje si Boží zásah do své situace. Přijímá požehnání od kněze Élího.
Jsou situace, kdy na té lidské úrovni neexistuje dobré řešení. Kdo z nás by nikdy nezažil takovou chvíli, kdy věděl, že ať udělá cokoliv, vždycky to bude špatně…? V tuto chvíli je nejvyšší čas na modlitbu, na prosbu, aby Bůh do této situace nějak vstoupil. Lepší řešení není a Chana to velmi záhy poznala.
Stejnou šanci máme ve svých trápeních i my.
Amen
 

zpět na obsah
 
Téma
Dívky v bibli
Milan Balabán
 
DÍVKY V BIBLI
Když Izajáš ohlašuje, že „panna“ počne (K) (Iz 7,14), nemyslí výrazem almá nespermatizovanou pannu (tak Septuaginta: parthenos), nýbrž mladou ženu schopnou vdavek. Sociální postavení dívek ve starém Izraeli i v pozdějším Židovstvu bylo vzhledem k mužům (chlapcům) znevýhodněno. Přednost měli chlapci, z nich se mohli stát vůdčí osobnosti, popřípadě sám mesiáš. Dívky byly omezeny i v hygienické oblasti, menstruace znamenala znečištění – podobně celé těhotenství (před ním i po něm). Byly však stejně jako chlapci orientovány na poslušnost Hospodina (později na Tóru). Dívky měly být pečlivými matkami a vychovatelkami podle vzoru velkých pramatek jako byly Sára a Ráchel. Panenství dívek předpokládalo čistotu, vzorné chování a lásku nepovrchní a vroucí. Proto se panenství stávalo znamením starozákonního společenství, „pannou Izraele“ (Jr 21,21 Am 3,2). Bible (hebrejská i řecká) se chlubí výraznými mladými ženami. Podivný izraelský soudce Jiftách měl (jedinou) dceru, která mu po otcově vítězství nad Amonovci vychází vstříc, rozjařená a s hudbou; Jurtách ji však v tísni osudově obětoval Hospodinu. Dcera dala ochotně všanc své panenství, možná i život ( Sd 11). Mladá žena Támar sehrála roli nevěstky (souloží se svým tchánem Judou), aby získala syna, který jí byl rafinovaně upírán (Gn 38). Charakterový popis správné dívky nabízí Píseň písní. Zde najdete touhu (po polibku, ale i po jiných blahostech (1,1 2,10 aj.), úžas nad lepostí milého přítele (1,16 aj.), ale i zkušenost milostné hořkosti (6,4-7); je tu i prožitek vznešenosti milostného vztahu (7,1.6), pravá dívka (panna) má okusit útočnost lásky (7,7-11), mladá žena ví, že se její život může podobat poušti či podsvětí, a z této superkalamity musí rázně vystoupit vzhůru; tím získá pečeť své lásky, jež je silnější než smrt (8,5-7). Vzorná dívka by měla být velkorysá a vidět všechno jakoby z velké výšky (4,8-11). K charakteru mladé dívky patří i vytrvalé a odvážné hledání a opět hledání, neboť láska je namáhavá (3,1-5). Milá Písně je doprovázena svými přítelkyněmi, které ji v lásce utvrzují a kterým Ona poskytuje energii života (3,5). Izraelské dívky mohou být chóristkami a kultickými tanečnicemi nebo pěvkyněmi, zvláště ku potřebám svatyně – to porůznu dokládá celá starozákonní Bible. I novozákonní Písmo připomíná několik skvělých dívek, většinou v misijních službách, vzdychneme radostí, když se ozve jméno Tabita, řecky Dorkas (Sk 9,30) z Joppe. Zdatná (možná mladá) obchodnice s purpurem Lydie poskytla Pavlovi a jeho spolupracovníkům svůj dům (Sk 16,11-15).
Těžko můžeme mluvit o rovnoprávnosti dívek a chlapců. Ale už ve starých dobách požívalo v Izraeli a v Židovstvu (a později v křesťanstvu) obojí pohlaví stejnou čest a stejný respekt v podstatných záležitostech. Píseň písní prezentuje ideální stav či polohu mezipohlavních vztahů a míří k tomu příštímu, kdy se ideál promění v žitou realitu.
 

zpět na obsah
 
Téma
O Panně Marii
 
Připravila Ester Hubená
Liší se nějak katolický a evangelický pohled na Pannu Marii? Odpovídají katolický kněz a ředitel českobudějovického diecézního centra pro mládež Roman Dvořák (RD) a evangelický farář pro mládež v pražském seniorátu Mikuláš Vymětal (MV).

1) Co vám přijde na Marii nejzajímavější, oslovující, inspirativní?
RD: Prostým, pokorným a přitom pevným způsobem přijímá skutečnosti vznešené i náročné, které před ní Bůh staví. Pro dnešní dobu, soustředěnou na okamžitý prožitek, mi přijde velkou inspirací rozvažovat a uchovávat v srdci to, co činí Pán.
MV: Marie je zajímavá ve vánočním evangeliu: Zmatená, zaražená, zpočátku nechápající a nejistá, přesto přijímá svůj úkol a čerpá z něj vysoké sebevědomí víry. Porod v chlívku tvoří k tomuto vysokému sebevědomí (Lk 1,48) výrazný protiklad, je pro ni důvodem k soustavnému přemýšlení a meditaci (Lk 2,19).

2) Jaká je obecně uznávaná role Panny Marie ve vaší církvi? Co je základem teologické tradice v přemýšlení o této biblické postavě?
RD: Hlavní je, že se stala Matkou Boží. Jde nejen o to, jak se v celém díle angažuje Bůh, ale také jakým způsobem reaguje ona – nová Eva. Základem teologické tradice je Bible, především novozákonní texty, ale též starozákonní proroctví.
MV: Marie se stává vzorem člověka, který řekne Bohu ano, i když mu to přinese problémy. Hlavně v adventním a vánočním čase, Marii pod křížem dnešní evangelíci (žel!) příliš nevnímají. Ostatní biblické příběhy o Marii, líčící její nepochopení Ježíše, jim umožňují spíše si zachovat kritický odstup vůči rozbujelému mariánskému kultu.

3) Jak velký vidíte rozdíl mezi katolickým a evangelickým chápáním Panny Marie? Co je pro vás v tomto rozdílu klíčové?
RD: Přijde mi, že lidé z reformovaných církví mají obavu, zda není Maria v katolické církvi „zbožšťována“. „Oficiálně“ má Maria své místo mezi svatými. Prostor úcty samotnému Bohu v Trojici je dostatečně zachován a liturgie pamatuje na to, aby nedošlo ke směšování. Z druhé strany se mi zdá, že někteří katolíci jsou na tuto otázku natolik upnuti, jako bychom se bez mariánských témat neměli o čem společně bavit.
MV: V katolické tradici má Marie roli žijící z poměrně nových tradicí – mariánská zjevení a jejich teologické zpracování (např. dogma o neposkvrněném početí, učící, že Marie nehřešila). Evangelická tradice je střízlivější, vychází především z toho, co se o Marii píše v Písmu. To však také umožňuje pluralitní pohled – jedna z nejzdařilejších českých mariánských písní je dílem Miloše Rejchrta, na druhou stranu se mezi některými evangelíky setkáme i s rozhodným odporem vůči mariánskému kultu.

4) Proč je v protestantské tradici role Panny Marie upozaděna?
RD: Zde si netroufám odpovědět už vůbec, ale vaše odpověď by mě zajímala... snad aby nepřekrývala slávu Boží?
MV: Ježíš Kristus byl ve středověku chápán především jako soudce, kterého mohla oblomit jeho laskavá matka. Když vystoupila reformace s myšlenkou spasení bez lidských zásluh, ztratila funkce této přímluvkyně smysl. Kromě toho reformátoři pohlíželi na kult svatých a Panny Marie jako na starou pohanskou modloslužbu, která pod slabým křesťanským nátěrem pronikla do církve. S kultem Panny Marie je také často spojeno přehnané zdůrazňování celibátu a nedocenění tělesnosti a sexuality jako dobrého Božího daru. Jakoby v kontrastu s „neposkvrněným“ početím Panny Marie byla všechna ostatní početí poskvrněná.

5) Je modlitba k Panně Marii součástí Vaší víry?
RD: Ano. A to v různých formách. Prosím ji o přímluvu, hledám u ní inspiraci. Často do její péče svěřuji především maminky a z nich ještě zvlášť ty, které prožívají nějaká trápení. Snad právě proto se mariánská úcta rozšířila, protože matky pociťují potřebu modlit se a být chápány. A Maria jim je v obojím blízká. Její úžasná odpověď víry na Boží pozvání a její přítomnost v důležitých okamžicích Ježíšova života je dostatečným důvodem, aby se stala průvodkyní i muži. Vždy v ní vnímám tu, která je všude, kde o něco jde a neváhá povzbudit nás ve vztahu k jejímu Synu.
MV: Není. Ale když se účastním jako host katolické bohoslužby či modliteb, nijak mi nevadí.

6) Panna Marie se stala snad nejznámější a „nejvlivnější“ ženskou postavou v dějinách lidstva, vnímáte to i jako důsledek snahy či potřeby církve a lidí vnést do chápání Boha jako otce i mateřský a ženský prvek?
RD: Myslím, že spíše ne, Maria je bezesporu součástí Božího plánu. Pokud platí Váš výrok o „nejznámější a nejvlivnější“, pak je to zcela opačnou cestou, než jakou bychom si představili my. Zatímco Eva v ráji touží být jako Bůh a svým jednáním uvádí celé lidstvo do dramatu hříchu, Maria říká: „Jsem služebnice – otrokyně – Páně“ a tím se naplno odevzdává Božímu záměru s ní. I na tom můžeme vidět, že cestou k plnosti, k životu je právě cesta Mariina.
MV: Vnímat v Božím působení i ženský prvek je nepochybně obohacující. Čteme i v Písmu, že Hospodin Izraele kojil na poušti, nosil na ramenou jako dítě, utěšuje ho, jako utěšuje matka, k Hospodinu se shlíží i jako k paní (Ž 123,2). Když se z panny Marie dělá nadlidská ženská božská postava, znamená to naopak ochuzení obrazu Hospodina právě o ty ženské atributy, které se do ní promítají. Bůh pak může být v mariánském kultu nepřiměřeně mužský, otcovsky vzdálený až nedosažitelný.
 

zpět na obsah
 
Sjezd (nejen) evangelické mládeže
Voko bralo v Jihlavě
Šárka Schmarczová
 
Příležitosti a rizika v našem životě byl podtitul letošního sjezdu. Zeptám se tedy v tomto duchu, je sjezd příležitost, kterou bychom si neměli nechat utéct? A je se sjezdem spojené i nějaké riziko?
Kdo letos nebyl v Jihlavě, přišel o přednášku novinářky Petry Procházkové, možnost poznat Christhopera Obuu z Jižního Súdánu, zjistit jak se to má s duchem, duší a tělem v počítačové síti, zažít modlitbu všemi smysly a přijít na to, jak je to se štěstím a náhodou.
Tak to byly ty víceméně intelektuální požitky. Na sjezdu jsou však i příležitosti k jinému druhu relaxace, kupříkladu volejbal, fotbal, výtvarná dílna, z níž jste si letos mimo jiné mohli odnést třeba náušnice z pet lahví.
A rizika? Kupříkladu fatální riziko, že se zamilujete do někoho z druhého konce republiky a další rok budete trávit ve vlaku. Riziko, že při prohlídce Jihlavy zjistíte, že vaše město není středobodem vesmíru, ale jsou i jiná, která stojí za to poznat. Riziko, které na vás čeká v PUBu, tedy při Posezení U Bublin je, že se z vás stane propagátor zdravého životního stylu, neboť zjistíte, že bavit se dá i bez alkoholu a cigaret.
Za rok tedy nepromarněte příležitost, zkuste zariskovat a vypravit se do Šumperka. Téma je Moment aneb čas a jeho naplnění. Jedním z nejsilnějších momentů sjezdu bývá nedělní bohoslužba. Jak často se vám podaří modlit se v počtu až pěti set lidí? Nebo ještě větším, dáme to? Uděláme si čas a budeme přemýšlet o jeho naplnění?
 

 
HLEDÁME SPOLUPRACOVNÍKY
Čteš rád/a Bratrstvo? Chtěl/a bys do něj také přispívat? Rád/a by ses navíc podílel/a na jeho tvorbě? Právě o Tvou spolupráci stojíme.
Napiš: Bratrstvo, Jungmannova 9, 111 21 Praha 1,
e-mail: bratrstvo@evangnet.cz.
 
Čísla 7-10 z roku 2005, celý ročník 2006, 2007 a starší čísla letošního ročníku jsou dostupná k prohlížení a čtení v PDF formátu.
 
I letos pro Vás připravujeme instantní programy na setkání mládeže. Článek, kde se dozvíte více naleznete ZDE.
První obraz stáhnete ZDE, druhý můžete najít ZDE.
 
Vážení čtenáři, rádi bychom zlepšili naší práci v redakci. Proto se na Vás obracíme s prosbou o zpětnou reflexi vyplněním elektronického dotazníku. Děkujeme. Za redakci Jitka Čechová
 
Bratrstvo 10.
Tématem prosincového Bratrstva je Modlitba. Kdy, kde, jak se modlit? Činíme tak dostatečně, soustředěně? Modlitba v jiných tradicích.
Dále se můžete těšít na rozhovor s písničkářkou Evou Henychovou a Elen Jurčovou, kandidátkou na Miss UK.
Nebudou chybět recenze, biblické nakopnutí, komiksy a mnoho dalšího.
Příjemné čtení.

zpět na obsah