Film  
Ostrovní zprávy
Samuel Titěra
 
Lasse Halström je pro mne doposud vždy zárukou kvalitního filmu. Nemluvím o zázraku nebo něčem fantastickém, přesto ale má tento režisér velmi šťastnou ruku, přinejmenším při volbě témat filmů a určitě při výběru spolupracovníků. Jak herců, tak tvůrců (například kameraman - vždycky mě překvapí, jak dokáže jen styl záznamu výrazně ovlivnit atmosféru filmu.)
    Poprvé jsem z jeho dílny viděl Pravidla moštárny, podle mne jeden z nejlepších filmů posledních let. Pak to byla Čokoláda, která byla velmi silná zase po jiné stránce - a také žánrově docela odlišná. Ostrovní zprávy (Shipping news) s Kevinem Spaceym v hlavní roli se blíží Pravidlům moštárny svojí civilností a všedností, Čokoládě zase v poměrně úsporném časovém rozpětí.
    Podivně nesmělý a nesamostatný muž a jeho malá dcerka se po několika životních ranách vydávají se starou tetou zpátky ''domů'' na divoké severní pobřeží, odkud pochází jejich rod. Těžko říci, jde-li o návrat nebo útěk. Ani není jasné, co hledají. Nalézají starý opuštěný dům opředený tmavou minulostí, svérázné obyvatele zapadlého koutu země, kteří žijí ve vlastním světě spoutáni s místem i minulostí spoustou tenkých vláken.
    Pak přichází objevování toho zvláštního světa, ale i objevování sebe sama a svých kořenů. A boj s minulostí, snaha začít znovu, překonat, co bylo špatné, a napravit, co se dá. Cesta za přiznáním se k sobě samému, která přes bolest dochází ke vztahům důvěry a přátelství. Všechno dobře dopadne, čí je to zásluhou, těžko říct. Ale na konci musíte znovu obdivovat hloubku a citlivost, s jakou se tvůrci filmu dívají do jednoho možná banálního příběhu obyčejného člověka, odkrývají jeho pestrost, složitost a krásu. A nakonec nevtíravě přinášejí poselství o naději nového začátku. V jejím hledání se shodují už předchozí dva filmy, ale Ostrovní zprávy jdou určitě nejdál - a snad i nalézají.
 
Co mne zaujalo  
Ptačí
svět
Samuel Titěra
 
Rozhodně není nuda, nechat se někdy ohromit krásou a podivuhodností Stvoření. Někteří mají zvláštní dar nabídnout vám pohled neznámý, nový, překvapující - a o to více zasahující. Doslova z jiného pohledu (jaký je většině lidí nedostupný) se můžete podívat na Zemi v Ptačím světě. Kdo viděl Mikrokosmos a nenudil se, nebude se nudit ani teď. Jeho tvůrci zase vymysleli dlouhodobý a nekomerční projekt, strávili více než 3 roky shromažďováním materiálu - a zase se to povedlo.
    Zdánlivě prostý přírodovědný dokument v sobě skrývá víc než by člověk tušil. Napětí bez krve. Humor beze slov. Eleganci bez přetvařování. Smutek bez slz a srdceryvných výkřiků. Lásku a naději, nevyslovené a bez gest. Varování.
    Všechno v několikaminutových pohledech na předlouhé cesty migrujících ptáků. Na věčné návraty a putování, tisíce kilometrů tam a zpátky. Na boj o život i o potravu, o místo ve světě a na slunci. Jestli nejste úplně bez srdce, budete žasnout a možná se i zamilujete do té nespoutané krásy a svobody. A nebojte se, že sledování takového filmu bude zdouhavé. Než vás něco takového stačí napadnout, zase přijde pointa. A že jich bude hodně, dokreslené příjemnou nevtíravou hudbou. Nemusíte utíkat do jiných světů, ale podívat se na ten náš z výšky vás určitě obohatí.

Bratrstvo 9/2002