Kdysi dávno  
B. Tůma Přeloučský
( asi 1440 - 1518 )
Ota Halama
 
Tůma Přeloučský žil pod neustálou hrozbou, že skončí jako přední člen Jednoty bratrské buď v emigraci, na hranici nebo ve vězení. Přežil setkání s jedním z nejznámějších inkvizitorů všech dob. Pracoval neúnavně ve službách své církve a svých bratří. Přesto je dnes prakticky zapomenut a na útlou knížku s jeho spisy pomalu padá prach...
 
Vzdělaný laik Tůma (Tomáš) Přeloučský byl jedním ze tří bratrských kněží, kteří volbou ve Lhotce z Rychnova z roku 1467 stanuli mimo řady mateřského utrakvismu a položili tak základ společenství, které vešlo do dějin jako Jednota bratrská.
     Do roku 1494, kdy se rychnovskou synodou Jednota bratrská otevřela světu a Tůma spolu s dalšími bratry stanul ve správním centru Jednoty, tzv. úzké radě, nemáme o jeho životě žádných zpráv. Zřejmě žil na Moravě, ve slavném přerovském sboru, kde působil i nadále. Roku 1499 spolu s bratrem Eliášem Chřenovským přijímá od biskupa Matěje Kunvaldského světící pravomoc - biskupský úřad, koncem roku 1500 diskutuje s proslulým inkvizitorem Jindřichem Institorisem, jedním z autorů proslulého „Kladiva na čarodějnice“ a rok poté přijímá i funkci sudího Jednoty. Další léta zasvětil Tůma jak pastýřské péči o svůj svěřený sbor, kázání, vysluhování svátostí i povinnostem plynoucím z jeho úřadu, tak i literárním polemikám a písemným obranám Jednoty, potřebným zejména po vydání tzv. svatojakubského mandátu krále Vladislava Jagellonského z roku 1508. Tůma Přeloučský zemřel 23. února 1518 v domovském Přerově a byl také pochován na zdejším bratrském hřbitově. Bratrské „Nekrologium“ nám o něm svědčí, že byl „muž dosti učený za svého věku po mnohá léta slavným byl v Jednotě ... pracoval v kněžství 51 let“.
     České spisy, které se z Tůmova pera dochovaly, jsou převážně polemikami. Líčí v nich počátky Jednoty bratrské, obhajuje právoplatnost bratrského kněžství a brání Jednotu v nastalém čase pronásledování. Nalezneme u něj však také obranu poddaných „chudých lidí“ před zvůlí panstva, která je pro nás cenným dokladem sociálního myšlení tohoto bratrského myslitele a první generace Jednoty vůbec.
     Letos uplyne od úmrtí jednoho z prvních kněží, člena úzké rady, biskupa a sudího Jednoty bratrské, bratra Tůmy Přeloučského, 485 let. Jeho dílo je nám k dispozici a může k nám promlouvat i dnes. Rozhodně stojí za přečtení!
 
Okénko Jan Skála
Kult
Jan
Skála
 
Jedna moje kamarádka zbožňuje Evropskou unii a kult provozuje tak, že ji na besedách a náměstích propaguje. Možná by to tak každý nenazval, ale já mám za to, že je to opravdu pohanský kult.
     Slova zbožňovat a kult jsou v české řeči dnes dosti obvyklá, ač spjatá s náboženstvím, a tedy zvláště pro křesťany znepokojivá. V čem je jejich oblíbenost? Snad že znějí zajímavě a podezřele, divně, a to je vzrušující. Aspoň zpočátku. Pak už je to taky nuda a uniformní móda, nedivte se, zbožňujeme kdekoho a kdeco, kult osobnosti má kdekdo a kultické symboly nosí na krku taky kdekdo.
     Stejně tak to dopadlo s kultem naším, evangelickým. Kam zmizelo vzrušení? Je to nuda. Scházíme se ke kultu či obřadu, ritu v sakrálních budovách a místnostech, farář se obléká do rituálního roucha, součástí toho je i jakési mystérium, zpíváme chorály z kultických kancionálů a při andělském hlasu harmonií, slavíme svátosti a uctíváme Stvořitele, odpoutáváme se od pozemských statků a dokonce s Ním rozmlouváme v meditacích a přijímáme evangelium. Stereotypně.
     Kamarádka na náměstí s vlaječkou EU v ruce má ze svého kultu jistě častokrát větší radost než my. Ale se svými dlouholetými zkušenostmi přece jen pochybuji, že jí to nadšení vydrží. Náboženství je prostě rutina.

Bratrstvo 3/2003