Mimo kostel MUDr. Zdeněk Susa
Proč to nevydáš
vlastním nákladem?

Rozhovor s MUDr. Zdeňkem Susou
Filip Dušek
 
MUDr. Zdeňka Susu možná znáte z II. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze nebo jako autora nejedné knížky. V neposlední řadě jej můžete zastihnout i při vydávání knížek. Ano, tak jako Kramerius v dobách národního obrození, i dnes najdete člověka šířícího literaturu mezi lidi v malých nákladech a ponejvíce pro specifický okruh čtenářů.
 
k se člověk-lékař dostane k vydávání knih?
    To je dlouhá historie. Na počátku u mne nebylo vydávání knih, ale psaní (nejdříve do církevního tisku už v šedesátých a sedmdesátých letech, konkrétně do Bratrstva). Tím se mi drobné texty staly něčím blízkým vedle mého lékařství.
    První knížku jsem vydal v roce 1994 a byla to moje vlastní knížečka Vyprávění o Češích a Němcích v českých zemích. Původně jsem si ji napsal ještě za totality pro sebe a po převratu mi přátelé řekli: ''To je fajn, to by mělo vyjít.'' Přišlo to do jednoho nakladatelství, to pak zkrachovalo a titíž přátelé mi řekli: ''Proč to nevydáš vlastním nákladem?'' A tak jsem si něco našetřil a knížku vydal. A už to bylo...
    Poznal jsem, že udělat knížku není těžké. Takže od publicisty spisovatelem, který si své texty vydává sám. Když jsem viděl, jak jednoduché je vydat knížku, a když byla úspěšná, řekl jsem si, že i jiným knížkám, které leží někde v šuplíku nebo by jinak nevyšly, bych mohl pomoct na svět. V roce 1995 jsem si pořídil živnostenský list. Tak vzniklo nakladatelství, což jsem já a můj počítač. Pro první dvě knížky jsem si nechal udělat grafickou úpravu a další už jsem dělal sám podle těch předešlých. Dnes je o mé vydavatelství víc zájmu, tak si můžu dovolit u kamarádů-nadšenců ''objednat'' grafiku a ilustrace, jazykovou redakci a návrhy obálek...  Začal jsem se svou knížkou, ale naprostá většina toho, co jsem pak vydal, jsou věci jiných autorů.
 
Pro svou práci si vybíráte tituly z nějakého speciálního okruhu či pro určitý okruh čtenářů? A máte něco pro mladé?
    Co vydávám, je všehochuť. Protože celé nakladatelství i ediční rada jsem já sám, můj ediční program se odvíjí od toho, co se mně líbí. Samozřejmě jsem určován svým evangelictvím a k tomu zájmy, které jdou do různých okrajových oblastí, tj. teologie, filozofie, etika a hodně historie. Mnohdy jsou mi témata blízká také skrze osobu autora. Ale vždycky vydám jen to, co se mi líbí.
    Okruh čtenářů? Určitá zaměřenost tu bude: Prostě evangelík vydává více méně pro jiné evangelíky s širším zájmem o všelijaké souvislosti.
    Pro mladé lidi vydávám doufám pořád, to ale musí říct moji čtenáři. Od časů v Bratrstvu vyznávám, že neexistuje nějaká speciální mládežnická tématika; dobré věci pro dospělé jsou dobré pro mládež a naopak. Teď připravuju edici ''V živé paměti'' o 20. století: malou sérii knížeček vzpomínek a dokumentace různých období toho století; to může být zajímavé právě pro mládež.
 
Vyplatí se Vám tolik úsilí?
    Naučil jsem se, kolik toho člověk může vydat, aby se to ještě prodalo a nevršilo se mi to na půdě. Ale literatura pro nevelkou skupinu čtenářů se vyplatit nemůže. S oblibou říkám, že nakladatelství je nákladný koníček. Je to koníček a každý do svého koníčku něco vráží. V poslední době mám i úspěšnější tituly, které mi zaplatí ty méně úspěšné, a tituly dotované sponzory, ale až po šesti letech existence svého nákladného nakladatelství. Knížky se snažím vyrábět velmi lacino, prostým způsobem, a držet nízké ceny ­ mám knížku i za 20 Kč, to je cena jednoho piva, doslova cena lidová.
    Dnes není problém vydat knihu, dnes je problém prodat ji. Je obrovská konkurence a nepřeberné množství knih na trhu. Tak se může stát, že i řada dobrých knížek zapadne, když na ně nikdo neupozorní. Nakladatel musí být i dobrým obchodníkem a na to já už nemám čas. Při ''velikosti'' a ''prosperitě'' mého nakladatelství je mimo mé možnosti si to zaplatit. Jsem spokojený s tím, že se moje knížky prodávají od úst k ústům v jakýchsi vlnách zájmu. Takové šíření kultury zejména skrze semínka sborů naší církve i mimo centrum mi připomíná obrozeneckou dobu ­ už obrozenečtí písmáci byli sečtělí.
 
Z okolí svého sboru a rodiny tedy cítíte podporu a spolupráci, nebo jen takové ''on si vydává knížečky''?
    Podporu cítím jednoznačně. Co pomáhá prodeji knih ve sborech, je výstavka nabízených knížek ­ lidé to mohou vzít do ruky, zalistovat si a pak se rozhodnout. Je to mnohem lepší, než když se jen vyvěsí na nástěnku nabídka.Jinak si myslím, že řada lidí ve mně může vidět kuriozitu. Ale myslím si, že to je vlastní většině nás evangelíků, vždyť evangelická církev v Českých zemích je sama o sobě taková kuriozita. Navíc naše církev nás vychovává k individuálnímu osobnímu myšlení a rozvíjí právě tu svébytnou jinakost. Ostatně, já mám vedle nakladatelství i řadu jiných zájmů a všelijakých angažovaností v různých směrech.
 
Máte ve své činnosti nějaký vzor či cíl?
    Nemůžu říct. Všechno mám ze své osobní zkušenosti; dělám, co se mi líbí. A jdu do toho, co si myslím, že má smysl. Průběžně si v koutku duše vyčítám, že si toho beru moc, že bych se měl raději omezit, abych mohl méně věcí dělat hlouběji a kvalitněji. Ale nedaří se mi to, pořád dělám víc věcí najednou, život se mi tak vícerozměrně odvíjí. Asi je to moje vnitřní potřeba a osobní naladění. Možná budu odstrašujícím příkladem pro případné následovníky.
 
Poznámka redakce:
- Na podobném principu fungují také jiná nakladatelství jako např. Mlýn, Eman a další.
 

Bratrstvo 2/2002