Rodinné stríbro
Děláme to všichni, děláme to rádi
  Kristýna Žárská
 
Děláme to všichni, děláme to rádi. No, možná ne tak všichni a ne zas tak moc rádi. Spíš je nám to už jedno. Co? Znáte to.
    Přichází zkouškové, vy začínáte přicházet na to, kolik přednášek jste vynechali, jaké jste vlastně vůbec měli a kolik vám toho chybí. Tolik kopírování! A tak málo peněz! Tak u mamky v práci.
    Nebo máte ve sborovém domě telefon, tak proč si mezi všemi těmi církevními hovory nevyřídit dva tři soukromé. Vždyť jsme té církvi už tolik dali!
    Nebo proč nejet načerno? Proč se nenechat zapisovat na přednáškách, na kterých jsme se celý semestr ani neukázali? Proč platit daně, když máme opravdu málo peněz, musíme si je vydělávat a ke všemu je situace pro nás mladé tak mizerná a špatně zabezpečená. Proč bazírovat na takových maličkostech? Vždyť to dělá vlastně každý, zas tak moc na tom nesejde, máme dobré důvody, proč tak jednáme, a hlavně se máme navzájem rádi a jsme aktivní v církvi. A při vší té bídě jsme vlastně ještě pořád vzorem pro ostatní. No právě, vzorem pro ostatní. Buďte svatí v celém způsobu svého života, jako i já jsem svatý.
    Jim Burns ve své knížce, mimochodem bezvadné knížce, píše - Ty jsi ten jediný Ježíš, kterého někdo zná.
    Pokud jste za svůj život potkali šest skautů a všichni se chovali jako dobytek, chlastali jak dogy, hulili jak továrna a byli sprostí, asi vás to nemotivovalo k tomu stát se skautem. Pokud lidé kolem nás potkají za život šest křesťanů, o nichž budou vědět, že se k církvi hlásí, tak pak je to na nás, jak to ustojíme, co dokážem. Slušně se chovat může (a měl by) každý člověk. Nám křesťanům by to ale mělo být vlastní- aby to na nás bylo vidět. Abychom dokázali ustát to být jiní. Abychom se dokázali odlišovat právě v těch jakoby maličkostech. Ne se tím povyšovat a dělat ze sebe svatoušky. Ale dokázet nepodvádět. Být světlem. I mezi sebou a pro sebe navzájem. Posilou pro ty, co pochybují. K tomu nám pomáhej Bůh.

 
 
Jezdi na černo,
ale zůstaň člověkem
  Jiří Ort
 
Kopírovat v práci pár věcí pro sebe? Jezdit na černo? Co s tím? Jak se k tomu postavit? Jdi mi k šípku s takovýma ptákovinama, řekl by někdo. Ale někoho to trápí, říkám já. Tak ať si to řeší, zní námitka. Vždyť to dělám, říkám já a pouštím se do toho a toho někoho beru s sebou, protože v podstatě říká to, co se mě také honí hlavou.
    Ptákovina. Copak poznáš, jaký člověk je jenom podle toho, jestli kopíruje v práci nebo jezdí na černo? No jo, oponuju, ale když on je křesťan a neví si s tím rady. Tak ať to nedělá a je to. Ha, geniální myšlenka - tak ať to nedělá a je to. Má pravdu, ten můj oponent. Když s tím má člověk problém, tak ať to nedělá a je to. A je vyřešeno.
    Ale mé pochybnosti jsou neodbytné - co když s tím nemá problém, je křesťan a problém s tím má někdo jiný? Teď jsem ho dostal, toho neodbytného někoho. Achich, achich, svíjí se, trefa do černého. Tuším konflikt. Bratře, sestro, to bys neměl, to bys neměla, jinak si tě pozveme na staršovstvo. Hu! Tak to asi také ne, to se mi nějak nelíbí, to má ten někdo pravdu, na co si to tu hrajeme? Ale nechat to být, to už přece nemůžeme. Musíme zaujmout postoj.
    To miluju. Zaujmout postoj. Začneme od Adama. Nebo spíš od Ježíše. Co ten nám říká o jízdě na černo? Nic. Tak znovu. O kopírování v práci. Také nic. Co tedy Ježíš vlastně chce, když neřeší tak podstatné věci? Tak namátkou jaká jsou největší přikázání? Ježíš odpověděl: „První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!' Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není.“ Mk 12,29-31
    Dobře, říká můj oponent, ale tak lehko nevyklouzneš: Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Matouš 5,48. A nikdo nikdy neslyšel, že by Pán Bůh jezdil na černo!
    Ale jsme těmi biblickými citáty přece jen dál, shodneme se oba. Něco tu zaznělo, jen vyhmátnout, co to bylo. Ten postoj, který bych chtěl zaujmout, tu někde poletuje a já nevím kde. Začneme oponentem, když s tím mám problémy, nemám to dělat. V tom má asi fakt pravdu. Když mám pocit, že mě to svazuje a je mi nepříjemně, tak ať to nedělám. Dobrá rada.
    A teď ta odpovědnost k druhým lidem, abychom Pánu Bohu v jejich očích nedělali ostudu. Fakt je, že by to byla ostuda, kdyby faráře chytil revizor. A nebudeme tedy kopírovat v práci, abychom nepohoršili. To už jsme téměř tak dokonalí, jako je náš Otec. A mám to! Už vím, co mě to praštilo při čtení těch textů. Tato naprosto praštěná myšlenka. Nebudu jezdit na černo a přiblížím se tak k dokonalosti svého Otce.
    Pán Bůh vskutku nebyl dokonalý tím, že nejezdil na černo. Byl dokonalý ve své oběti pro nás lidi, ve své lásce k nám. Chovejme se tedy poctivě, měli bychom pomoci spolu se všemi ostatními členy této společnosti trochu narovnávat svůj přístup k obecně platným pravidlům, svůj vztah k práci. Ono nás to i osvobodí od určitých dilemat a budeme z toho moci mít radost. Ale naplňování oněch Ježíšových přikázání, dobře to tušíme, je trochu silnější tabák. Je to něco, na co bychom ve své snaze o dokonalost mohli ale dokonale zapomenout. Kde bychom ve své snaze (která je vskutku chvályhodná), mohli právě svojí ostentativní dokonalostí hodně ublížit. Vladimír Menšík v Ikarově pádu od Jiřího Hubače řekl o svém švagrovi: „Ta jeho pravda je jak vrtule v hejnu kolibříků.“ Ta věta mi nejde z hlavy. A tak bych k tomu neježdění na černo a nekopírování v práci radši došel trochu z druhého konce. Přes naplňování vztahu s člověkem vedle mě. Proto ten nadpis: Radši jezdi na černo, ale zůstaň člověkem. Božím člověkem. Křesťanem.
 
Poctivost a pravdivost
  A. Doležalová, Bratrstvo 1924
 
Bůh jest láska a kde láska jest, tam se rodí všechny dobré vlastnosti. Čisté srdce nemůže jinak, než zavrhnouti každou lež a vždy poctivě myslet a jednat. Slyšela jsem, kterak se mnozí lidé vyjadřovali, že prý dnes již žádná poctivost neexistuje. To jsou pesimisté, jimž nemůžeme dáti za pravdu, neb jsme přesvědčeni o opaku. Každé lidské srdce jest čistou studánkou, to jen někdy se na něm usadí ledová kůra a nepronikne-li k ní paprsek sluneční, tuhne více a více, až se podobá těm nebetyčným ledovcům, jež netají, ale jejichž části zřítivše se v dolinu, přinášejí horským obyvatelům bolest a smrt...
    ...Naučme se býti poctivými v každé maličkosti. Zvláště my, čeští bratři a sestry, musíme jít stále příkladem napřed, vždyť svět pozoruje každé naše hnutí, a kdo by měl jít napřed, ne-li ti, kteří čtou Bibli, jež je zrcadlem duše lidské? Poctivě vykonávejte své denní práce, poctivě se chovejme ke každému člověku. Nezapomeňme nikdy, že bez lásky poctivosti není. Kdo vloží do své práce všecku svou lásku, má radost ze svého díla nejen on sám, ale i ti, pro které pracuje. Na každé práci najdeme něco tak zajímavého (ovšem chceme-li), že lze ji s láskou poctivě vykonati. Řiďme se vždy podle našich přísloví: „S poctivostí nejdál dojdeš“, a „Pravda vždycky zvítězí, ač na čas poražena bývá.&ldquo ; Často se nám proto někdo vysměje, tím však se nesmíme nechat másti. Spojme se ku společné práci, vymýtit ze světa lež a nepoctivost, dřív však začněme sami u sebe.
 
Anketa          
 
Dotázaných bylo 20 lidí ve věku od 16 do 25 let, větsinou studenti.
S anketou pomohla ochotně také vinohradská mládež, čímž jí děkujeme.

 
Proč si myslíte, že v dnešní době dochází tak často a samozřejmě k přestupkům, jako je např. ježdění na černo, kopírování, soukromé telefonní hovory z firemních linek...
-   je to snadné, lehko proveditelné
-   těžko kontrolovatelné
-   nepřipadá nám to tak závažné
-   nevidíme nikoho, komu bychom tím konkrétně ubližovali
 
Připadá vám, že je to špatné, je to jedno, nebo v pohodě. Řešíte to nějak z křesťanského hlediska?
90% z dotázaných lidí to neřeší z křesťanského hlediska, ale ví, že by se asi mělo, berou to jako dost normální a ne zas tak zásadní. Berou to jako etické soukromé hledisko každého zvlášť.
-   osobně jsou mi milejší lidé, kteří mají velké srdce a přesto se dopouštějí těchto drobných přestupků, než lidé, kteří jsou v těchto drobnostech dogmatičtí a plně zásadoví a přitom mají v sobě málo pochopení, soucitu, pokory, lásky k bližnímu.
 
Myslíte si, že by křesťan v těchto věcech měl být zásadový?
Měl by, má, ano, určitě - to je typ odpovědi na tuto otázku.
-   ano, křesťan by měl být zásadový. Nepokradeš začíná právě u kopírování kazet a přepalovaní CD
-   Bible nás učí, co je božího Bohu, co je císařovo císaři. Křesťan by měl věřit, že všechno, co pro svou cestu životem potřebuje, mu Bůh dopřává v plné míře. A požehnání tohoto druhu je dostatek pro všechny.

Bratrstvo 2/2001