Ďábel  
Jak jsme si to
představovali?
Jiří Gruber
 
Titulní list bible Kralické, 1596 - Triumfální průvod Kristův
 
Titulní list bible Kralické, 1596 - Triumfální průvod Kristův
 
Tato záhadná postava symbolizuje v Bibli síly zla, zkázy a vzpoury proti Bohu. Ďábel (z řeckého diabolos) neboli Satan (hebrejsky) znamená doslova pomlouvač. Snaží se vyrvat člověka z dosahu Boží milosti a zcela jej ovládnout. O jeho původu Bible mlčí. Teologové se později pokusili vysvětlit jeho původ jako vzpouru pyšného anděla zvaného Lucifer proti Bohu. Oporou jim byl Iz 14. Za trest byl tento anděl potrestán pádem do podsvětí. Jako připomínku a zbytek svého někdejšího původu mívá proto satan na některých obrazech křídla.
    Nejčastěji se satan objevuje na scénách posledního soudu jako protiklad Kristův a vládce podsvětí. Najdeme ho také, jak pokouší Krista na poušti nebo jak jej Kristus poráží, když sestupuje do podsvětí (zůstává přimáčknutý vylomenou bránou pekel). Nejčastěji se objevuje při vyobrazení barvitých scén z knihy Zjevení (zejména Zj 12), která mu dává rohy a představuje ho jako starého hada a draka.
    Ďábel je proto nejčastěji zobrazován jako postava se zvířecími rysy. V románském a gotickém umění jej poznáme podle pařátů, rohů a ocasu. Někdy má i šupinaté tělo. Jindy má podobu kozla, kterého prozrazuje jeho zápach. Podle 1Pt 5,8 bývá zobrazen také jako lev, který obchází a hledá, koho by sežral. Na románským sloupech nacházíme lva s malým človíčkem v tlamě. Renesance se zaměřila spíš na jeho prohnanost. Představuje jej jako poutníka nebo mnicha (sr. 2Kor 11,14), jemuž však někde čouhá kopyto, růžek nebo ocas. Ďábel dostává rysy antických satyrů, čímž má být zdůrazněno, že největším nepřítelem církve je pohanství.
    Stará symbolika připomíná ďábla jako hada, kterého Kristus probodává kopím a někdy ho přidává i do scény ukřižování, kde se ďábel v podobě hada choulí pod křížem, často již zavřený v malé rakvičce, jako symbol Kristova vítězství nad hříchem a smrtí.
    Rozmanití ďáblové se také vyskytují na oblíbených scénériích, které zobrazují pokušení poustevníka Antonína, který odešel na poušť, aby byl vzdálen světu, ale ďábel ho ani zde nenechal v klidu.
 
Iniciála S, Peklo Mater verborum, Kodex ze 13. století, Praha
Iniciála S, Peklo Mater verborum, Kodex ze 13. století, Praha
 
 
 
Kodex Gigos, 13. století, Stockholm
 
Kodex Gigos, 13. století, Stockholm
 
Ďábel  
Co o tom
vyznáváme?
Bratrské vyznání
 
Původ tedy všeho zlého v lidském pokolení jest předně ďábel, pokušitel, lhář, vražedlník svůj i náš hned od počátku (Jan 8,44), potom člověk sám, svobodné vůle své ne k dobrému, ale zlému užívající (Řím 5,12 etc.).
 
 
Ďábel  
Vidíte za něčím
ďábla?
Anketa
 
  • Myslím, že ďábla vidíme jen za tím, za čím chceme. Opravdovský ďábel se skrývá tam, kde si ho nechceme připustit.
  • Ve zlobě, neupřímnosti, za lží, za zradou...
  • Ve spodních proudech u rockových skupin, u lidí. Většinou nikde, třeba se dobře kryje...
  • Představa ďábelského ''loutkáře'', který za něčím (v pozadí) tahá za nitky a působí zlo, umožňuje výmluvy: ''Já ne, to on.'' Ďábel je v nás, v našich špatných volbách a rozhodnutích, v našem zlém jednání i v jedovatých slovech.
  • Za vším, co nás pokouší a svádí od Božích přikázání.
  • Myslím, že se skrývá v různých věcech: třeba závisti, ale i v podceňování se..
  • Asi ne. Za špatné si můžeme do značné míry sami, buď že něco špatně uděláme, nebo že někteří lidé zlo preferují ve svém jednání.
  • Za vším je nějaký.
  • Za válkami, terorismem, v některých chvílích za školou, za hranicemi zla.
  • Já nevím, ale asi ho vidím ve stínu!
  • Vidím ho za vším, co je zlé v našich životech; je to kníže tohoto světa, a vše krásné nás čeká až v nebeském království.
  • Asi ne, snad jen za špatným chováním lidí a za tím, že nějací lidé nemají možnost se dostat k víře.
  • Ano, za vším. Ale ne za basou, tam se mi schoval.
  • Za naší vládou kapitalistickou.
  • Ne.
  • Vidím ho třeba za myšlenkou (lží), že ďábel neexistuje. Vidím ho třeba za lidským strachem někomu důvěřovat, za beznadějí, nenávistí, hořkostí a neschopností odpustit, a také za lidskou prázdnotou a marností života.
  •  

    Bratrstvo 9/2002